Vic Jamesová: Zářící ruiny (Temné nadání 3)

„Boj za svobodu si žádá oběti!“ Nakladatelství Fragment vydalo román Zářící ruiny, závěr dystopické trilogie Temné nadání z dekadentní Anglie ovládané Mocnými.

 

ANOTACE:
Systém nucených prací se začíná bortit. V centru veškerého dění jsou i sourozenci Abi Hadleyová a její bratr Luke. Oba mají důvod nenávidět vládnoucí rodinu Jardinů. Luke ale ví, že pokud chtějí dosáhnout svého, musí se spojit s nejmocnějším členem klanu, nevypočitatelným Silyenem. Aby ukončili dlouholetou tyranii a změnili osud celého světa, musí riskovat a vzdát se toho, co je pro ně nejcennější. Jsou připraveni takovou oběť podstoupit?

 

INFO O KNIZE:
Vydal: Fragment, duben 2020
Překlad: Milena Hordinová
Vazba: vázaná
Počet stran: 400
Cena: 399 Kč (v e-shopu Albatrosmedia za 319 Kč)

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Prolog

Midsummer

Snubbing Post ve Vauxhallu, který leží dole po proudu Temže, je šikovné místo, pokud tě hledá celý Londýn. Hospoda tu stojí několik staletí a její malá okna, zevnitř začouzená kouřem z dýmek a zvenčí výfukovými plyny, jsou prakticky neprůhledná.

Okolo velkého stolu v místnosti v prvním patře sedělo šest lidí.

Jedna osoba však chyběla a Midsummer se snažila nedat najevo svoji úzkost.

Renie dostala přesné pokyny, jak tohle místo najde, ale už měla čtvrt hodiny zpoždění. Jenže ona si vždycky dělá, co chce. Určitě se brzy ukáže.

Seděl tu její strýc Wesley i mluvčí Dawsonová. Další tři patřili k Midsummeriným spolehlivým kontaktům z pracovních táborů. Byli tu Emily z Extonu v Devonu, Mac z Auld Reekie, pracovního tábora v Edinburghu, a Bhadveer z Portisbury, pekelné díry mezi Bristolem a Cardiffem. Všichni se zabývali pašováním zboží do táborů a lidí ven. Občas prováděli sabotáže. Většinou šlo o vadné nástroje a zničenou kariéru surových strážných.

Otevřený odpor však nikdy na seznamu neměli. Dokáže to Midsummer změnit?

„Půjdu rovnou k věci,“ řekla jim. „Krvavé slavnosti jsou odporné. V parlamentu se šeptá, že to, co přijde příště, bude ještě horší. Musíme s tím skoncovat.

Meilyr Tresco a Dina Matraversová jsou mrtví. Můj milovaný strýček, bývalý kancléř, je mrtvý. Nikomu z nás, Mocných, se situaci nepodařilo napravit, nebo neudělal, co bylo v jeho silách. Omlouvám se za naši domýšlivost. Mysleli jsme si, že tenhle boj vyhrajeme sami. Jen kvůli nám může Jardine ospravedlňovat svoje přísná opatření vůči vám.“

Mac ji upřeně pozoroval. V modrých očích se mu zračilo odhodlání. Emily přikývla.

„Ale já to nevzdám,“ pokračovala Midsummer. „Za pár měsíců čeká moje přítelkyně naše první dítě a náš potomek se narodí bez Síly. Nejsem tu jako Mocná, která vám chce rozkazovat. Jsem tady jako matka a žena, která mockrát viděla, jak nucené práce dokážou lidi zlomit. Chtěla bych vás požádat, abyste mi dovolili bojovat s vámi. Pracovat pro vás, abychom společně zlepšili podmínky v naší rozpadající se zemi.“

Už přestaň, říkala si v duchu Midsummer. Nesmíš být Mocná, která se snaží prosadit svoji vůli. Poslouchej.

Narovnala se na barové židli a čekala. Snažila se nehrát si s kroužkem ve rtu.

Když promluvili, pozorně je poslouchala. Ptali se co, kde, kdy, ale ze všeho nejvíc jak?

„Obyvatelé Skotska se už teď ptají, kdy budou mít vlastní Krvavé slavnosti,“ řekl Mac.

„To bych taky ráda věděla,“ přidala se Emily a předklonila se.

V té chvíli zazvonil Midsummer mobil zastrčený v levé kapse na boku. Mívala u sebe tři telefony a vždycky přesně věděla, čí čísla na každém z nich má. Telefon na levém boku sloužil pro tajné kontakty. Okamžitě hovor přijala.

„Mají Renie.“

„Jone, to jsi ty?“

Všimla si, jak se mluvčí při vyslovení synova jména narovnala.

„Ochranka ji načapala u zadního východu z Domu světla. Toho u řeky. Právě tam běžím. Můžeš přijít?“ zeptal se.

„To je složité. Pro tvoji šéfovou jsem nepřítel číslo jedna.“

Midsummer se snažila najít nějaké řešení a její mozek pracoval na plné obrátky. Přistoupila ke starému posuvnému oknu výčepu a volnou rukou ho otevřela. Skvělé. Požární schodiště, které vedlo ze střechy, bylo na svém místě. Přidržela telefon ramenem, vyhoupla se na okno a vyběhla po schodišti nahoru.

