Sara Raaschová: Mráz nebo noc
Angra je naživu, Rozklad se šíří po světě a nikdo už není v bezpečí.
Nakladatelství CooBoo vydává závěrečný díl trilogie Sníh nebo popel.
ANOTACE:
Angra je naživu, Rozklad se šíří po světě a nikdo už není v bezpečí. Meira by udělala cokoli pro záchranu světa. Nejdříve se ale musí naučit ovládat svou magii. Když jí vůdce tajného řádu z Paisly nabídne, že ji bude učit, neváhá ani chvíli. Ale Rozklad může porazit jen jediným způsobem – bude muset sestoupit do labyrintu pod Střídavými královstvími, vzdát se své magie a učinit tu největší možnou oběť. Mather se rozhodl najít a zachránit svou královnu, ale s plánovaným útokem na Angrova království se jeho cíl stále vzdaluje. A Ceridwen, které Angra zabil bratra a ukradl zemi, se snaží zachránit svůj lid i svou lásku. Meira, Mather a Ceridwen musí spojit všechna království Primorie, jinak ztratí všechno.
UKÁZKA Z KNIHY:
1
Meira
Není to správné.
Ještě pořád stojím ve dveřích palácového vězení, a přesto už ve Ventralli cítím změnu, jako tmu předcházející bouři. Ale namísto toho, abych se svou hrstkou Zimanů zůstala a bojovala, opustila jsem je a jdu za tím mužem.
A to ani netuším, kdo to doopravdy je.
Před vchodem do vězení nestojí žádné stráže. Pokud tady byly, pohltil je zmatek Raelynina převratu. Vpravo i vlevo jsou otevřené dveře, dost daleko, aby si nás lidé uvnitř nevšimli, ale natolik blízko, abych mohla alespoň letmo nahlédnout dovnitř. Vojáci zatlačují skupiny dvořanů ke zlatem zdobeným stěnám, služky naříkají a pláčou, ale nejděsivější jsou ti, kteří jen stojí a přihlížejí. Ti, kteří pozorují, jak se vojáci ohánějí výhrůžkami jako mečem. Král Jesse byl prý sesazen a jeho žena Raelyn se stala vládkyní Ventralli, protože teď má mocnější sílu, takovou, kterou může používat každý, sílu, kterou jí dal sám Angra, král Jara.
„On je naživu?“
„Jeho magie je silnější než magie královských zdrojů?“
„Proto přežil?“
Takové otázky slyším přes křik vojáků a splývají mi s tlukotem srdce v uších.
„Angra pomohl ventrallské královně sesadit krále. On…“ zajíknu se, „se už uchytil v Cordellu. Zabral Podzim a Zimu, nechal zavraždit letního krále, a místo aby se lidé báli, tak žasnou.“
Muž přede mnou, Rares, jestli se tak vůbec jmenuje, se ohlédne.
„Angra svůj útok zřejmě plánoval celé tři měsíce, kdy se o něm nevědělo. Jeho odplata proto není tak rychlá, jak se zdá. A zrovna vy víte lépe než kdo jiný, že lidé raději žasnou, než se bojí.“
„Já líp než kdo jiný?“ zajíknu se. „Jak to můžete vědět?“
„Opravdu si o tom chcete povídat právě teď?“ Ušklíbne se a jizva, která se mu na pravé straně obličeje táhne od spánku k bradě, se zvlní. „Chtěl jsem nás napřed dostat z bezprostředního ohrožení života…“
Z chodby se ozve třesknutí mečů a křik vojáků. Rares nečeká na moji odpověď, skočí za roh a já musím za ním.
Nevím, proč následuju toho tajemného Paislana. Měla bych Matherovi pomáhat osvobodit naše lidi z vězení. Nebo přemýšlet, jak osvobodit své království po vpádu Cordellu. Nebo jak zachránit Ceridwen před Raelyn. Nebo jak vyrvat Therona ze spárů Angrova Rozkladu.
Tak se zamyslím, že zapomenu dávat pozor, kam šlapu, a klopýtnu. Přestože jsem vždycky předpokládala, že Angra svoji smrt jen předstíral, ani v těch nejdivočejších snech mě nenapadlo, že bude natolik silný, že předá magii i někomu, kdo nedrží zdroj.
