Roman Koňařík (ed.): Mladé čarodějky
Nakladatelství Černý drak vydalo závěrem loňského roku sbírku devíti povídek, které doplňují krátké medailonky napsané samotnými autorkami. Všechna dílka jsou klasickou ukázkou fantasy světů, kde vládne magie a vedle lidí žijí tvorové, které v našem světě nepotkáme.
Výherkyně několika literárních soutěží a dvakrát pasovaná Lady Řádu fantasy Michaela Merglová ve své povídce Nejkrásnější dar píše o peripetiích slavného drakobijce Cuchenana z Dussu, který se uchází o pozici ochránce sličné panny Yasamin. Jen ten, kdo přinese ten správný dar, bude mít čest stanout po jejím boku na cestě do Dreboly. Cuche má naštěstí za přítele znalce ženských srdcí barda Minangara a spolu vyráží na cestu najít dárek hodný Yasamin.
Povídka plná magie a úkladů od Lindy Koutové, jejíž povídky si čtenáři mohli přečíst ve dvou vydaných sbornících (Žoldnéři fantazie, Kočas), vypráví příběh o Vykladači snů. Snící, osoba se zvláštním nadáním vyčíst ze snů pravdu o řešeném problému, přichází na žádost krále Ravena do sídelního města, aby pomohl náhle osleplé sestře krále. Je to vůle bohů, nebo kletba? Sny přicházejí a s nimi i střípky vlastní zapomenuté minulosti.
Autorka knihy Krev nejmocnějších Monika Vorálková přispěla do sbírky povídkou Přízrak z Lesa. Nebezpečný Les obklopuje mnoho krajů a nikdo neví, co je za ním a jací tvorové v něm žijí. V jednom z krajů v Ollnoře právě mladá baronka pochovala po svém otci i strýce. Zodpovědnost za svůj lid a dvě mladší sestry bude muset bez jakékoli podpory prokázat již cestou z pohřebního kopce. Sedlákovi na pastvině něco roztrhalo celé stádo ovcí a ani malý pasáček, který měl ovce na starosti, není k nalezení.
V povídce O rytíři a vysvobozené panně od Terezi Holubové hraje hlavní roli nenávist. Rytíř Orgil nejednou bojoval s krvelačnou dračí bestií vyvolanou magickým rituálem, jehož hlavní složkou je právě nenávist. Při poslední výpravě za drakem zachránil krásnou pannu, která se stala jeho ženou. Ale záchrana života a svatba neznamenají hned štěstí. Lajra není spokojená, a když Orgil nalezne ve sklepení vlastního hradu čerstvé pozůstatky dračího rituálu, začíná být na pochybách o jejích úmyslech. Další povídku této autorky je možné nalézt v antologii Struny osudu sestavenou z povídek v soutěží Zpívající věže.
Jitka Ládrová je autorkou několika povídek, z nichž jí Zákon smečky přinesl Cenu Karla Čapka. V Pravidlech světa mrtvých vystupuje Noorveus, který se dlouhá léta učil mágskému řemeslu pod vedením učitelky Ashaí. Je synem svrženého vládce, jenž se marně snažil po převratu až do své smrti získat zpět své postavení. Noorveus sám o žádnou vládu usilovat nesmí, taková jsou pravidla magie, za jejichž porušení by ho stihl krutý trest. Jak ale může zůstat stranou, když jeho mladší bratr plánuje válku?
Nadaná sportovkyně v disciplínách “Lov uzávěrek” a “Čekání na výsledky” Jela Abasová je slovenskou autorkou vydaných i nevydaných povídek. Její Město dětí vyšlo ve sborníku z literární soutěže Dračí řád. V povídce Jsem Damian vypráví o osudu dědiců koruny ostrovní říše. Jméno Damian se v rodě dědí po prvním toho jména, který zachránil ostrovy před mořskou příšerou. Jmenují se tak všichni panovníci a prvorození synové a poslední Damian, zatím nedospělý chlapec, prchá se svými bratry od vraždy svého otce. Neví, co se té noci vlastně stalo, a kdo nebo co je jim v patách. Dá se minulosti uniknout?
