Nancy Holder: Oheň na moři (Kráska a zvíře 3)

Nakladatelství Baronet vydává třetí samostatný román Nancy Holder z prostředí seriálu Kráska a zvíře, který potěší všechny příznivce romantických a zároveň napínavých příběhů.

 

Vincent a Catherine se po prožitých strastech rozhodnou oslavit svůj sňatek romantickým útěkem z města, daleko od pracovního vypětí, rodiny a všeho ostatního, co by jim mohlo překážet v tom, aby si naplno užili jeden druhého. Žádné mobilní telefony, zbraně, bestie – jen oni dva.

Když však během jejich poklidné výletní plavby dojde ke zločinu, není úniku a vše kolem Vincenta a Cat opět pohltí chaos. Dokážou zneškodnit hrozbu dřív, než neznámý pachatel potopí celou loď?

 

INFO O KNIZE:
Vydá: Baronet, listopad 2016
Originální název: Beauty and the Beast – Fire on the Sea
Překlad: Ondřej Marek
Vazba: vázaná
Počet stran: 304
Cena: 329 Kč

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Kapitola první

Napsáno krví…

Navzdory strašnému hluku, který v sobotu v noci vydával provoz na Manhattanu, si byl Ravi Suresh jistý, že zaslechl kroky. Kradmé. Rychlé. Za sebou. Příliš blízko.

A stále se přibližovaly.

Hruď se mu sevřela. Zaťal ruce v kapsách svého kabátu, plastovou krabičku s drobnou tečkou držel v levé dlani. Ano, byla drobná, ale smrtonosná. To, co ukradl z laboratoře, představovalo jeho mistrovské dílo. Dokončil poslední drobnosti na Čipu 262b, superzbrani, která dokáže přeprogramovat odpalovací kódy několika typů nukleárních zbraní. A Anatoly Vodanyov byl blázen, když si myslel, že mu ho Ravi přenechá za mizerných pět milionů dolarů. Ve městě se objevil nový hráč, někdo, kdo si říkal „pan Q“, a ten mu nabídl padesát milionů.

Za ty by si Ravi v Indii mohl koupit rádžovský palác. Sakra, koupil by si za ně půlku Bombaje. Stačilo jen, aby čip dostal ke svému kontaktu, než Anatoly zjistí, že z jejich dohody sešlo. Ale někdo ho sledoval.

Musím najít nějaké místo, kam bych ho schoval, než se všechno dojedná.

Naklonil hlavu a zahleděl se vzhůru na svůj cíl – Penzlerův dům, impozantní budovu z cihel, skla a oceli. Dole v davu lidí byl ještě příliš daleko na to, aby zahlédl hosty, ale předpokládal, že příjemné májové počasí je vylákalo na střechu, aby se pokochali úžasným výhledem. Vzpomínal si, jak poprvé vstoupil do zahrady na střeše Chrysalisu – jeho zaměstnavatele a prozatímního zákonného vlastníka čipu. Město New York a veškeré jeho bohatství mu ležely u nohou. „Vítej do nejvyšší ligy,“ řekl mu jeho nový šéf Steven Lawrence. „Když uspěješ s tím čipem, můžeš si přát cokoliv.“

Netrvalo mu však dlouho, aby si uvědomil, že je to lež. Byl jen zaměstnanec. To nejlepší, v co mohl doufat, byl ohromný plat. Nikdy se však nedostane ke skutečné hodnotě mocných technologií, které on a jemu podobní – mozky těchto špičkových společností – vytvářeli pro své pány. Najali si ho a mohli ho vyhodit. Chválit ho jako pejska a plísnit ho jako dítě. Pokud se některému z nich znelíbí, může mu jediný telefonát zničit celou kariéru. Suresh je podivín, těžko se s ním vychází, představuje velké riziko.

Samozřejmě že Chrysalis hodlal čip prodat za neuvěřitelnou částku. Prý americké vládě. je Amerika v něčem lepší než Vodanyov? Nebo než pan Q, jeho nový kupec? A co následující generace čipu a ta další? Všechny ty peníze, a do jeho kapes by se z nich dostaly jen drobné.

Pan Q udělá za padesát milionů skvělý obchod.

