Joe Hill: Na plný plyn
Málokdy se stane, aby syn dosáhl stejných nebo podobných úspěchů jako jeho slavný otec. Joe Hill však ve stínu Stephena Kinga nezůstal a naopak se vypracoval na jednoho z nejoblíbenějších autorů nejen hororu. Cenné je na tom především to, že se mu tak povedlo bez jakékoliv protekce.
O tom ostatně hovoří sám autor v předmluvě své nové povídkové sbírky Na plný plyn. Jak a proč si vzal pseudonym. Jak se musel probíjet byť jen k první vydané povídce a kolik odmítnutí musel skousnout. Ačkoliv otce obdivuje, chtěl se prosadit sám za sebe, a ne jako „Kingův syn“.
Na plný plyn obsahuje celkově třináct povídek, které pocházejí z různých období. O každé řekne autor pár slov i v poznámkách na konci knihy. Dvě z povídek jsou zajímavé tím, že je Hill napsal s otcem – tedy se Stephenem Kingem. Jedná se hned o tu první v pořadí. Jízda je poctou slavné povídce Duel od Richarda Mathesona (dle níž vznikl i film Stevena Spielberga). Popravdě oba autoři příběh pojali po svém, ale příliš nezaujme.
Naopak jejich druhá společná práce – Ve vysoké trávě – se velice povedla. Z každého písmenka je jasné, že je to kingovka. Příběh o rodině, která zastaví s autem u krajnice, protože slyší volání o pomoc. To přichází z velice vysoké trávy, které pokračuje až kamsi do dáli. Vydávají se tedy za dítětem, které o pomoc volá. Jenže ve vysoké trávě se dá snadno ztratit. Dle příběhu vznikl i film od Netflixu, který považuji za zdařilou adaptaci.
Další povídky jsou již ryze „hillovské“. Temný kolotoč má velice jednoduchý příběh, který vám dojde prakticky už z názvu, ale provedení je skvělé. Parta mladých lidí bojuje s oživlým kolotočem. Brakový námět, ale dobrá zábava.
Jak to nejlepší z Kinga působí Stanice Wolverton. Tahle hříčka je spíše komedií než hororem, ale to je dobře. Muž cestuje vlakem. Jenže brzy pochopí, že ve vlaku s ním cestují vlci. No spíše vlkodlaci. Zkrátka inteligentní vlkodlaci, kteří mají i smysl pro humor. To však neznamená, že nemají hlad. Tahle zápletka je skvělá a ani finále příběhu nezklame.
Vrcholem sbírky je magická povídka Pozdní návraty. Zde se Joe Hill vyznává z lásky k literatuře. Příběh je to krásný a hororu prostý. Představte si pojízdnou knihovnu, v níž pracujete. A pak k vám přijde zákazník, jenž má na sobě staré oblečení, a vy pochopíte, že je z minulosti. Když mu podáte knihu, v jeho rukách se změní její přebal do té podoby, v jaké by mohl být například v padesátých letech. Hillova myšlenka je, že to nejhorší je umřít v půlce rozečteného románu. V tomto příběhu dostanou lidé šanci dočíst knihy, jejichž konců se nedožili.
Joe Hill se nebojí experimentovat. To dokazuje ve hříčce Ďábel na schodech, která je psaná opravdu ve schodech (myšleno vizuální podoba textu tak vypadá). A skutečně někde dole na schodech toho ďábla můžete očekávat. Dalším nejen literárním, ale i vizuálním experimentem je povídka Tweet. Je psaná skutečně v „twítech“, které píše puberťačka, jež jde s rodinou do velice podivného cirkusu.
Joe Hill se proslavil především jako autor veleúspěšné komiksové série Zámek a klíč (Netflix se postaral o seriálovou adaptaci) a také jako autor skvělých románů jako jsou Rohy, Ohnivý muž nebo Vánoční říše (také NOS4A2).
Na plný plyn je skvěle poskládaná sbírka různorodých příběhů, které okouzlí nápady a fantazií. Je jedno, zda se jedná o horor, drama nebo komedii. Vše funguje moc dobře. Krom dvou tří slabších povídek se jedná o parádní knihu. Joe Hill píše místy velice podobně jako jeho otec, ale to není špatně. Hill jde svou cestou, zkrátka jsou jen ty geny rozpoznatelné. Joe Hill už není objev, překvapení nebo naděje. Už je to zkušený autor s mnoha úspěchy a tahle kniha naplno ukazuje, proč je úspěšný.
Vydal: Dobrovský – Beta, 2020
Překlad: Adéla Bartlová
Vazba: vázaná
416 stran / 429 Kč