„Kde jsi?“ chtěl vědět Jon. Slyšela, jak prudce oddychuje. Bylo jasné, že běží. „Znají Renie z Krvavé slavnosti, dovedou ji přímo k Boudě. Ale možná se mi podaří tomu zabránit a dostanu ji pryč. Když se o tom dozví Bouda, řeknu, že si ji s někým spletli. Uvěří spíš mně než nějakým strážným.“

„K čertu, co tam Renie dělá?“ zeptala se Midsummer.

Vtom jí všechno došlo a zatrnulo jí. Ta holka hledá Abigail.

Po útěku z náměstí Gorregan si dávala za vinu, že nedokázala vytáhnout svoji kamarádku na jednoho ze lvů, a byla přesvědčená, že Abi znovu zatkli. Věděla, že pod kanceláří Boudy jsou cely, ve kterých strávila, společně s muži z Bore, noc před Krvavou slavností. Chtěla se dostat do parlamentu a pokusit se Abi zachránit.

„Zkusím odvést jejich pozornost a získat ti čas. Zavěs. Utíkej – utíkej!“ vykřikla Midsummer, než vrátila telefon do kapsy a vyšplhala na střechu.

Snubbing Post byla stará námořnická hospoda a stála hned u Temže. Byl odtud krásný výhled na Dům světla na druhém břehu řeky.

Těsně u špinavé vody Midsummer zahlédla tři zápasící postavy. Renie bojovala ze všech sil, ale oba muži měli velkou převahu, takže brzy bude po všem.

Mocná zvedla oči ke střeše velkého debatního sálu, našla, co potřebovala, a vyslala přes řeku svoji Sílu. Její cíl se krčil na jednom konci střešního štítu. Její vědomí do něj plnou silou narazilo a probudilo ho, a Midsummer sebou cukla. Byl mnohem větší než lvi, které oživila na náměstí Gorregan. Dlouhý a mocný. Cítila, jak si protáhl těžké zadní nohy, drápy zaškrabal o střechu a otevřel obrovské čelisti.

Midsummer se roztřásla a vyslala Sílu ke dvěma širokým křídlům. Jakmile její vůle naplnila tělo tvora od čenichu až po konec šupinatého ocasu, přinutila ho sklopit křídla.

Vtom zaslechla, jak někdo zalapal po dechu. Vedle ní stály s pusou dokořán mluvčí Dawsonová a Emily.

„To je…“ ozval se hlas zdola. „Teď to je drak?“

Překvapeně hvízdl, ale Midsummer ho nevnímala. Ochranka už táhla Renie zpátky k zadnímu vchodu do parlamentu.

Rychleji. Musí pracovat rychleji. Nejdřív si musí být jistá, že má tvora pod kontrolou. Jestli draka povede špatně, mohl by narazit do budovy a pak rozmačkat Renie i strážné, kterým nechtěla ublížit.

Pospěš si, Jone, pomyslela si Midsummer, když obloukem poslala bestii přes střechu parlamentu.

Strážní se zastavili a ohromeně se podívali nahoru. Jenže Midsummer nechtěla, aby obrovský tvor popadl Renie do pařátů, protože by mohl poškrábat její pohublé tělo, nebo jí prorazit lebku. Drápy by jí mohly polámat kosti, nebo ji upustit.

Midsummer nechtěla riskovat, ale bude muset, pokud to bude jediný způsob, jak odtamtud Renie dostat.

Otočila tělo draka a poslala ho níž. Renie se vytrvale bránila. Určitě využije příležitost, kopne muže do holeně, nebo je kousne do ruky a uteče.

Vtom se na nábřeží přiřítil Jon.

Přiložil obě ruce k ústům a něco křičel. Nejspíš přikazoval strážím, aby Renie pustili. Srdce Midsummer se vznášelo společně s pozlaceným zvířetem. Jon odtamtud může Renie dostat. Může ji bezpečně odvést a Boudu pak zmate historkou o falešné identitě: to dítě ne­uprchlo z Krvavé slavnosti. Byl to jen nějaký teenager, který neuposlechl výzvy.

V tu chvíli Midsummer koutkem oka zahlédla záblesk světle blonďatých vlasů.

A pak něco prudce vylétlo z řeky a narazilo do draka.

Midsummer se prohnula a zasténala. Cítila, jak se jí sevřela hruď a zachvátila ji panika. Praštila se do čela, aby se vzpamatovala.

Soustřeď se.

Na terase stála Bouda Matraversová. Ruce měla zvednuté, jako kdyby dirigovala vítr a oblohu.

Ale vzduch nebyl živel, kterému poroučela. Bouda vyrvala kus řeky, zkroutila ho do spirály a poslala nahoru.

Hrozivě pokroucený proud vody utvořil dlouhou páteř monstra. Za hlavou obrovského hada se zvedly ostny, mezi ostrými ledovými zuby se objevil rozeklaný jazyk. Na zádech se mu roztáhla dvě široká křídla a nekonečně dlouhý ocas narazil na hladinu řeky.

Bájný okřídlený had.

Midsummer netušila, že Bouda něco takového dokáže. Nikdo nevěděl, čeho je ta ženská schopná, dokud včera na Gorreganu nezvedla ničivou vodní stěnu. A teď tohle. Oslnivého netvora prostoupila obrovská Síla, která se rozlila jeho vodnatým tělem.