Ale jeho síla je poskvrněna Rozkladem a ten vznikl v době, kdy neexistovala pravidla, která by magii vázala pouze na královské pokrevní linie.
Jak s Raresem probíháme chodbami, vidím ovoce Angrovy magie z první ruky. Ventralli, které bylo při našem příjezdu plné světla a barev, je pryč a šerem v ulicích nyní připomíná Jaro. Vojáci úporně pochodují, tváře mají zkřivené hněvem. Vyděšení dvořané se tísní ve skupinkách a s vytřeštěnýma očima se snaží všemožně vyhovět uzurpátorům.
Nikdo s tím nebojuje. Nikdo nevolá po pomstě, nikdo se vojákům nepostaví.
Tohle je Angrova práce. I když to vypadá, že jenom dal svým vysokým důstojníkům schopnost ovládat magii, stejně jako to umožnil Raelyn, když zabila letního krále. Lidé na chodbách vypadají zmateně, zasažení něčím, co nemohou ovlivnit, jako kdyby se všichni opili stejným zkaženým vínem.
Tohle se Angra snaží vytvořit. Svět neomezené moci, kde všechny ovládá magie, díky níž jsou poddajní a vydaní na milost svým nejhlubším a nejtemnějším emocím.
Jak ho mám zastavit? Jak zachráním…
Otázka, kterou jsem položila své zdrojové magii, mi nedává pokoj a já se vracím do chvíle, kdy jsme s Lekanem a Conallem běželi ulicemi Rintiera. Tehdy mou největší starostí bylo, jak zabránit Ceridwen v zabití bratra, jak zařídit spojenectví s Ventralli a nalézt řád očištěných a jeho klíče, abych Cordellu zabránila ve vstupu do magické propasti.
Pak jsem položila tu otázku – jak můžu všechny zachránit? – a odpověď se mi vpálila do duše.
Obětováním královského zdroje a jeho navrácením do pramene magie.
Ale zimní zdroj jsem já. Já celá. Díky mé matce.
Rares mě strhne za veliký květináč těsně předtím, než z místnosti před námi vyběhne oddíl mužů.
„Ještě ne,“ zašeptá. Sáhne pod košili a vyndá klíč na řetízku, ten, který mi ukázal dole ve vězení. Poslední klíč k magické propasti v dole Tadil. „Našla jste mě. Našla jste řád očištěných. A ano, pomůžeme vám porazit Angru a zastavit tohle všechno. Ale napřed se odsud musíme dostat živí.“
Čerpám z jeho slov potřebnou útěchu. Tolik potřebnou, že teprve když vyběhne do chodby, podivím se, jak může vědět, že mám obavy?
Ale na tom nesejde. Jsem rozhodnutá. Udělám to. Zjistím od řádu, co se dá, a použiju to. Buď se Angrovi postavím v boji a zničím ho spolu s jeho magií, nebo od něho získám klíče, vstoupím do propasti v Tadilu a zničím veškerou magii jediným způsobem, který znám.
Jedno z toho udělat musím. Angra je nesmírně silný. Potřebuju pomoc a jedině řád očištěných mi pomůže ovládat moji magii stejně pevně, jako to umí Angra.
Rares mě zavede do prázdné kuchyně. Na mohutných dřevěných stolech leží připravované pokrmy, v ohništích plane oheň, ale kuchaři a personál zřejmě utekli před chaosem převratu. Najde vak na vodu a u pumpy v rohu ho naplní.
„Kdo jste?“ vysoukám ze sebe konečně.
Ukáže na stojan s noži na pracovním stole. „Ozbrojte se.“
„Kuchyňskými noži?“
„Čepel jako čepel,“ opáčí bez zaváhání. „I tímhle se dá prolévat krev.“
Ušklíbnu se, ale zasunu si několik nožů za opasek. Na zádech mi stále visí prázdné pouzdro. Můj čakram je v tanečním sále. V Garriganově hrudi.
Sevřu hranu stolu.
Na rameni ucítím dlaň, a když vzhlédnu, setkám se s Raresovým pohledem.
„Jmenuji se Rares, v tom jsem vám nelhal. Rares Albescu z Paisly, představený řádu očištěných.“
Přes rameno mi pohlédne ke dveřím vedoucím do paláce. Ozvěny kroků se blíží a já vím, že musíme utéct dřív, než mi stihne vysvětlit víc.
