Pavoučí válka – když se snažíte porazit samotnou vizi války
Fantasy série Mince a dýka u nás neměla lehký start. Po kladně přijatém prvním dílu vyšel druhý a pak to šlo s nakladatelstvím Laser-books do kopru. Osud knih Daniela Abrahama tak byl značně nejistý. Naštěstí si Laser zahrál na fénixe a po svém znovuzrození vydal zbylé tři díly v poměrně rychlém sledu za sebou.
Když se čtenářům dostane do ruky poslední svazek série nazvaný Pavoučí válka, je už z názvu jasné, o co především půjde. O konečný střet mezi stoupenci pavoučí bohyně a silami, které dokázal zmobilizovat Inys – poslední drak na světě (ponechme mu tu víru, že na tom měl nějaké zásluhy).
Nebyl by to ale Daniel Abraham, kdyby napsal klasický příběh o boji dobra se zlem. Jeho svět ani jeho postavy nejsou černobílé a o nikom se nedá říct, že by byl strůjcem všeho zla, stejně jako nikdo není poslem veškerého dobra, a nemá tím pádem větší nárok na čtenářovy sympatie. Naopak se samy postavy čas od času přistihnou, že kopou za něčí tým, a ani vlastně pořádně nevědí, jak se tam dostaly.
Pavoučí válka nevypráví tolik o tradičním epickém boji, na který jsme zvyklí, ale spíše o pletichaření, záškodnictví a o snahách napravit omyly co nejméně krvavou cestou.
Finální vyústění celé série je – když se nad tím člověk zamyslí – zcela logické, jinak to prostě ani dopadnout nemohlo. Přesto je ve své jednoduchosti takřka geniální. Po zkušenostech s jinými knihami podobného ražení by člověk čekal překombinované plánování, skryté úmysly, nevydařené plány a zběsilou improvizaci, kdy věci nakonec stejně dopadnou tak, jak postavy zamýšlely a jak čtenář čeká. Ne že by si Pavoučí válka něco z toho taky nevzala do repertoáru, přesto je však závěr knihy a tím i celé série Mince a dýka velice civilní a umírněný. Díky tomu je perfektně uvěřitelný a cele zachovává ducha dosavadního vyprávění. A dokud jsem neotočila poslední stránku, nedokázala jsem plně docenit, jak moc je takový závěr osvěžující v záplavě rádoby epiky, na niž jsem v poslední době narážela.
Daniel Abraham má rovnoměrné tempo vyprávění a dynamika románu je tedy stejná jako v předchozích dílech – velice pozvolná. Pavoučí válka neoplývá kdovíjakou akcí, ačkoliv se jedná o závěrečný díl pentalogie. Přesto ji autor napsal natolik lidsky, bohatým jazykem a se smyslem pro detail, že budete otáčet jednu stránku za druhou a číst pořád dál.
Pavoučí válka je skvělou ukázkou toho, že jde napsat chytrou, promyšlenou fantasy, která dokáže skvěle využívat žánrových klišé, a přitom je neotřelým způsobem stavět na hlavu, aniž by je znevažovala a parodovala. K tomu připočtěte autorův čtivý styl, živé a sympatické postavy, kdy dokážete pochopit motivace i hlavního zlosyna, a propracovaný svět. Dohromady to tvoří kombinaci, díky níž je Mince a dýka jednou z nejlepších klasických (víceméně hrdinských) fantasy, jaké jsem v posledních letech četla.
Vydal: Laser, 2019
Překlad: Daniela Orlando
Vazba: vázaná
Počet stran: 392
Cena: 399 Kč