Netvor naháněl hrůzu. Navíc zkřížil její plány.

Midsummer stékal po čele pot a svědil ji na vyholené hlavě. Její drak se kroutil v sevření netvora. Bouda už Renie zahlédla. Žádné Jonovy báchorky ji nezachrání. Strážní se probrali z překvapení a vlekli Renie nahoru po schodech, pryč z nábřeží. Zbyla jí jediná šance. Midsummerin drak se musí osvobodit a odnést ji pryč.

Midsummer švihla zadníma nohama draka. Okřídlený had zavřeštěl, až se v řece zčeřila voda, pak sklonil hlavu a zacvakal zuby. Některé z ledových zubů našly svůj cíl a Midsummer se kousla do jazyka, aby zadusila výkřik. Cítila se tak hrozně i Bouda? Musela se taky vcítit do svého výtvoru, aby ho mohla ovládat, nebo to byla pouhá zbraň?

Nezbývalo moc času. Strážní dotáhli Renie na terasu. Jon se s nimi začal dohadovat, ale nedokázal je zastavit, protože jeden z nich mával pistolí. Síla z Midsummer pomalu vyprchávala.

Okřídlený had, jako kdyby cítil vítězství, zesílil svoje sevření. V tom okamžiku si Midsummer uvědomila, co musí udělat.

Přikázala drakovi, aby se nahrbil a spustil křídla. Nadechla se a dovolila vodnímu monstru, aby jejího draka vyneslo nahoru. Okřídlený had se hned pokusil obtočit ochablá křídla a Midsummer cítila, jak jeho stisk povoluje.

Jakmile je monstrum triumfálně stisklo, Mocná roztáhla drakovy obrovské perutě, křídla vylétla vzhůru a propíchla zářícího plaza. Had se rozpadl na jiskřící spršku kapek, které ve vzduchu utvořily duhu.

Midsummer zavrávorala. Okamžitě ucítila, jak se k ní vztáhly ruce ostatních lidí na střeše a podepřely ji. Ale nebyl čas na oslavu ani na sledování Boudy. Midsummer se otočila a snažila se najít Renie. Už nepochybovala, že dokáže ovládat draka, který má dívku odnést do bezpečí.

Jenže Renie i strážní zmizeli z dohledu.

*

První kapitola

Abi

„Jsi vzhůru!“ řekl nějaký hlas, když Abi otevřela oči. Daisy skočila na postel a objala ji. „Spala jsi až do oběda.“

Abi se nadzvedla, aby se uvolnila z objetí, ale pak se zase schovala pod přikrývku, když zjistila, že v ložnici stojí další lidé.

„Při probuzení obvykle nemívám obecenstvo.“

„Vidíš,“ obrátil se Gavar Jardine ke starší ženě, která stála vedle něj. „Říkal jsem, že to bude zase ta stará Abigail.“

Žena se usmála. Při pohledu na její laskavou tvář si Abi na všechno vzpomněla: viděla, jak ji Gavar na Gorreganu tahá z trosek. Jak sedí na motorce. Jak odjeli na venkov a před nimi se vynořil dům, ve kterém žije Gavarova stará chůva, Libby a teď i Daisy. Přesně jak Gavar slíbil. A nakonec ta neuvěřitelná radost ze shledání s malou sestrou.

Abi si dala horkou sprchu a spláchla ze sebe špínu a krev z Gorreganu. Nedokázala však ze sebe smýt bodavou bolest z toho, že byla svědkem, jak lidé vrážejí nože do člověka, který se nemůže bránit. Jako kdyby to bylo nějaké zvíře. Je jedno, jaké zločiny spáchal. Nemohla se zbavit dech beroucí hrůzy, že ona měla být další.

Nejhorší ze všeho byla svíravá bolest v hrudi, když si vzpomněla na Jennerovu zradu. Slíbil jí bezpečný úkryt, a pak ji vydal svému otci. I když unikla nožům a davu na Krvavé slavnosti, cítila, že poslední události z ní něco vyrvaly: její srdce.

Nebyla schopná zastavit slzy, dokud se u ní neobjevila tahle stará žena s měkkou čistou noční košilí, hrnkem heřmánkového čaje a dvěma prášky na spaní.

Abi si je hned vzala, odešla nahoru to tohoto malého pokoje pro hosty, a upadla do bezvědomí.

„Děkuju,“ řekla přes sestřino rameno staré chůvě. Vzpomněla si, že se jmenuje Griffith. „Přesně tohle jsem potřebovala. A taky děkuju, že jste mě nechala ve vašem domě.“

„Mně neděkujte,“ řekla Griffith. Její vrásčitá tvář se nakrabatila. „Poděkujte panu Gavarovi.“

Abi se k němu otočila. Ta pyšná tvář i vysoká postava naháněly jako vždycky strach, ale jeho výraz nebyl tak povýšený, jak byla zvyklá. V náruči držel svoji malou dceru.

„Nevím, jestli pro to najdu slova,“ vysoukala ze sebe Abi. „Vy jste nezachránil jen mě. Tím, že jste zastavil Krvavou slavnost, jste zachránil nás všechny.“

Abi cítila, jak ji její sestra pevně objala. Dědic Kynestonu naklonil hlavu.