„Všechno vám povím. Ale napřed se musíme dostat do bezpečí. Do Paisly. Tam nás Angra nemůže pronásledovat.“
„Proč?“ otočím se k Raresovi. „Co chystáte? K čemu tohle…?“
Rares mě umlčí stiskem ruky. „Prosím, Vaše Výsosti. Je to nejbezpečnější místo, kde vás mohu se vším seznámit. Slibuji, že jakmile to bude možné, všechno vám vysvětlím.“
„Jmenuju se Meira.“ Jestli mám kvůli dohledné budoucnosti riskovat život, chci být oslovována tak, jak chci já.
Rares se usměje. „Dobře, tedy Meira.“
Jdeme ke dveřím, které vedou z kuchyně do zahrady. V okamžiku, kdy chce Rares vyklouznout ven, se mě naposledy zmocní výčitky, že odcházím. Ale když jdu s ním, tak pomáhám. Řád očištěných je mojí největší šancí, jak zastavit Angru, ale stejně si připadám, jako kdybych utíkala.
Rares se otočí. „Když tady zůstanete, tak všechny nezachráníte.“
Tohle mi kdysi říkali i jiní. Nemůžeš zachránit všechny. Pro tebe je na prvním místě Zima. A nejhlasitěji ze všech to říkal Sir.
Sevře mě smutek. Mather mi řekl o smrti Alysson, ale co Sir? Přežil útok Cordellanů na Jannuari? A co zbytek Zimy? V jakém stavu je mé království? Nesnesu pomyšlení, že by měl být Sir mrtvý. Musí být naživu, a pokud je, jistě udělá všechno, aby zabránil rozpadu Zimy.
Teď si uvědomuju přesný význam Raresových slov a začínám si všímat, v čem všem se liší od Sira. Má větší oči, tmavší pokožku, ruce má za léta bojů zjizvenější. Ale především si všímám něčeho, co jsem u Sira nikdy nepoznala. Něčeho, co Rarese přimělo přidat tři slova, která úplně změnila smysl té věty.
Když tady zůstanete, tak všechny nezachráníte.
To není konec. To je volba.
„Kdo jste?“ vydechnu znovu.
Rares se usměje. „Někdo, kdo na vás nesmírně dlouho čekal, drahá.“
Jen co opustíme palácový komplex, rozlehne se pod šedivou oblohou hlas rohu.
Zjistili, že jsem pryč. To znamená, že našli Therona přikovaného ke zdi kobky, Mathera a ostatní…
Ne. Mather by nedovolil, aby se komukoli pod jeho ochranou něco stalo. Ne proto, že jsem mu přikázala, aby se o ně postaral, ale protože takový byl vždycky. Byl to muž, který ztratil trůn, a přesto si vždy našel způsob, jak být vůdcem. Jeho Děti oblevy se na něho dívaly s neochvějnou loajalitou, která přísluší jen někomu zrozenému k vůdcovství…
Je to jediný člověk v mém životě, který vždy dokáže být sám sebou a spoléhá sám na sebe.
A co Theron?
Klopýtnu, když mi jeho jméno bleskne hlavou. Spolu s Raresem bleskově vybíháme z města, prosmýkneme se mezi dvěma pestrými nesouměrnými budovami a vbíháme do svěžího lesa, který Rintiero ohraničuje ze severu.
Tahle otázka. To jsem přece nebyla já. To znělo skoro jako…
Prudce zastavím a Rares udělá ještě několik kroků, než si všimne, že stojím. Ale ten hlas v hlavě mě přibíjí na místo a já si tisknu dlaně na spánky.
Je to hrozné, mít stejnou magii, že? Kdybys tak byla silnější.
Z mlhy, kterou mám najednou před očima, vystoupí Angrova tvář.
„Ne!“ vykřiknu, podlomí se mi kolena a já tvrdě dopadnu na vlhkou hlínu. Angra slyšel mé myšlenky, když jsme oba byli v tanečním sále, ale teď tady nikde není. Jak se mnou může mluvit ze mě? Měla bych být schopná ho nějak zarazit…
Ale to nemůžeš, že ne, Výsosti. Moji vojáci si pro tebe jdou. Zima skončila. Přichází Jaro.
