Oskar Fuchs: Hitokiri
V roce 2017 se Oskar Fuchs uvedl ve vodách české fantastiky románem Frost, který sleduje krvavé šlépěje válečného mága. O rok později naservíroval autor čtenářům nový příběh ze stejného světa, ovšem tentokrát s jiným hlavním hrdinou.
Michael Lindner je kromě lišáka především lovcem vzácných pokladů a relikvií. A dalo by se tvrdit, že úspěšným – alespoň s ohledem na jeho životní úroveň. Poslední akce, otevření hrobu uherského šlechtice Matúše Čáka, se ale nepěkně zvrtne. Na to, že je téměř 700 let po smrti, je totiž vévoda až příliš živý a zdá se, že jeho zmrtvýchvstání bude jen jedním z mnoha problémů, které se odteď na Lindnera a jeho po zuby ozbrojený tým poženou. Ne zrovna bezproblémovým úprkem před probuzeným Čákem na sebe obrátí i pozornost Antimagické sekce, která si má s vykradačem hrobů hodně co povídat. A navíc začíná být kolem Lindnera podezřele přeliškováno.
Kromě liščího měňavce Lindnera je důležitou postavou samozřejmě i Hitokiri. Magický meč, který Lindner získal (a směl si jej nechat) z uloupeného pokladu. Ta zbraň má strašidelné i příjemnější stránky. Například svému majiteli pomáhá bít se jako samuraj, přestože dosud uměl nanejvýš odborně pojmenovat jednotlivé části katany. Lindner jako čerstvě pasovaný Popravčí se s novou zbraní sžívá velice dobře. A jde se dekapitovat, což je mimochodem očividně autorovo nejoblíbenější slovo na světě. Krvavá pouť za zlem nabírajícím na síle v sousedním Slovensku může začít.
Není žádným tajemstvím, že knihy Oskara Fuchse se od začátku do konce nesou v duchu akční brakové literatury. Přestřelky, zbraně, o kterých se možná ani americké tajné službě nesnilo, hodně krve, kousků mozků a za všech okolností povolných vnadných žen. A mytologická havěť taky není na škodu. Středobodem všeho je pak samozřejmě hlavní hrdina drsný jako šmirgl. A tak liščí měňavec Lindner jde svou cestou, občas se někde zastaví, aby udělal z pár zombíků a čarodějnic fašírku nebo přizvedl něčí sukni. Kdo se těšil spíše na pokračování Frosta, rozhodně si nemusí zoufat. Válečný mág se objeví i zde, dokonce dostal v příběhu jednu z předních rolí.
Spojení drsné fantasy s historickými postavami funguje nad očekávání dobře. A že to není jen tak ledajaké autorovo vaření z vody. Zúročil svůj zájem o historii a poskytl čtenáři malý přesah do zajímavých detailů historie blízkých sousedů. K dobru hraje i to, že postavy mluví různými jazyky. Proč by také měly slovenské postavy hovořit slovensky, kdežto třeba maďarské česky, že? Pro pochopení čtenáře je vše smysluplně podané, případně dovysvětlené pod čarou.
Co se postav týče, všechny jsou víceméně uniformní, a tedy není moc důvodů si některou oblíbit. Problém Lindnera tkví v tom, že o něm od začátku všichni mluví jako o největším borci. Naneštěstí má čtenář jeho myšlenkové pochody jako na dlani, a tak ta uměle vyhnaná image občas zaskřípe. Ještě hůř jsou na tom ženské postavy. Ačkoliv se o nich autor zmíní vícekrát, stejně se zdá, že nemají jiný účel, než před hrdinou čas od času roztáhnout nohy. Takže je nakonec jedno, která je která – jsou to všechno pouhé samičky. Liščí měňavec je (kdovíproč) ve Fuchsově světě zřejmě nejpočetnějším druhem nadpřirozených bytostí vůbec.
Knihy podobného ražení nemívají ambice stát se uznávaným literárním skvostem. Vyznačují se ale obrovskou čtivostí, humornými hláškami a neustálou akcí. To se podařilo i v tomto případě. Snad jen chybí trocha víc napětí, děj je hodně přímočarý a každá řež probíhá stylem: přišel-rozsekal-odešel. Zapřísáhlým fanouškům Kulhánka, Kotlety či Žambocha nedoporučuji číst Hitokiri hned po některé jejich knize, protože snáze dojde ke kritickému srovnávání mistrů pera se služebně mladším kolegou. Jako zábavná proložka mezi jinými žánry se ale vyplatí přečíst.
Vydal: Epocha, 2018
Obálka: Žaneta Kortusová
Vazba: brožovaná
384 stran / 299 Kč