„To by měl udělat každý.“

„Ale nikdo jiný se toho neodvážil. Jen vy.“

„Dobrá.“ Gavar si odkašlal. „Griff ti našla nějaké oblečení. Přijď se dolů najíst a pak se dohodneme, co dál.“

Jakmile všichni zmizeli, Abi se umyla a natáhla na sebe sukni a vytahaný svetr, které jí přinesla Griff. Podívala se do zrcadla a uviděla záplavu prodloužených vlasů, kterými před pouhými pár dny změnila svůj vzhled.

Uvědomila si, že někteří lidé skrývají své pravé já ve své mysli a neukazují ho ostatním. Jak se mohla v Jennerovi tak mýlit? Jak?

Teď už jí to bylo jasné. Krmila se pohádkami. Všemi těmi romány o krásných Mocných mladících. Jenner jako kdyby vystoupil přímo z jejich stránek. Chybějící síla byla žalostná vada, se kterou byl tak zranitelný. Tak milý. Jak mohla být takový blázen?

Teď našla útočiště a celou noc prospala, ale pořád to nebyla ta „stará Abigail“. Nikdy už to nebude ona. Stará Abigail umřela na náměstí Gorregan. Zradily ji vlastní romantické představy.

Abi odpustila svému bývalému já jeho naivitu, ale truchlit pro něj nebude.

V kuchyni na ni dýchla až neskutečná domácká atmosféra. Ti čtyři by mohli být rodinou: mladý otec, jeho dvě dcery a babička, která u sporáku dělá míchaná vajíčka. Abi se k ní připojila.

„Můžu pomoct?“

„Proboha, ne. Sedněte si a jezte.“

Abi ji poslechla. Přesně takhle dělávala vejce matka. Se spoustou másla. Abi většinou namítala, že v nich je spousta cholesterolu a nasycených tuků, jenže teď zjistila, že je možné umřít mnohem horší smrtí, a tak si jich na toast nandala pořádnou vrstvu.

Podle toho, co Luke vyprávěl o životě v pracovním táboře, v Mill­mooru takovéhle večeře nemají. Bydlí vůbec matka společně s otcem? U manželských párů to většinou bývá zvykem, ale je možné, že lidé, kteří je tam poslali, se jim budou chtít pomstít.

Ať už jsou rodiče spolu, nebo je rozdělili, Abi doufala, že se v poslední době nedívali na televizi. Už tak pro ně bylo hrozné vědomí, že Luke je uvězněný u Crovana. Nechtěla ani pomyslet, co by s nimi udělala zpráva o jejím osudu. Pochybovala, že by Jardinovi veřejně přiznali, že se jí podařilo uprchnout.

„Co říkají ve zprávách?“ zeptala se. „O tom, co se stalo na náměstí. Pochybuju, že v televizi vyprávějí, jak Midsummer Zelstonová oživila lvy a jak jsme všichni utekli.“

Gavar se zamračil.

„V poledne můj bratr přečetl oficiální prohlášení. Ve vymýšlení omluv začíná být dost dobrý.“

Jenner, pomyslela si Abi. On mluví o Jennerovi.

Přitiskla palec na ostré hroty vidličky a počkala, až se její divoce tlukoucí srdce uklidní. Gavar zatím poslal obě dívky do zahrady.

„Můj zásah nazval ‚dětinským chováním milujícího otce‘,“ pokračoval Gavar. „Údajně se mi zdálo, že jsem v davu uviděl svoji dceru, a chtěl jsem jen přerušit popravu, dokud ji někdo neodvede. Teroristé využili situaci a hodili na pódium a mezi lidi zápalnou bombu. Moje žena všechny zachránila, když za pomoci Síly roztrhla fontánu a udusila plameny. Taky přichystala past na uprchlíky, které se okamžitě podařilo znovu chytit. Pochopitelně, všude je plno fotek vodní stěny. Kamery Boudu milují.“

„A lidi tomu věří?“

„V médiích to opakují pořád dokola, a tak tomu uvěřil skoro každý. Všichni, co tam byli, určitě tvrdí něco jiného, ale to se do vysílání nedostane. A ty, co se budou ozývat příliš hlasitě, pošlou k Astrid Halfdanové, která na ně uplatní Zákon zapomnění. Možná i něco horšího.“

Mezi lidmi se začaly šířit vymyšlené historky, takže pravda se skoro vytratila. Ale copak je možné, aby to bylo jinak, když Jardine ovládá všechna média?

„Musíme si promluvit o tobě,“ řekl Gavar. „Já bych to viděl takhle. Dostanu tě za moře, do Irska. Pod falešným jménem se zapíšeš na univerzitu v Dublinu. Všichni tě hledají, Abi. Můj otec a Bouda nesnášejí prohru. Budou tě pronásledovat, stejně jako ostatní uprchlíky. Na hlavu Midsummer Zelstonové bude vypsaná odměna vyšší, než je částka, co dlužím svému dodavateli vína.“

„Páni, tolik?“

Vyměnili si pohledy, ale ani vtipy je nerozesmály.