Zmůžu se na jedinou odpověď. Proč?
Stejnou otázku jsem položila tam v tanečním sále uprostřed krveprolití, když na zemi ležela hlava letního krále a těla Garrigana a Noama. Ale jediná odpověď, kterou jsem dostala, byl důvod, proč chce Angra zničit naše doly. Bojí se čisté zdrojové magie, která se může postavit jeho Rozkladu. Proto se neustále snaží tuto hrozbu zničit. Proto tak dlouho útočil na Zimu, proto se obracel proti každému, kdo se pokoušel otevřít propast.
Moje další otázka ani není vědomá, je to jen povzdech do tmy, když nemohu jeho tvář dostat z mysli.
Proč se to děje…?
Viděla jsem kvůli téhle válce umírat přátele. Viděla jsem kvůli ní hořet mé království. Teď si kvůli ní zachraňuju život útěkem, ale stále nevím proč. Co chce?
Ucítím na svých rukou dlaně.
Otevřu oči. Magie mi proudí údy, chladivá, hluboká a čistá, mění strach v úlek.
Rares do mě vlévá svoji magii.
Tváří se urputně a na čele se mu perlí kapky potu. „Bojujte s ním!“
Mé srdce ví, že se nemusím podvolovat Raresově magii, neměla bych se jí podřizovat, ale jinak celou svou bytostí chci, strach a panika se splétají v bič, který mi roztíná útroby.
Bojuj! Budu přístupná každé pomoci, kterou mi Rares nabídne.
Padnu na záda, listí se mi lepí na oděv a v hlavě mi zvoní, jako kdyby v ní někdo udeřil do zvonu.
Vidím, jak Rares pohybuje rty a vyslovuje mé jméno.
„Vy…“ myslím, že říkám. „Co jste to…“
V hlavě mi vzplane bolest a mám co dělat, abych se nevyzvracela na promáčenou půdu. Ale Rares mi znovu položí dlaně na ruce a já se na něho dívám skrz bolest, která všechno barví zářivě rudě.
Teď odpočívejte, říká hlas. Tohle není Angra, to je Rares v mé hlavě. Odpočívejte a důvěřujte mi.
Důvěřovat vám? Co jste udělal? Ještě jste mi nic neřekl!
Snažím se s tím bojovat, ale přichází nevědomí a ukolébává mě jako lákavé vůně, které se linou z bohaté hostiny. Matně vnímám, že mě Rares zvedá a běží se mnou lesem.
Podobáte se Sirovi víc, než jsem si myslela, je má poslední myšlenka, než se propadnu do naprosté tmy.
2
Mather
Odešla.
Vyděšený Mather se vší silou opřel do petlice. Se skřípěním konečně povolila, dveře kobky se otevřely a v čele Dětí oblevy vyběhl se zatnutými pěstmi Phil. Ale Mather zatím neplýtval slovy a namáhavě zvedl petlici dalších dveří, aby osvobodil Denderu, Nessu a Conalla. Theronovo volání o pomoc každou chvíli zburcuje vojáky. A navíc je opustila Meira.
„Musíme se odsud dostat,“ řekl Mather spíš pro sebe, ale když se otočil ke schodišti, zaváhal. Když půjdou tudy, téměř jistě narazí na vojáky a znovu skončí ve vězení. Je tu ještě nějaký jiný východ?
Phil vystoupil kupředu. „Můžeme se rozdělit. Někteří půjdou po schodech, ostatní hlouběji do vězení zjistit, jestli tam není cesta…“
„Nebo můžete jít za mnou,“ ozval se další hlas.
Mather byl tak otupělý vším, co se za ten den událo, že se jen otočil za hlasem a instinktivně sáhl po meči. Ale všechny zbraně mu vzali ještě předtím, než je odvedli do vězení. Neměl u sebe nic jiného než cordellský královský zdroj. Přejel prsty po drahokamu na jílci a ušklíbl se, když si vzpomněl, jak Theron dýku bezstarostně odhodil. Docela rád by tu dokonalou čepel pošpinil.