Přimhouřil oči a představoval si, že vidí tu vášnivou dívku, která na něj tam nahoře čekala. Heather Chandlerová byla kočka. Dobročinný večírek s její rodinou – večeře, bar s pitím zdarma. Bezpečné útočiště? Nejspíš ne. Prozatím však pro něj představovalo nejlepší volbu. Večírek hlídala ochranka a jeho jméno bylo na seznamu pozvaných hostů. Ať už ho sledoval kdokoliv, jeho jméno na seznamu nebude.

Téměř bez dechu pospíchal směrem k budově.

***

Kapitola druhá

Tak, jsme tady,“ řekl Vincent zlehka a laskavě stiskl Cat ruku, aby ji uklidnil. Právě vystoupil z naleštěného kovového výtahu a stáli před otevřenými dvoukřídlými dveřmi. „Jsi si jistá, že jsi na to připravená?“

„Den matek nikdy nebude mým oblíbeným dnem, ale pro tentokrát je to o něčem jiném,“ odpověděla Cat a poté dodala: „Skoro.“

Vincent se jí pozorně zahleděl na tvář. Napadlo ji, jestli naslouchá tepu jejího srdce, aby posoudil, jak se skutečně cítí. Oba po léta žili se svými tajemstvími a stále se učili navzájem sdílet svá nitra. Moci někoho vpustit dovnitř byl velký dar, ale přesto to pro ně bylo velmi nové. Co se kdysi mohlo zdát jako narušení soukromí, to jí nyní připadalo normální. Někdo, komu na ní záleželo, používal své smysly, aby se ujistil, že je v pořádku, stejně jako by se pouze lidský partner snažil přečíst řeč jejího těla. Za tu dobu, kterou spolu strávili, se hodně naučili o tom, jak ten druhý reaguje v mnoha situacích a na různé impulsy. A Den matek rozhodně takový impuls byl.

„Den matek je těžký. I mně máma chybí,“ svěřil se jí Vincent. „Ale musím říct, že jsem s ní měl rozhodně méně komplikovaný vztah než ty se svojí mámou.“

Cat ucítila bodnutí bolesti jako vždy, ale tentokrát byla o něco menší než obvykle. Chyběla jí máma, kterou si myslela, že má, stejně jako „skutečná“ doktorka Vanessa Chandlerová. Jaká matka, taková dcera – tajemství donutila její matku k tomu, aby své pravé já skrývala. „Tvůj vztah s mojí mámou byl také komplikovaný.“ Catina matka byla jednou z vedoucích lékařů, kteří pracovali na projektu Muirfield, vojenské akci, jejímž cílem bylo vytvořit z Vincenta a ostatních dobrovolníků z jeho jednotky supervojáky. Ve víře, že tím chrání nevinné životy včetně toho Vincentova, Vanessa a její tým aplikovali všem členům jednotky látku, která je měnila v šílené predátory, kdykoliv jejich hladina adrenalinu přesáhla určitou hranici. V bestie. její pokusné subjekty zmasakrovaly celou afghánskou vesnici, roztrhaly na kusy nevinné. Armáda nařídila likvidaci všech bestií. Catina matka riskovala život, aby zachránila Vincenta, a za to ji po letech chladnokrevně zastřelili. Vincent se více než deset let musel skrývat a teprve nedávno se odvážil znovu začít vést normální život.

Život, jenž zahrnoval jeho lékařskou kariéru… a jejich sňatek. Někdy Cat stěží dokázala uvěřit tomu, že skutečně měli svatbu, která jim předtím celé měsíce unikala. A byl to pohádkový obřad se vším všudy, kterého se účastnili pouze lidé, na nichž jim záleželo nejvíc – jejich nejbližší přátelé Tess a Džejtý a Catina sestra Heather – v jejich magickém světě na střeše Catina domu.

Nyní jejich domu.

„Doktore Kellere! Paní Kellerová,“ zavolal na ně kdosi. „Jsme tak rádi, že jste dorazili.“ Tmavovlasá žena sedící před sálem u stolu zakrytého černým přehozem jim podala dvě jmenovky. „Dám vám k ní šňůrku, paní Kellerová,“ dodala a ukázala na černé sametové sáčko, které jí Vincent koupil k Valentýnu. „Nepřichází v úvahu, abyste do té úžasné látky bodala špendlíkem.“

Cat měla na sobě elegantní černé kalhoty, které ladily se sakem. Její oděv doplňovaly ocelově šedé perlové náušnice, šedostříbrný náramek a šedé hedvábné lodičky. Vincent vedle ní také vypadal jako model ve svém nádherně střiženém černém obleku a šedé hedvábné košili, u krku rozhalené. Tmavé obočí nad tmavě hnědýma očima mu ladilo s vlasy, které si nechal trochu povyrůst, takže je měl stejné jako v době, kdy se poprvé setkali. Vypadal díky tomu mladší. Bude stárnout pomaleji, o tolik pomaleji než ona.