Monika Leová, vítězka druhé a později i první ceny v soutěžích O Dračí řád, v povídce Dračí zlato vypráví příběh chlapce Išmy, kterého prodala do otroctví jeho vlastní rodina. Náleží ke kočovnému národu a v období velkého sucha přišli o všechna stáda. Peníze za Išmu použili k nákupu nových zvířat a Išma nyní slouží svému pánu, veleváženému obchodníkovi s kořením. Svůj úděl bere jako poslání a hrdost mu nedovoluje utéct. To ale neznamená, že by si v nestřežených chvílích neužil nějaké to dobrodružství. Za hradbami města jednoho dne nalezne podivnou zlatou minci s vyraženým drakem, a tím se pro něj všechno mění. Uspěje ve zkouškách, které mají prověřit jeho ducha a pevné zásady?
Propracovaný svět lidí a ještěrů, potomků Věčného ohně, vypráví povídka Dotek stínu. Kdysi na zemi žili i draci, božstva nadaná magickou silou, co mají existenci ještěrů na svědomí. Ale ti až na posledního Muroqa, Pána bitev, žijí ve vyšších sférách a na zemi se dlouho neukázali. Ještěři marně na jejich návrat čekají. Ale Temný drak Zevran se nikdy vrátit nesmí, ostatní draci ho uvěznili, aby uchránili svět před jeho temnotou a chaosem. Muroq má za úkol na ještěry dohlížet a chránit je před Zevranovým působením a zabránit, aby si pořídil své následovníky, kteří by mu ze sfér otevřeli cestu. Jenže Muroq je dlouhá staletí sám, a navíc poněkud nezodpovědný. Děj povídky Petry Machové časově spadá před román, jenž by měl vyjít letos na podzim pod názvem Dračí město.
Ostřílená autorka mnoha povídek a několika románů Tereza Matoušková zasadila svou povídku Sladká jako míza, hořká jako slzy do prostředí smyšleného světa Podmoří, který čtenáři mohou znát z knih Hladová přání, Vílí kruhy a Děti vánice. Je to svět plný válek a násilí, kde obyčejní lidé živoří a kde vedle vymožeností technického světa funguje i magie. Příběh začíná v továrně na nábytek, kde kromě lidí obstarávají práci i zvláštní stroje sestavené za pomoci magie. A magie je nevyzpytatelná. Ať už chybou, nebo zvláštními okolnostmi jeden ze strojů nabude vlastní vědomí. Co se může přihodit, když se lidé rozhodnou takový stroj, který jim ubírá možnost výdělku, rozbít? Následky těchto činů přijíždí vyšetřit samotná čarodějka Zorena.
Všechny povídky jsou čtivé, zajímavé a drží se – kromě té poslední – kultury založené na magii. Povídka Nejkrásnější dar a Dračí zlato mají pohádkový nádech. Přízrak z Lesa a Jsem Damian jsou rozporuplné a jednání některých postav v Přízraku nelogické. K melancholickým příběhům plným smutku patří O rytíři a vysvobozené panně a Sladká jako míza, hořká jako slzy. Dotek stínu a Pravidla světa mrtvých jsou pěkným nástinem hrdinské fantasy pro rozsáhlejší romány. Vykladače snů a Dračí zlato si také umím představit jako román.
Osobně se mi nejvíce zamlouvaly všechny dračí povídky (O rytíři a vysvobozené panně, Dračí zlato a Dotek stínu), nejen proto, že jsem na draky zatížená, ale protože přináší něco neotřelého a jsou pěkně napsané. A pak mě zaujala ještě povídka na vážné téma Sladká jako míza, hořká jako slzy. Každý si určitě najde tu svou.
Kniha obsahuje ilustrace a kresby různých autorů.
Vydal: Černý drak, 2017
Vazba: brožovaná
312 stran / 209 Kč