Osoba, která se objevila uprostřed chodby, měla ruce složené na sukni a její stříbřitě lesklý šat téměř připomínal brnění. Tvář jí zakrývala stejně stříbrná maska, a když promluvila, držela bradu zdviženou jako člověk uvyklý dávat příkazy.
„Tedy pokud chcete přežít,“ dodala.
„Vy jste Ventrallanka,“ opáčil Mather a zastavil se těsně před ní. „Proč bychom vám měli věřit?“
Žena se ušklíbla. „A máte snad nějaké jiné možnosti?“
Než mohl Mather něco říct, ozvala se Dendera: „Vy jste vévodkyně Brigitte, králova matka. Viděla jsem vás s Raelyn!“
Brigitte obrátila oči v sloup. „Myslíte, že bych se obtěžovala sama na tohle odporné místo, kdybych souhlasila s tím, co Raelyn dělá?“ opáčila a nakrčila nos. „Buď vás mohu obšťastnit vysvětlováním, nebo můžete jít za mnou. Jak už jsem řekla, osobně je mi jedno, jestli zemřete, nebo přežijete, ale myslím, že mi ještě můžete být užiteční. Rozhodněte se rychle.“
Nahoře na schodišti třeskly dveře. Někdo konečně zaslechl Theronův křik.
Mather se naklonil k Brigitte. Ta to pochopila jako souhlas, otočila se na patě a s rozevlátými stříbrnými šaty rychle odcházela chodbou. Všichni ji beze slova následovali. Jinou možnost neměli. Mather se odsud potřeboval dostat, aby se ujistil, že je Meira v pořádku, že neodešla s někým, kdo dělá Angrovi vějičku. Tolik tajemství vyšlo na světlo. Cordell se obrátil proti Zimě, Theron se obrátil proti Meiře a ventrallská královna zosnovala převrat. Dá se tomu muži, s nímž Meira odešla, věřit? A navíc je Zima pod nadvládou Cordellu. Jak by ji mohli osvobodit, kdyby byli Angrovými zajatci?
Brigitte vklouzla do jedné kobky po pravé straně. Mather váhal jen tak dlouho, než si oči přivykly na přítmí. Jestli je ta stará sůva vede do pasti…
Ale v zadní stěně cely byly pootevřené dveře. Jejich povrch vypadal jako kámen. Když byly zavřené, dokonale splývaly se stěnou.
„Zavřete za sebou,“ zavolala Brigitte před tím, než zmizela ve dveřích.
„Hollisi,“ sykl Mather. „Jdi poslední a dávej pozor.“
Hollis zůstal v cele a nechal všechny projít. Mather následoval Brigitte, napnutý, připravený k boji. Kamenné stěny tlumily všechny zvuky a slyšet bylo jen klapání vévodčiných střevíců. Šla vzhůru po nějakých schodech. Rozběhl se za ní. Doufal, že si před skupinou vytvoří dost velký náskok, který by ostatním v případě, že by se jednalo o past, poskytl dost času na návrat.
Jeho odhodlání ale začínalo v tom stísněném, tmavém prostoru dostávat trhliny. Všechno se to odehrálo příliš rychle. Ten muž, jemuž Meira tak nečekaně důvěřovala, její zoufalá prosba, aby Mather všechny zachránil. A on souhlasil jen proto, že takovou ji neviděl už celé měsíce. Byla jako oko bouře, děsivá, nádherná a vážná.
Schody ústily do chodby. Z druhé chodby stoupalo další schodiště a na jeho vrcholu se Brigitte zastavila. Tiše zacinkal kov. Klíče. Mather čekal o několik kroků pozadu a připravoval se na vojáky, svist šípů… na Angru.
Svíral pěsti a nevidoucně na ně zíral do tmy. On sám přece Angru zabil. Sám v Abrilu zlomil zdroj šíleného krále a viděl, jak jeho tělo zmizelo.
Co to s ním doopravdy udělalo?
Brigitte otevřela dveře. Mather počkal, až si oči natolik zvyknou, aby nahlédl do pokoje zalitého žlutým světlem. Byl v něm tlustý šarlatový koberec, nevelký stůl a stěny byly modře vymalované. Neviděl žádné vojáky.
Brigitte vstoupila a Mather ji vzápětí následoval.
„Babičko!“ ozval se dětský výkřik.
