Children of Bodom: zpátky do minulosti

Malý klub, mizivá reklama a hodně ostré songy ne tak úplně pro každého – skoro jako by se „Děti od jezera Bodom“ skutečně vrátily na samý začátek své kariéry. Dvacáté výročí kapela oslavila netradičním koncertem, jehož setlist se skládal výhradně z prvních čtyř „oldschoolových“ alb.

Hudebníci to mají dost těžké: když tvoří nové věci, „už nejsou, co bývali“, když hrají podle svých starých not, „hrají dokola totéž“. A pak se zavděčte. Kluci z Children of Bodom začínali psát první album v patnácti šestnácti letech, není tedy divu, že po třicítce se jim (k nevoli poloviny fanoušků) nechce psát skladby podobného ražení. To ale neznamená, že je neumí zahrát. Právě o tom se přesvědčili návštěvníci plzeňského klubu Šeříkovka.

Finská kapela s přehledem vysekla své úplně první hity jako Red light in my eyes nebo The nail, songy, které přes patnáct let nehráli. Kytarová sóla Alexi Laiha a klávesový doprovod Janne Warmana byly takřka studiově dokonalé, Jaska Raatikainen na bicí i Henkka T. Blacksmith Seppääla na basu jeli na plné obrátky a s rychlostí sbíječky (skladbu Needled 24/7, za kterou byl Alexi zařazen mezi padesát nejrychlejších kytaristů světa, zahráli ještě rychleji než obvykle.) Jediné zaškobrtnutí bylo slyšet při písni Angels don’t kill a způsobila ho možná úmyslná, rozhodně však rušivá ozvěna.

Zkrátka a rychle: smrťákova kosa byla tentokrát pekelně nabroušená. Pronásledovala nás po celou hodinu a půl s jedinou přestávkou, kterou vyplnil úvod písně The nail, převzatý ze slavného filmu Ben Hur.

Tvorba Children of Bodom je inspirována nejen slavnými a dodnes neobjasněnými vraždami mladých lidí u finského jezera Bodom, ale také filmovou a hudební klasikou. Koncert byl okořeněn zvukovými záznamy z filmů Americké psycho nebo Amadeus.

Kapela je dnes už docela výjimečná i tím, že si od svých začátků udržuje téměř totožnou sestavu. Jediným větším zásahem je změna druhého kytaristy. Zakládajícího člena Alexandra Kuoppalu nahradil v roce 2003 Roope Latvala. To také bohužel vedlo k rozpadu tehdy ještě slibnější a úspěšnější kapely Sinergy (vedené taktéž Alexi Laihem a jeho někdejší manželkou Kimberly Goss), ze které musel Roope odejít. Před dvěma lety se však vrátil do své dřívější skupiny Stone a na jeho místo nastoupil v pořadí třetí kytarista – Daniel Frayberg. Ani on nezůstal plzeňskému publiku nic dlužen; naopak, nutno přiznat, že nová krev kapele svědčí.

Odměnou za výborný a velmi živý koncert byl obrovský aplaus, jedno nepovedené blahopřání k narozeninám a roztomilá gumová kachnička. Jediné, co bych snad koncertu vytkla, byla absence setkání s fanoušky nebo autogramiády (k čemuž prostory Šeříkovky přímo vybízí) a Alexiho věčné klení. Kdyby místo toho utrousil nějaký ten vtípek, mohla komunikace s publikem už během koncertu vyznít o něco srdečněji.

Výkon kapely: 100%, Zvuk 80%

Diskografie:
Something wild (1997)
Hatebreeder (1999)
Folow the reaper (2000)
Hate crew deathroll (2003)
Are you dead yet (2005)
Blooddrunk (2008)
Relentless reckless forever (2011)
Halo of blood (2013)
I worship chaos (2015)

Foto: Tislav Rocker

Fotogalerie zde: hallelujah.rajce.idnes.cz