Shelley Jacksonová: Mizení Sybil Joinesové
Jsou knihy, které si pamatujete po celý život kvůli působivému příběhu, skvělým postavám nebo emocím, které ve vás vyvolaly. A pak jsou knihy, které se vám usídlí v paměti, jelikož jsou zvláštní nebo bizarní. To je i případ Mizení Sybil Joinesové.
Shelley Jacksonová v netypickém románu vypráví o světě živých a mrtvých. A také o tom, jak se oba světy prolínají. Hlavní postavou je jedenáctiletá Jane Grandisonová, která má vážnou vadu řeči. Koktá, a to pořádně. Právě proto je poslána do odborné školy Sybil Jonesové pro duchomluvné a ústoslyšící děti. Divný a zdánlivě nesmyslný název pro školu. Zdálo by se, že se Jane má ve škole učit, jak se zbavit svého handicapu, jenže je to přesně naopak. Její vada řeči je plus, které podivná ředitelka Sybil Joinesová vyhledává. Ředitelka na škole praktikuje nekrofyziku a za pomocí koktajících dětí se spojuje se světem mrtvých.
Román není vyprávěn standardní formou a je těžký na čtení. Pokud nejste pozorný a trpělivý čtenář, je velice pravděpodobné, že se v knize ztratíte a nezíská si vás. Vyprávění je rozděleno na různé části, které se střídají.
Poslední depeše – je dokument, který nadiktovala ředitelka Joinesová ze záhrobí pomocí přenosného zařízení, jež sama vynalezla.
Příběh stenografky – je zmíněné vyprávění jedenáctileté Jane Grandisonové a také asi nejzajímavější (nejpříběhovější) část knihy.
Četba – to jsou pasáže, které jsou takřka encyklopedické, vědecké a popisují či radí, jak se orientovat ve světě mrtvých, a také vysvětlují, jak funguje nekrofyzika.
Dopisy mrtvým spisovatelům – nejbizarnější kapitoly knihy. Jedná se o dopisy, které psala ředitelka Joinesová různým slavným spisovatelům, jako byli Melville, Poe, Mary Shelley a další.
Kvůli střídání těchto částí čtenář skáče v různých obdobích a román tak působí jako slepenec událostí a scén. Kniha jako by byla skládačkou, kterou si buď čtenář poskládá, nebo zůstane ztracen.
Mizení Sybil Joinesové působí velmi melancholicky, smutně, ale nechybí zde ani trocha černého humoru a četné popisy a vysvětlování toho, jak svět mrtvých funguje. Kniha tak nepůsobí ani hororově, spíš dokumentárně a mysteriózně.
Nelze opomenout fantastickou vizuální stránku románu. Od obálky, po různé druhy písma, ilustrace a znepokojivé fotografie, které stylem připomenou Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (ale podobnost jinak v žádném případě nečekejte).
Shelley Jacksonová si libuje v netradičnostech. Experimentuje s formou. U nás ji kromě Mizení Sybil Joinesové vyšla pouze povídka Markýz De Wonka, ale za oceánem je známá díky románu Half Life, hypertextovému románu Patchwork Girl či projektu Skin, v rámci něhož si části povídky nechalo na své tělo vytetovat na dva tisíce dobrovolníků. Autorka píše také knihy pro děti.
Mizení Sybil Joinesové je divná a netradiční kniha. Je to její plus i minus. Čte se těžce a způsob vyprávění nesedne každému. Ani samotný příběh příliš nedrží pohromadě a nestrhne. Román vyniká vizuální stránkou, originalitou pojetí a vyvoláním pocitu, že jste o sto let zpátky. Není to strhující kniha a ani nejlepší příběh, ale takových románů je třeba. Protože Shelley Jacksonová se nebojí dělat něco netradičně a jinak. Mohla napsat klasický tajemný duchařský román. Místo toho dala vzniknout zvláštnímu dokumentu o Mizení Sybil Joinesové, který je prostě… nekrofyzicky divný.
Vydala: Jota, 2021
Přeložila: Anna Formánková
Vazba: pevná
504 stran / 398 Kč