Byli v ložnici s mahagonovým nábytkem – stolem, židlemi, širokou postelí a několika skříněmi postavenými mezi tapiseriemi sahajícími od stropu až k podlaze. Tyto dveře se nacházely za jednou z těch tapiserií a další dvoje dveře, nezakryté, viděl v protější stěně.
Brigitte byla matka ventrallského krále Jesseho Donatiho. Toho krále, jehož Mather viděl skleslého, zuřícího a znovu skleslého, když jeho manželka uchvátila království. Krále, který teď před Matherem seděl v polstrovaném křesle s jedním dítětem na klíně. Druhé se mu tisklo k paži, jako kdyby to byla bariéra, za níž se může schovat.
Třetí dítě, dívka, jen o málo starší než první dvě, se batolilo vstříc příchozí. „Babičko,“ zopakovala dívka a po krajkové masce se jí kutálely slzy.
Brigitte ji pohladila po černých vlasech a ohlédla se na Mathera. „Pomohu vám utéct, ale vezmete s sebou mého syna a vnoučata.“
Král se sotva ročním chlapcem v náruči vstal. Chlapec všechny klidně pozoroval zpod malé zelené masky a mladší dívka, která se předtím schovávala za otcem, se mu teď přitiskla k noze.
Phil se postavil vedle Mathera, který věděl, že ostatní také zaujali svá místa. Za tu dobu, co tajně cvičili v Jannuari, je natolik poznal, že se ani nemusel ohlížet, aby si byl jistý, že Trace žmoulá prázdné pochvy nožů, Eli se snaží tvářit výhružně jako všichni kolem, Kiefer váhá v pozadí, jakoby připravený pomoci, a Hollis a Feige mlčky postávají po stranách.
Podíval se ale, co dělají Dendera, Conall a Nessa. Dendera držela Nessu kolem ramen, a Conall tak mohl stát ve střehu. V popelavé tváři měl sveřepý výraz. Jeho bratr zemřel stejně nečekaně jako Alysson.
Mather se od něho odvrátil. Nechtěl, aby ho ovládlo jeho vlastní hoře. Snad se tomu Conall také ubrání.
„Matko,“ řekl Jesse. Jeho překvapení bylo patrné i přes masku. „Kdo…“
„Jsme domluveni?“ zeptala se Brigitte Mathera.
Mather přimhouřil oči. „Chcete nás zachránit?“ S dětmi neměl téměř žádné zkušenosti, ale i jemu bylo jasné, že dostat se s nimi z paláce bude téměř nemožné.
Někdo z jeho skupiny vystoupil vpřed. Mather čekal, že to bude Dendera, protože ona jediná to s dětmi trochu uměla, ale když se otočil, překvapeně zamrkal.
Nessa přistoupila k Brigitte. „Samozřejmě jsme domluveni.“
Mather se chystal říct totéž. Ať už to bylo jakkoli nemožné, nemohou tady nechat bezbranné děti. Překvapila ho ale přirozenost, s níž Nessa poklekla před nejstarší dívenkou.
„Ahoj. Já jsem Nessa. A tohle je můj brácha Conall.“
Conall se zarazil, když na něho sestra ukázala, ale přesto se zmohl na drobnou úklonu.
„Já jsem Melania,“ řekla dívenka Nesse a lehce zadrhla na písmenu L.
Nessa se na ni usmála. Na někoho, kdo měl v očích stále tolik trápení, to byl neuvěřitelně laskavý úsměv. „Tak, Melanie, jak by se ti líbilo vyrazit si za dobrodružstvím?“
Melania vzhlédla k babičce. Ta se vlivem jejího úsměvu přestala tvářit přísně a Melaniina drobná ručka se chopila Nessiny natažené ruky.
Pak šlo všechno ráz na ráz. Brigitte vyndala ze skříní přikrývky a dalších pár nezbytností a Dendera a překvapivě i Hollis začali lákat zbývající dvě děti, aby se také účastnily „dobrodružství“.
Pokoj byl plný spěchu, ale ventrallský král jen nehybně stál vedle křesla. Už nedržel svého syna, ten se teď tiskl k Hollisovi, ale se zatnutými zuby se díval do země.
„Musím jít za ní,“ řekl náhle, jako ozvěna Matherových vlastních neodbytných myšlenek.