„To asi nepůjde,“ řekla Abi. „Můj bratr je pořád ve vězení na Crovanově hradě za zločin, který nespáchal. Nemůžu ho opustit.“

„Ale co pro něj můžeš udělat, Abi? Vůbec nic. Ten hrad je chráněný prastarými kouzly Crovanovy rodiny. Žádný člověk, co se dostal do jeho péče, nemůže na záchranu ani pomyslet.“

„Meilyr Tresco se o to pokusil. Kvůli tomu umřel.“

Tak, a je to venku. Meilyr ani Dina už nežijí. Nikomu z nich už neublíží, když se někdo dozví pravdu, jak Meilyr skutečně umřel.

„Chceš říct, že to nebyla sebevražda? Myslel jsem, že nemohl snést ztrátu Síly…“

Gavar tiše poslouchal Abino vyprávění o zpackaném pokusu o záchranu Luka, i o Meilyrově hrozném, zbytečném konci. Když skončila, Gavar si prohrábl své proslulé vlasy v barvě mědi. Jeho gesto jí na okamžik připomnělo Jennera a sevřelo se jí srdce.

„Abi, je mi líto, ale tvůj bratr se z toho hradu nedostane. Jeho nezachráním, ale tebe zachránit můžu. Za pár let, až se situace uklidní, dostanu z Millmooru tvoje rodiče a pošlu je za tebou. Taky Daisy, až bude Libby trochu starší. To je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat po všem utrpení, kterým tvoje rodina kvůli té mojí prošla. Ale Luke…“

Abi si uvědomila, že v její hrudi pořád bije srdce, protože při Gavarových slovech měla pocit, že se jeho část změnila v led. Určitě není tak špatný, jak si zpočátku myslela. Ano, mívá světlé chvíle, kdy se chová slušně. Ale odmítá udělat cokoliv pro kluka, o kterém ví, že je nevinný. A pokud bude mít nějaký vliv na osvobození rodičů z Mill­mooru, bude to v budoucnosti, ve které budou vládnout Jardinovi.

Když na motorce ujížděli z náměstí Gorregan, představovala si, že se Gavar odváží postavit vlastní rodině. Ale teď je jasné, že se mýlila.

„Promysli si to,“ řekl Gavar. „Zatím můžeš zůstat tady. Jsi tu v bezpečí. Pojď, něco ti ukážu.“

Odvedl ji do zahrady prosluněné žlutým světlem pozdního odpoledne. Daisy a Libby si hrály na babu a vesele při tom pokřikovaly. Gavar se sehnul, v běhu chytil svoji dceru a vyhodil ji do vzduchu. Dívenka nadšeně zaječela.

„Je načase, abychom Abigail ukázali náš jiskřící plot,“ řekl Libby a přiložil svůj nos na její. „Pomůžeš mi?“

Děvčátko přikývlo a Gavar je odvedl k plotu kolem zahrady. Sám o sobě vypadal jako úplně obyčejný plot, jehož plaňky byly nedávno natřené. Gavar se sklonil a vzal Libby za malou ručičku.

„Je to naprosto skvělé,“ vydechla Daisy do Abina ucha. „Dívej.“

„Není to úplně jako zeď kolem Kynestonu,“ řekl Gavar, „ale slouží svému účelu. Schovává tohle místo. Lidé projdou kolem, a nic nevidí. Pokusil jsem se o něco podobného, co kdysi Silyen udělal s mým bytem v Londýně. Tenkrát jsem měl hodně ex-přítelkyň a zažil jsem pár horkých chvil.“

Položil dceřinu ruku na plot a přikryl ji svojí dlaní. Za okamžik se kolem jeho prstů objevilo světlo, které se jako západ slunce rozšířilo po celém plotu.

„Griff, Libby i tvoje sestra, všechny můžete volně přicházet i odcházet,“ řekl Gavar a narovnal se. „Ale ty by ses neměla těch pár dní, co tu budeš, moc ukazovat.“

Pár dní.

Očekává tedy, že se rozmyslí co nejdřív. A taky čeká, že přijme jeho nabídku.

Měla by to udělat. Bude to tak nejrozumnější. Zkusí ho přemluvit, aby pustil Daisy s ní. Hned, ne někdy v nejisté budoucnosti. Gavar si možná myslí, že díky jeho opatřením budou Abina sestra i Libby v bezpečí, ale pokud je nablízku Jardinova rodina, nemá člověk nic jistého.

Má to udělat? Má si koupit Daisyino bezpečí za cenu toho, že opustí Luka?

„Pomůžete mi nasbírat nějakou zeleninu?“ požádala ji Griffith, zatímco dědic Kynestonu začal s oběma dívkami hrát jakési ragby pro batolata.

Abi se rozhodla, že malý rozhovor ji rozptýlí a odvede ji od neodbytných myšlenek. Následovala starou dámu kolem domu s terasou do zeleninové zahrady. Rostly tam maliny, kolem kterých se vinuly úponky hrachu, a voněla tam hlína.

Bylo to tiché místo oddělené plotem od krutého, zkorumpovaného světa.

„Máte krásný dům. Vždycky jste tu žila?“

„Koupil mi ho dědic Gavar, když jsem si odpracovala svoje dny. Občas mě navštěvuje, a co se narodila Libby, bere ji s sebou pokaždé, když jeho otec dostane záchvat vzteku kvůli nemanželským dětem, které si někdo pořídí s prostou dívkou, a vykládá nesmysly o čisté krvi. Bůh mu žehnej, posílá mi i důchod.“

Griffith se pochlubila i výší důchodu a Abi si vzpomněla, že tu částku zná z účetních knih Kynestonu. Jenže tam je vedená jako měsíční poplatek za uskladnění Gavarovy sbírky doutníků.

