Moje hrdinská akademie 4 – cesta vzhůru je trnitá

Moje hrdinská akademie je jedna z těch mang, která čtenáře uvrhne do akce hned od samého začátku, než se stihnou pořádně rozkoukat. Kóhei Horikoši se ale nejspíš rozhodl trhnout nový rekord a už ve čtvrtém svazku série dopřává postavám bez oddychu jeden souboj za druhým.

Studentský festival je v plném proudu a jednotliví soutěžící, protože nedosahují potřebných výsledků pro postup do dalších kol, postupně vypadávají. Ze hry mizí vcelku silní soupeři a někteří zdánlivě slabí jedinci oproti tomu ukazují svoje doposud skryté stránky.

Horikoši ukázal, že i on dokáže napsat akci, která se potáhne napříč několika svazky. V předchozím dílu (a půl) se rozjel studentský festival, díky němuž dostali žáci Hrdinské akademie možnost blýsknout se před agenturami zaměstnávajícími profesionální superhrdiny. A i když se Midorijovi zpočátku docela dařilo, je jasné, že začíná přituhovat – obzvlášť když své schopnosti stále plně neovládá.

Horikošimu se zatím daří balancovat na hraně mezi naprostou superúžasností hlavního hrdiny a jeho neskutečnou nešikovností hraničící s až diletantským přístupem ke snaze ovládnout vlastní superschopnosti. Midorija je sice sympaťák, který nezřídka svým intelektem zachraňuje situaci, ale zároveň působí jako typický uťápnutý ňouma. Což je kombinace, na níž si Japonci hodně potrpí – a jak je vidět, je to typ hrdiny, pro nějž mají slabost skoro všichni. Midoriju je těžké si nezamilovat, ať už pro to, jak ho autor zvládl charakterově vykreslit, nebo proto, jak ho nakreslil – je to zkrátka roztomilouš ve všech směrech.

Tentokrát ale dostali prostor i někteří jeho spolužáci, kteří doposud působili spíše negativním dojmem. Vzhledem k prostředí školy jsou všichni stále tak trochu rivalové, ale díky tomu, jak autor s jednotlivými postavami pracuje, dokážou čtenáři snáze pochopit jejich motivace a s tím i neustále se opakující fráze „Budu ten nejlepší z nejlepších!“ zaznívající z úst většiny postav. Kóhei Horikoši nesklouzává k přehnanému patosu či melodramatičnosti u všech, takže si mezi nimi čtenáři můžou najít někoho, kdo jim bude nesympatický, a můžou na něj tedy upřít patřičnou porci své nevraživosti.

Místo na slunci si vydobyly i nové postavy, jejichž možnosti minule autor naznačil, a dá se tušit, že vzhledem k tomu, jakou si s nimi dal práci, má s některými ještě plány. Řada z nich vypadá hodně dobře, a když k tomu připočteme ústřední motiv, který Horikoši už naznačil dříve, mohli by někteří z nových aktérů být zajímavými divokými kartami ve střetu s hlavními zlouny – a to na obou stranách barikády.

Vydal: CREW, 2020
Překlad: Eliška Nováková
Vazba: brožovaná
Počet stran: 190
Cena: 199 Kč