Mather si z připravených zbraní vybral dýku. Nebyl si jistý, jak má odpovědět. Všichni mlčeli. „Vaše žena se přidala k Angrovi,“ začal. „Osvobodit ji…“
„Raelyn mě vůbec nezajímá,“ odsekl král a Brigitte se zarazila a přestala skládat přikrývky.
„Ne. Nedovolím, aby ses nechal zabít kvůli…“
„Kvůli komu?“ Král se prudce otočil k matce. „V posledních letech jsi jí říkala různě. Zbytečná, zhoubná, děvka. Ale zdá se, že takové přídomky si nejvíc zaslouží Raelyn. Tak mi neříkej, abych nechodil za Ceridwen.“
Když domluvil, nastalo ticho. V Matherovi to jméno vyvolalo vzpomínku na Meiřina slova na rozloučenou. Řekla mu, aby zachránil Ceridwen. Proč by se měl ventrallský král také starat o letní princeznu?
Ale výraz královy tváře to Matherovi jasně prozradil.
Brigitte našpulila rty. Neřekla jediné slovo, dokud si její syn nesundal svoji zelenou masku a neukázal s ní na ni.
„Neodejdu, dokud nezlomím svoji masku a nezachráním Ceridwen.“
Mather se zamračil. „Zlomíte masku?“
Král plynule navázal, jako kdyby si vysvětlení sám pro sebe mnohokrát opakoval: „Zlomit masku v přítomnosti někoho, koho zavrhujete, znamená trvalé odloučení. Řeknete jim, že jste s nimi skoncovali do konce života, že je vám jedno, když uvidí vaši pravou tvář. Už nikdy je neuvidíte a vaše tajemství jsou v jejich rukách nicotná.“
Mather přikývl. Na tom, co chce král udělat, příliš nezáleželo. Jestli se chce postavit své ženě a zachránit Ceridwen, může jít s ním, zvlášť když to znamenalo, že splní jeden z úkolů, které mu Meira svěřila.
„Všichni utečte, dokud je to možné,“ řekl Mather ostatním. „Já doprovodím krále z paláce. Mám ještě něco na práci.“
„Taky nás opustíš?“ štěkl Kiefer.
Ale Phil vykročil před něho a upřel pohled na Mathera. „Jde za naší královnou.“
Mather přikývl. Očekával další protesty, ale všichni mlčeli. Dokonce i Kiefer. Uvědomovali si závažnost Meiřiny situace. Odešla s někým, koho nikdo z nich neznal, a dost možná právě bojuje o život…
Naštěstí promluvila Dendera: „Přiveď ji zpátky. My ostatní,“ pokývla k Dětem oblevy, Nesse a Conallovi, „se postaráme, aby se děti dostaly do bezpečí.“
A co potom? Mather tu otázku nevyslovil nahlas, protože odpověď znal až příliš dobře. Budou muset čelit cordellské okupaci Zimy a všemu, co Angra páchá ve světě. Jakmile bude Meira zpátky, znovu se ocitne uprostřed všech střetů.
Ale je to královna. Je to jeho královna. Ať už bude v této nadcházející válce od Zimy žádat cokoli, tak to udělá, ale už nikdy ji nenechá čelit žádnému střetu samotnou.
„Jak se odsud dostaneme?“ zeptala se Dendera Brigitte.
Brigitte se se zjevným úsilím odvrátila od svého syna a dotkla se masky, jako kdyby se chtěla přesvědčit, že je stále na místě. „Je tady ještě jeden východ,“ odpověděla a přešla k jedné tapiserii.
Když k ní zamířila i Dendera, vzala ji Nessa za loket. „Kam půjdeme?“ zašeptala. Melania se pevně chytla Nessiny sukně a Nessa se narovnala. „V Zimě už není bezpečno.“
„Je tady utečenecký tábor pro Letňany,“ navrhl Jesse. „Je to den jízdy odsud v místech, kde se Jižní tajemný hvozd přimyká k řece Langstone. Tam budete v bezpečí.“
„Dobře,“ opáčila Dendera. „Ukradneme nějaké koně, možná povoz nebo člun, a sejdeme se tam.“ Její upřený pohled Matherovi prozradil, že to není jenom návrh. Do toho tábora se s Meirou prostě dostane.