„Hlídala jste jen Gavara, nebo všechny syny Jardinů? Nedokážu si je představit jako děti.“

Griffith se usmála. „Pořád nemůžu uvěřit, že z nich jsou dospělí chlapi. Nebo skoro dospělí. Měla jsem na starosti dva starší, ale když se narodil Silyen, převzala péči o něj a o Jennera mladší chůva.“

Abi si je v duchu pokusila představit. Gavar určitě dával pozor na Silyena, když pobíhal po zahradě. Stejně jako ona hlídala Daisy.

A co Jenner? Byl už tenkrát bez Síly a záviděl svým bratrům? Nečekaně z ní vylétla otázka.

„Myslíte, že Jenner měl někdy Sílu?“

Griffith si povzdechla.

„Nikdo z nás, co jsme tam sloužili, o tom nepochyboval, Abigail. Nejsem odborník, ale když byl úplně malý, nikdy mě nenapadlo, že by s ním nebylo něco v pořádku. Kolem Jennera se odehrávaly divné věci, stejně jako kolem jeho bratrů. Zahradníci si dělali legraci, že když potřebují, aby rozkvetly květiny pro lady Thalii nebo aby dozrálo ovoce podávané k snídani, stačilo, aby je přes noc nechali v pokoji pana Jennera.“

„Kdy ty podivné věci přestaly?“

„To přesně nevím,“ zavrtěla Griffith hlavou. „Svým způsobem byl Silyen stejně náročný jako Gavar, a tak kousek po kousku zatlačovali Jennera do pozadí.

Pak si lidé všimli, že přestal používat svoji Sílu, a tak mu konečně věnovali trochu pozornosti. Jenže ne takové, jakou by malé dítě potřebovalo. Pořád ho testovali. Nutili ho, aby stál před bránou a zkoušel ji otevřít. Jenner přilnul k ženě, která se o něj starala, jak už to malé děti dělávají. Lord Whittam ji mlátil a přikazoval Jennerovi, aby ho buď zastavil, nebo ji vyléčil, ale tomu se to nikdy nepovedlo. Když jsem šla kolem dveří, slyšela jsem, jak ta žena sténá a Jenner vzlyká. Ach…“

Griffith vytáhla kapesník schovaný v rukávu svetru a podala ho Abi. Probůh, to už zase brečí?

„Lidé mého Gavara kritizují. Ale řeknu vám, ten chlapec je ne­obyčejný. Uvnitř je přesně takový, jak ho vidíte zvenčí. A to ho ctí, i když to, co vidíte, se vám často nelíbí. U ostatních Jardinových nikdy nevíte, co se za jejich zářivýma očima a perfektními úsměvy děje.“

Není to snad pravda? Abi si utřela tvář, a v té chvíli se ozval křik.

Hned poznala Gavara a bylo slyšet, že zuří.

Abi se rozběhla kolem domu, ale na rohu ztuhla. Uprostřed zahrady, pod vrbami, kde si před chvílí hrály, stála Daisy a objímala Libby, jako kdyby ji chtěla chránit. Daisy zahlédla sestru a začala na ni horečnatě mávat, jako kdyby jí chtěla naznačit, že se nemá ukazovat. Gavar je nejspíš před bránou s nějakým návštěvníkem. Ať už to byl kdokoliv, nemohl Abi ani obě dívky vidět.

Abi se narovnala a zaposlouchala se, ale okamžitě si přála, aby to neudělala. K zemi ji okamžitě přimrazila absolutní hrůza.

„Já vím, že ta Hadleyova holka je tady,“ ječela vztekle Bouda Matraversová.

„Netuším, o čem mluvíš.“

„Neplýtvej mým časem, Gavare. Stará se o tvoji dceru. Už z dálky jsem slyšela ten příšernej přízvuk z Manchesteru.“

Počkat. Bouda mluvila o „Hadleyově holce“. Ale ona myslela… Daisy?

Vyměnila si pohled se svojí malou sestrou. Na Daisyině tváři se zračil strach.

To jí stačilo. Abi se rozběhla k Daisy a Libby, ale držela se stranou, aby nebyla vidět od brány. Zatřásla s Daisy, která doslova vrostla do země, a pak ukázala na Griffith. „Běžte!“ zašeptala a strčila do sestry. Sledovala, jak stará žena odvedla obě dívky zadními dveřmi do domu. Věděla, že Griff určitě zastrčí všechny závory.

Sakra, k čemu Bouda Matraversová potřebuje Daisy? Abi se přikradla blíž. Gavar už nekřičel. Místo toho plival slova, jako kdyby byla kyselá jako ocet.