Při tom pomyšlení jí srdce vynechalo jeden tep.

„Určitě jsi v pořádku?“ zeptal se jí Vincent.

„Jsem. Díky,“ řekla Cat ženě a usmála se, když si visačky přebírala. MUDr. VINCENT KELLER. CATHERINE KELLEROVÁ. Připomnělo jí to minulost, ale byla ráda, že nosí jeho jméno, alespoň když vystupovala jako soukromá osoba. Dnes večer sem přišla jako žena lékaře, ne jako policistka.

„Mohu vám posloužit, doktore Kellere?“ Cat připnula Vincentovi visačku na klopu.

„Pokud dovolíte, paní Kellerová.“ V očích mu zahořely pobavené ohýnky a dolíčky na tvářích se mu prohloubily, když jí přetáhl šňůrku přes hlavu jako havajský květinový věnec. Potom zlehka přejel svými rty přes její pootevřená ústa. Po zádech jí přeběhlo vzrušující zachvění. Později, slíbila si a představila si je doma, v posteli, jak se objímají.

Ruku v ruce vstoupili do zářícího sálu na čtyřiadvacátém podlaží Penzlerova domu. Konal se tu taneční večer Newyorské všeobecné nemocnice na počest Dne matek, který měl zároveň přispět na plánované rozšíření porodního křídla. Ohromný prostor nad jejich hlavami vyplňovala pomalu se otáčející dekorace ze zlatých andílků. Zlatobílé nápisy hlásaly „ZDRAVÉ ŠŤASTNÉ DĚTI“ a další andílci a bílé orchideje zdobily kruhové sněhobílé ubrusy se zlatým prostíráním. Byl to působivý pohled.

Za velkými okny zářil malý Central Park a jasná světla města blikala jako hvězdy spadlé na zem. Dole se odehrávaly stovky dramat. Páchaly se zločiny.

Mám volno, připomněla si. Nejsem u policie jediná.

„Vincente! Cat!“ zavolala na ně Catina sestra Heather. Přistoupila k nim, oblečená v červených saténových plesových šatech, rukama rozpačitě zkříženýma přes hruď si svírala ramena. Zastavila se a přejela Cat pohledem. „Páni, to manželství ti opravdu svědčí. Vypadáš fantasticky.“

„O tobě můžu říct to samé,“ odvětila Cat. „Tedy pokud jde o tu druhou část.“

Minulý rok se exsnoubenec Matthew s Heather rozešel prostřednictvím esemesky a Heather se teprve nedávno začala scházet s někým novým. Cat trochu dělalo starosti, že na to jde se svým novým přítelem Ravim příliš rychle. Heather toho o něm moc nevěděla a většině toho, co říkal, nerozuměla, protože obvykle mluvil o své vysoce pokročilé vědecké práci. Cat musela uznat, že vypadá opravdu skvěle a je příjemný. Možná tedy pokud by Heather brala vše uvolněně a jen si užívala jeho společnost, bylo by vše v pořádku. Ona už však komentovala, že mu trvá věčnost, než se jí ozve poté, co mu napsala zprávu. Také už zapomněl na jednu schůzku a Heather skončila u filmů sama. Cat stále doufala, že si o něm upřímně promluví v Il Cantucciu, a přemýšlela, jestli Heather ten rozhovor neodkládá, protože v hloubi duše ví, že Ravi není moc slibný.

„Vincente, jsem rád, že jste sem s tvou krásnou manželkou dorazili,“ ozval se další hlas. Po cestě na druhou stranu místnosti se u nich zastavili doktor Grillo, primář pohotovosti, a doktor Adams, ředitel nemocnice. „Čím víc lékařů se dostaví do služby, tím lépe.“

„Lékaři ve službě, to se vám povedlo, pane,“ odvětil Vincent a tři doktoři se usmáli. Dva hlavouni pokračovali dál a Heather se zašklebila jako šílená.