Dendera si posunula princeznu v náručí a král se s dcerou naposledy rozloučil. Polibek na čelo, pak rychle jeden synovi a druhé dceři, jako by si nevěřil, že zvládne dlouhé loučení. Když se otočil, leskly se mu zarudlé oči slzami a ve tváři měl bolestný, ale rozhodný výraz.
Král se obrátil k Brigitte, ale ta opět pohlédla na Mathera. „Jdi stejnou cestou, kterou jsme přišli. Na druhém odpočívadle zabočíš doleva. Jsou tam dveře, které tě zavedou na hlavní chodbu.“
„Děkuju,“ odpověděl Mather, zatímco Dendera, Nessa a Conall zamířili ke druhému východu. Hollis nesl ventrallského prince a z jeho i Feigina výrazu bylo zřejmé, že vědí, že musejí jít za nimi. Zbytek Dětí oblevy vrhal nejisté pohledy na Mathera. Okamžitě by je vzal s sebou, kdyby nemusel putovat tak rychle, ještě rychleji, než sem cestovali ze Zimy. A děti navíc potřebovaly veškerou možnou ochranu. Z nich tří byla znalá boje jen Dendera, přestože Conall se tvářil drsně jako ostřílený válečník.
Přesto by je měl rád s sebou. S nimi si připadal silnější. Úplný.
Rozpačité mlčení přerušilo Hollisovo zabručení: „Neporazí nás,“ prohlásil tiše. Stejné heslo používali i při výcviku.
Mather se usmál. „Neporazí nás.“
Hollis a Feige vykročili, Eli lehce vybídl bratra, aby šel také. Kiefer ucukl a se svěšenými rameny a chmurným výrazem se shýbl do dveří.
Trace zaváhal, nadechl se, jako kdyby se chtěl na něco zeptat, ale pak jen pokrčil rameny. „Vsadím se, že v táboře budeme první,“ řekl s náznakem úsměvu.
Jediný Phil se nehýbal.
„Jdi, ostatní tě potřebují,“ řekl mu Mather.
Phil nakrčil čelo. „Promiň, bývalý králi, mě se nezbavíš.“
„Myslím to vážně, Phile.“
Jakýkoli další protest odumřel pod Philovým pohledem. „Jsme v tom společně. Všichni. A když se někdo z nás oddělí od ostatních, nesmí jít sám.“
Feige se otočila ode dveří. „Nebo sama.“
Phil se usmál. „Nebo sama. Na tom nesejde. Hlavní je, že jdu s tebou.“
Jeho úsměv byl nakažlivý a byl pevně rozhodnutý.
Mather cítil, že mu nemá jak oponovat.
Vlastně byl rád, že nepůjde sám.
Za okamžik se dveře druhého východu s tichým bouchnutím zavřely a Mather s Jessem, Philem a Brigitte osaměli.
Brigitte se posadila do křesla. Vrásčité rty měla pevně stisknuté. Jesse k ní přistoupil. Mather se mezitím vrátil ke dveřím, pokynul Philovi, aby prošel, a sám chvíli počkal.
„Děkuju ti,“ řekl Jesse své matce.
Brigitte pokrčila rameny. „Jdi. Raelyn si brzy uvědomí, že jsem tě nechala odvést do svých komnat.“
Král vzal matku jemně kolem ramen. Pohlédla na něho a její jindy tvrdé oči se leskly slzami.
„Jdi,“ zašeptala. „Já budu v pořádku.“
Matherovi se sevřelo hrdlo. Zadíval se stranou, oči ho pálily.
Jesse se kolem Mathera protáhl do chodby.
Brigitte si upravila šat a zdvihla pohled ke dveřím, jimiž se nepochybně každým okamžikem přiřítí Raelyn a bude se mstít stejně krutě, jako se pomstila letnímu králi. Mather viděl jen závěr toho boje, když králi zlomila vaz, ale stačilo mu to, aby měl jistotu, že je Raelyn nemilosrdná.
Mather vyšel na schody a zabouchl za sebou. Západka zacvakla.
Už nebylo cesty zpátky. Pro nikoho.
INFO O KNIZE:
Vydalo: CooBoo, srpen 2018
Vazba: vázaná
Počet stran: 328
Cena: 329 Kč