Zatracenci Martina Štefka – klasický western pouze na první pohled

Případnému čtenáři by se mohlo zdát, že Zatracenci jsou jen western. Myslí si to i sám autor Martin Štefko, který se o vzniku románu, od první myšlenky po finální podobu příběhu, rozepsal v doslovu. O své inspiraci „spaghetti westerny“, o fascinaci postavou pistolníka, proplétajícího se skoro všemi jeho knihami. V Zatracencích ostatně pistolníky všeho druhu a ražení nešetřil a děj zasadil přímo do prostředí Divokého západu.

Děj se začíná pozvolna odvíjet za horkého letního dne na suchem vyprahlé farmě, kde mladý chlapec, v nepřítomnosti otce nahrazující jeho roli i povinnosti, právě zakopává tělo mrtvého psa. Přichází poutník o holi s páskou přes oči, druhou ruku zavěšenou v šátku, a žádá chlapce o ošetření zlomené ruky. Ten ho jen neochotně vezme do domu k matce, která právě připravuje oběd. Mimo jiné i pro jeho mladší sestřičku. Nejmladší dítě je ještě odkázáno na matčin prs. Po ošetření „neznámého slepce“ dojde následně k prudkému rozvíření děje dost brutálním zvratem a tempo příběhu nezpomalí až do samotného, střelným prachem a krví čpícího závěru.

Každá další kapitola je vždy pojmenována po jedné z postav, která je představena, a „případný“ čtenář je vtahován stále hlouběji do napínavého příběhu.

Samotnému autorovi (primárně fantastiky) možná unikl docela důležitý fakt. Do jinak čistě westernového děje s hlavním záporákem, jeho pravou rukou, množstvím nohsledů, ve tváři zohaveným lovcem odměn, pistolníkem sledujícím pomstu, bohatým stavitelem železnice a mnohými dalšími se mu vetřely fantastické motivy. Ty samy o sobě okořenily příběh plný napětí, zvratů a dramatického vyústění, kdy do poslední chvíle čtenář neví, které postavy dosáhnou svých cílů, které přežijí, nebo zemřou v zapomnění, a daly mu punc fantastického žánru. Takovou tu pomyslnou špetku vzácného, velice aromatického koření.

Prvním z nich je přízrak „muže s buřinkou“. Toho vidí pouze jedna z hlavních postav ‒ pistolník v bílém a je mu jakýmsi nápomocným andělem-démonem pomsty. Druhým je obávaný pistolník Morado. Malba jeho tváře zabírá i většinu obálky knihy. Na postavě Morada je popsáno několik opravdu zvláštních fyziologických anomálií. V první řadě sytě fialová barva jeho očí. Pohled do nich pro většinu zúčastněných věští okamžitou, nebo i později neodvratitelně jistou smrt, pokud mu někdo zkříží plány. O jeho osobě navíc kolují až fantastické legendy, mající jedno společné: Tento pistolník se totiž nedá zabít.

Proč vlastně bylo několikrát zmíněno „případný čtenář“? Kniha vyšla v nakladatelství Golden Dog koncem roku 2018 ve velmi malém, padesátikusovém číslovaném nákladu, v pevné vazbě jako zatím jediná u tohoto nakladatelství. Obsahuje nádherné černobílé ilustrace Víta Burdy, v grafické úpravě Michala Březiny. Přesto ještě není vyprodaná. Z toho plyne, že se jedná o sběratelský „bonbónek“ předkládaný českému knihomilovi. A „případný čtenář“ si ji má stále ještě možnost pořídit.

Při četbě této poutavé knihy se čtenář ponoří do dobře vykresleného světa jednoho městečka na Divokém západě v druhé polovině 19. století, rozrůstajícího se díky stavbě velké železnice, i se všemi atributy, které k tomuto období patří. Nechybí zde ani vykřičený dům.

Vykreslení charakterů postav se autorovi povedlo s hravou lehkostí, dialogy mají říz a děj spád. Knize samotné není dějově co vytknout. Má potenciál zaujmout nejen milovníka této tematiky. Za výtku by stálo snad jen množství pravopisných chyb a zbytečných překlepů objevujících se v textu.

Moje hodnocení: 98 %

Vydal: Golden Dog, 2018
Ilustrace: Vít Burda
Vazba: vázaná
Počet stran: 260
Cena: 350 Kč