„… chápu, proč mě otec potřebuje v Londýně. Chce, abych vysvětlil, proč jsem dneska ráno přerušil to zvěrstvo. Jsem pořád součástí týmu Jardinů. Ale nepotřebuje moji dceru ani nikoho, kdo se o ni údajně stará.“

„Ty nejspíš nechápeš vážnost situace, Gavare. Zaprvé: po tom, co jsi udělal, je nezbytná soudržnost rodiny. Zadruhé: ti odsouzenci utekli. Všichni. Ráno se podařilo jednoho z nich chytit. Toho špinavého spratka. Potřebujeme i zbytek. Ale jedna věc je zajímavá, a to důvod, proč se ta Renie potulovala kolem parlamentu. Myslela si, že máme Abigail. Takže ta holka není s Midsummer. Musí se skrývat někde v Londýně. Když její sestra bude s námi v Aston House, možná se ji pokusí kontaktovat.“

„Jsi blázen,“ řekl Gavar. Abi ho sotva slyšela, protože se celá roztřásla. Právě se dověděla, že Renie chytili, a hned jí došlo, že Bouda chce využít Daisy jako návnadu… chce vlastnoručně dopadnout Abigail.

„Na co vlastně Abigail potřebuješ?“ pokračoval Gavar. „Na vaši příští Krvavou slavnost máte spoustu vězňů.“

„Slyšel jsi přeci, co vykládal Jenner. Tvrdil, že jsme všechny pochytali. Je to naše verze a lidé jí prozatím věří. Ale potřebujeme ty vězně ukázat dřív, než se lidé začnou ptát, co se ve skutečnosti stalo. Krvavá slavnost byla skvělá ukázka naší moci, Gavare. A ty jsi ji zničil.“

„Takže otec chce, abych se vrátil do Londýna a hrál si na šťastnou rodinku? A mám s sebou vzít Daisy Hadleyovou. Co když to neudělám? Třeba se mi líbí tichý život na venkově.“

„To je snadné. Nechám její rodiče převézt z Millmooru do vazby. Jestli Abigail brzy nedopadneme, vyhlásím, že je odvezeme k Astrid, aby je vyslechla – pokud se sama nevzdá.“

Abi se kousla do ruky, aby nevykřikla, nebo aby neskočila na Boudu a nevyškrábala jí oči. Její matka a otec v rukách Astrid Halfdanové?

„To je všechno, co jsem ti chtěla,“ řekla Bouda. „Radši bych se měla vrátit. Midsummer Zelstonová dneska ráno předvedla směšné divadlo. Až ji chytíme, dostane se jí stejné spravedlnosti jako Meilyrovi. Věř mi, Gavare, v téhle hře bys neměl být na špatné straně. Nemůžeš se schovat na venkově a předstírat, že se nic neděje.“

Zavolala na někoho mimo dohled a Abi uslyšela, jak nastartovalo auto.

„No, schovávat se samozřejmě nemá cenu, vzhledem k tomu, že tohle místo mělo být tajné. Jak jsi ho našla?“

Abi si představila, jak se Bouda otočila na svých vysokých podpatcích, které vždycky nosila, a usmála se perfektně namalovanými rty.

„Vždycky jsme věděli, že jezdíš do téhle vesnice, ale zatím jsme nepotřebovali najít tenhle dům. Dokonce ani teď ho nevidím. Ale copak jsi zapomněl, že jsme svoji? O našem svatebním dni se naše Síly dotkly. Znamená to, že vím, že přímo za tebou je místo chráněné tvojí Sílou. A víš co?“ Bouda ztišila hlas. „Je to silné. Ty jsi silný. Pravý dědic svého otce. Můj manžel. My jsme rodina, Gavare. Představ si, co bychom společně dokázali, kdybys nás nepovažoval za své nepřátele.“

V příštím okamžiku Abi zahlédla, jak Bouda konečky prstů pohladila Gavara po tváři a svoje rty, rudé jako krev, přitiskla na jeho.

Pak se zabouchly dveře auta a Bouda odjela.

Po chvilce Gavar vykročil zpátky k domu. Hřbetem ruky si utíral ústa. Abi se rozběhla za ním.

„Ty jsi poslouchala?“ Jeho výraz naháněl hrůzu. „Proč mi nedají pokoj? Proč mi všichni nedáte pokoj?“

„Já vás neprosila, abyste mě sem přivezl! Skutečně poběžíte za svojí rodinou, jakmile vaše žena pískne a otec luskne prsty?“

Gavar k ní přiskočil rychlostí, jakou by u muže s tak vysokou a statnou postavou nikdo nečekal. Abi zakolísala a zvedla paži, aby zadržela ránu, která nikdy nedopadla. Dědic ji popadl za zápěstí a přitáhl ji k sobě. Viděla, jak se mu pod kůži nahrnula purpurově rudá krev.

„Moje dcera je jediná rodina, kterou mám. Na nikom a na ničem jiném mi nezáleží. Ani na nich. Ani na tobě. Zítra odjedeš do Dublinu. Dneska odpoledne všechno zařídím. Už toho všeho mám až po krk.“

Pak ji pustil, ale na zápěstí jí zůstal otisk prstů jako bílý stín jeho hněvu.

Po zbytek dne byla atmosféra v domě nesnesitelná. Pozdě odpoledne, když si Libby zdřímla, Abi vzala Daisy ven. Procházely se po upravených cestičkách zeleninové zahrady a Abi prozradila sestře, že Gavar chce, aby odjela do Irska.

„To je dobrý nápad,“ přikývla Daisy. „Budeš v bezpečí.“

„Ale co Luke?“

„Přemýšlej. Jestli je Gavarův otec takový blázen a taky zloduch, jak dlouho vydrží u moci? Převezmou to po něm Gavar s Boudou a on pak Luka osvobodí. Už dřív ho přeci dostal z Millmooru, ne? Gavar nemá rád, když od něj lidé něco čekají.“

Abi překvapeně zírala na sestru.