„Ach, bože, koukněte,“ špitla a zvedla ruce. Nad hrudí a na klíčních kostech se jí táhly proužky drobných červených pupínků.

„Máš vyrážku,“ řekl Vincent.

Heather obrátila oči v sloup. „Díky za diagnózu. To je mým novým hydratačním krémem, Cat. Smyla jsem ho, ale bylo už pozdě. Každou chvíli se tu ukáže Ravi a já vypadám, jako když mám lepru!“

„Ani ne,“ podotkl Vincent. „Lepra je spíš tmavohnědá…“

„Nevzala sis šátek?“ zeptala se Cat.

„Ne,“ odvětila Heather zvýšeným hlasem. „Měla jsem zpoždění, tak jsem prostě skočila do taxíku a…“ odmlčela se. „Takhle se před ním nemůžu ukázat!“

„Tady máš.“ Cat si svlékla své milované nové sáčko a podala ho Heather. Potom však zase ruku stáhla a přitiskla si ho k hrudi. „Nechytnu od ní tu vyrážku, že ne?“ zeptala se Vincenta.

„Přijde na to,“ začal Vincent, ale Heather už po saku chňapla a oblékla si ho.

„Hej,“ ohradila se Cat.

„Díky,“ odpověděla Heather. Sáčko nebylo určené k nošení s takovými šaty, ale na Heather ta kombinace vypadala úchvatně.

„Ravi na třech hodinách,“ ohlásil jim Vincent.

Heather otočila hlavu. Oči se jí rozšířily. „jé, právě včas.“

Ravi Suresh, PhD, byl vyčouhlý mladík z Indie, starý něco přes dvacet, měl husté černé vlasy svázané do drdolu, hluboce posazené oříškově hnědé oči, ostře řezanou čelist a přízvuk, z něhož ženy omdlévaly. Uviděl Heather a pozdravil ji gestem, které se dalo popsat přinejlepším jako váhavé zamávání. Heather mu zamávání oplatila se zářivým, dychtivým úsměvem, na který její protějšek nijak nereagoval. Cat si toho všimla. Ravi se obvykle choval srdečně a uvolněně, ale dnes večer kráčel k Heather s nulovým nadšením, ústa měl stažená do úzké linky a čelo svraštěné. Možná měl náročný den v zaměstnání. Pracoval pro Chrysalis, společnost vyrábějící špičkové technologie, a přestože patřil do skupiny jejich nenahraditelných géniů – tedy podle Heather –, Cat věděla, že tlak, aby dospěl k nějakému výsledku, je obrovský.

„Ahoj, Ravi,“ pozdravila ho hlasitě Heather a urovnala si černé sako.

„Dobrý večer, Heather.“ Ravi ji políbil na tvář a usmál se, ne však očima.

Heather přešlápla. „To je moje sestra Cat a švagr Vincent Keller. Vincent je doktor a Cat policejní detektiv.“

Raviho úsměv povadl. Zamrkal. „Opravdu?“

„Ano. Opravdu,“ potvrdila Heather.

Cat si připomněla, že mnoho lidí se ve společnosti policistů necítí dobře. Šlo o jednu z nevýhod jejího povolání. Žádné sympatie z její strany to však Ravimu nezískalo. Rozhlédla se. „Posadíme se někam?

Vypadá to, že začnou podávat večeři.“

„Ach jo, proslovy,“ zamumlal Vincent.

„Tamhle je hezký stůl.“ Heather vzala Raviho za ruku. její sestra byla téměř stejně nervózní jako Ravi, ale v případě Heather Cat věděla proč. Pro sestry Chandlerovy byl Den matek téměř stejně citově náročný jako narozeniny jejich matky. Cat si byla s mámou blízká, ano, ale zdálo se, jako by Vanessa nikdy neměla moc času na Heather. Cat se snažila tu mezeru zaplnit, během jejich dospívání často překračovala hranici mezi starší sestrou a zástupnou matkou. Zvláštní dny, jako byl tento, v obou sestrách probouzely tolik emocí, že je málokdy slavily. Na podporu této akce však štědrá Heather zakoupila dva lístky.