„Je ti jedenáct. Jak můžeš takhle přemýšlet o politice?“

„To přeci není žádná politika. Jen rodina. Zvlášť v současné situaci. Chci, abys byla v pořádku, Abi.“

Daisy sestru objala. V té chvíli nebylo těžké si připomenout, že jí je jen jedenáct. Byla malé dítě vyhnané do bezohledného světa dospělých, jehož pravidla se musela dobře naučit. Abi ji pevně stiskla a políbila ji na hlavu.

Po návratu do domu oznámila Gavarovi, že souhlasí se svým odjezdem do Irska. Čím dřív, tím lépe. Viděla, jak se dědici ulevilo. Okamžitě odešel někomu zavolat. Abi předpokládala, že Gavarův kontakt dal do pořádku víc než jen pár nezákonných průšvihů v Gavarově drogové minulosti.

Díky jejímu souhlasu byla nálada při večeři překvapivě uvolněná. Po ní hráli jednoduché deskové hry a vždycky nechali Libby vyhrát. Když ji Daisy ukládala do postele, Griffith provedla Abi po domě a našla pár věcí, které bude potřebovat během prvních dnů v exilu: oblečení, toaletní potřeby a roličku bankovek.

„Na lodi budete potřebovat nějakou knihu, abyste odvedla pozornost od mořské nemoci,“ řekla. „Jste chytrá dívka a určitě ráda čtete.“ Abi se zamyšleně podívala na poličky, které byly plné brožovaných svazků. Griff má evidentně ráda detektivní romány. Abi se ušklíbla. Poslední věc, kterou potřebuje, jsou příběhy o tom, jak ochranka neúnavně pátrá po nějakých lidech. Klekla si a začala zkoumat spodní poličky. Našla v nich pohádkové knížky, z nichž si některé pamatovala ze svého dětství.

„Vzpomínám si na tuhle,“ řekla a vytáhla Nehody králů. V ilustrované knize byly převyprávěné pověsti z dob, kdy v zemi vládli králové. Například příběh zmateného krále Canuta, který si představoval, že má Sílu, a snažil se obrátit příliv, nebo nenasytného Jindřicha I., který se ujedl k smrti, když se cpal úhoři. Abi si vzpomněla, jak Luke při této pohádce plakal odporem.

„Ách, tuhle chlapci milovali. Dědic Gavar se smál, až celý zbrunátněl, a mladý pan Silyen, no, na všechny ty vtipy byl moc malý, ale tolik ho to fascinovalo, že konečně přestal dělat lumpárny.“

„Vy jste jim četla tohle?“

„Tam dole jsou pohádky před spaním, přivezla jsem je z Kynestonu.“

Abi se podívala na knížku, kterou držela v ruce, a pak se sklonila, aby ji vrátila.

„Ne, ne,“ řekla Griffith. „Zaujala vás, tak si ji nechte. Známá knížka člověka uklidní, a přesně to teď potřebujete. Možná si při pohledu na ni uvědomíte, že všichni tři byli kdysi dětmi. Jsme tím, co z nás udělal život, Abigail.“

Znělo to rozumně, ale člověk to nesměl zkoumat příliš podrobně. Svět je plný lidí, se kterými život zacházel mnohem krutěji než s Jardinovými hochy, a přesto jsou mnohem lepší než oni. Abi se kousla do rtu a strčila knížku do batohu.

Šla si lehnout brzy. Položila batoh na židli vedle postele a usnula přerušovaným spánkem. Když se probudila, byla ještě tma.

Abi se posadila a rozhlédla se po útulném pokoji. Gavar Jardine jí nečekaně nabídl tohle útočiště, které bude i nadále chránit Daisy.

Pro ni však tenhle dům není to správné místo. Ani Dublin. Musí zůstat v Londýně.

Už se nebude schovávat ani utíkat. Je čas na boj.

Lord Jardine a Bouda by z celé země udělali jednu velkou Krvavou slavnost, kdyby mohli. Mocní jen tak pro zábavu zatlačí obyčejné lidi do kouta a zničí Británii.

Je čas přetrhat řetězy a zemi osvobodit.

Abi se oblékla a popadla batoh. Během dne prozkoumala schodiště, aby zjistila, jestli je v pořádku. Druhý schod odspoda skřípal, a tak ho cestou dolů překročila. Zastavila se v kuchyni a napsala vzkaz pro Gavara.

Řekněte Daisy, že jsem v Dublinu. Dohodli jsme se, že bude bezpečnější, když odjedu v noci, zakončila dopis.

Složila papír a zarazila se. Pak ho znovu rozložila a připsala dvě řádky.

Jste mnohem lepší než zbytek vaší rodiny. Věřím tomu a doufám, že jednou tomu uvěříte i vy.

Hodila si batoh na ramena, z misky u zadních dveří si vzala, co potřebovala, a vyběhla ven.

Vyšla na zahradu osvětlenou měsícem a pevně stiskla ukradené klíče. Má velkou výhodu, protože je dcerou automechanika.

Ale jestli existuje nějaká věc, kterou jí Gavar nikdy neodpustí, tak to je tohle.

O pár minut později se po příjezdové cestě rozjela jeho motorka.