Čtveřice se usadila u prosklené stěny. U stolu bylo prostřeno pro víc osob, ale tato místa ještě nikdo neobsadil. Ravi zvedl sklenici s vodou a vypil ji. Na čele se mu zaleskly krůpěje potu.

„Cítíte se dobře?“ zeptal se ho Vincent a Ravi sebou trhl, jako by ho někdo střelil.

„V pořádku. Naprosto,“ odpověděl. „Jen jsem měl těžký den v práci.“ Znovu se rozhlédl po místnosti. „Dal bych si k něco k pití.“

„Ach, bar je venku,“ ozvala se Heather. „Mohla bych –“

„Ano.“ Ravi odsunul židli a vstal. „Dala by sis něco, Heather?“

„Půjdu s tebou.“ Heather si opatrně přidržela sako, aby se nerozevřelo, a vstala. „Cat? Vincente?“

„Pro mě nic,“ usmála se Cat na sestru.

„Já si také nic nedám,“ řekl Vincent.

Heather vykročila jako první a mladší pár zmizel v davu. Cat se obrátila na Vincenta, který se mračil.

„S tím mladíkem se něco děje,“ začal Vincent.

„Také si myslím.“

„Chytří lidé uvažují podobně. Když uslyšel, že jsi policistka, tep se mu zdvojnásobil.“

„Vylekalo ho to,“ souhlasila Cat. „Ale tak reaguje hodně lidí.“

„Jo, to chápu,“ pokrčil rameny Vincent. „Ale stejně…“

„Ano.“

Oba zároveň zvedli své sklenice. Současně se napili. Ve stejnou chvíli je postavili zpět.

„Když jsem ho prověřovala, nic jsem neobjevila,“ připomněla mu Cat. Kdyby Heather zjistila, že Cat lustrovala jejího přítele, byla by vzteky bez sebe.

„Že jsi nic nenašla, ještě neznamená, že tam nic není.“

„Jo.“ Ona však měla talent na odkrývání informací, které jiným unikly. Například Vincent – to ona zjistila, že není mrtvý, přestože veškeré oficiální záznamy tvrdily opak. „Dáme si na něj pozor.“

„Souhlas.“

Cat vzdychla. „Když si Heather ráno přišla pro klíče, nechala na baru u kuchyňské linky časopis pro nevěsty.“

„To není dobré. Bašta na pěti hodinách,“ oznámil Vincent. Mířil k nim číšník s tácy v rukou.

„Ravi je možná v pořádku.“ Cat se lehce zaklonila, aby před ni číšník mohl postavit jídlo. Míchaný salát v maličké zlaté misce. „Ale nemyslím si, že je ten pravý.“

„Není ten pravý,“ zopakoval Vincent. „Třeba bych ho mohl navštívit. Změnit se v bestii a vyplašit ho.“

Cat se pousmála. To by Vincent nikdy neudělal, ale připadalo jí sladké, jak ochranitelsky smýšlí o její mladší sestře.

„Udělal bych to,“ řekl Vincent.

„Já vím.“ Zazubila se a položila svou ruku na jeho. Pak se zatvářila vylekaně. „Bože. Nemyslíš si, že tu vyrážku chytila od něj, že ne?“

„Je tu volno?“ K jejich stolu přistoupila čtveřice nově příchozích – dva páry v krásných šatech. Cat kývla hlavou a gestem je přivítala.

„Prosím,“ odpověděla. „Tahle čtyři místa jsou ještě volná. Jsem Catherine Kellerová. A tohle je můj manžel Vincent.“

„Pohotovost,“ řekl Vincent a napůl se zvedl, aby si s nimi potřásl rukou.

Když se představili, Catina starost o Heather ustoupila. Seděla tu se svým skvělým mužem, pro kterého byla určena. Riskovali vše, aby mohli být spolu, a zvítězili. Společně by dokázali zvládnout vše. A zvládnou.

„Nevypadalo to jako pohlavní nemoc,“ řekl Vincent tiše.

Žena, která se právě chystala posadit, ztuhla. „Prosím?“

„Jen si tak povídáme,“ odvětila klidně Cat. „Páni, tohle rajče vypadá opravdu chutně.“

„Nejspíš se s ní teď rozchází,“ řekl Vincent. „Píše jí textovku, zatímco stojí ve frontě.“ Pak se usmál na nově příchozí. „Tady nikdo pohlavní nemoc nemá.“