Miroslav Žamboch: In Nomine Sanguinis
Až dosud si staří upíři mysleli, že jsou nepřekonatelní smrtící predátoři, jimž se nikdo jiný nevyrovná. Poručík SAS Oziáš Jiří Rys je jiného názoru. Sice je pouhý vlkodlak a silou či rychlostí se jim nemůže rovnat, jeho živobytím je však válka a má dostatek zkušeností a prostředků, aby několika krvesajům setřel z tváří ten povýšený úsměv.
Miroslav Žamboch podruhé zavítal do žánru akční upírské urban fantasy, které dvě dekády kraluje Jiří Kulhánek. In Nomine Sanguinis (česky Ve jménu krve) volně navazuje na knihu Visio in Extremis, jen dějiště zápletky se tentokrát přesunulo z Prahy do Beskyd.
Když se po odchodu z SAS Jiří Rys rozhodne konečně si vzít dovolenou, nečekaně obdrží krátkou zprávu s prosbou o pomoc od své rodné smečky. I když netuší, o co přesně jde, rozhodne se volání vyslyšet, zvlášť když se ho, pár hodin po přečtení e-mailu odeslaného z Česka, pokusí v Londýně zlikvidovat vražedně sehrané komando. Ani příjezd domů nic nevysvětlí. Všichni členové smečky jsou pryč, zato útoky na jeho život se stupňují. Pátrání není jednoduché a potečou při něm potoky krve, přesto postupně získá spojence, nalezne potřebné informace a konfrontuje toho, kdo všechno zapříčinil.
Zápletka není nijak složitá. To ovšem není na závadu. Mnoho světových bestsellerů si vystačí s ještě méně komplikovaným a originálním dějem. Důležité je zpracování, díky kterému vznikne dobrý či špatný příběh. Většina vyprávění na podobné téma postupuje stejným způsobem. Hrdina pozná nepřítele, dojde ke střetu, hrdina dostane nakládačku, nepochopitelně ho záporák nechá žít, i když mu při tom celou dobu vyhrožuje smrtí, hrdina se vzpamatuje, nabere více sil, dojde ke střetu… Kolečko se párkrát opakuje, až nakonec hrdina zvítězí a soupeře zabije. Přitom vlastně dluží padouchovi několikrát svůj život. Miroslav Žamboch se naštěstí výše popsanému vymyká. Dokonce i závěr v jeho podání je přirozeným vyústěním možností Oziáše a jeho protivníků.
Po napsání Visio in Extremis Miroslav Žamboch tvrdil, že si jen toužil vyzkoušet populární žánr a neplánuje žádné pokračování. Naštěstí svůj úmysl nedodržel. Přeci jen bylo Visio příliš poplatné zavedeným stereotypům a nevyužilo všechny možnosti, které moderní doba poskytuje. In Nomine Sanguinis tato klišé boří a jedná se minimálně o evoluci žánru.
Styl vyprávění a řemeslné zpracování jsou klasicky „žambochovské“. Čtenáře provede dějem v ich formě hlavní hrdina. Co nezná on, to nepozná ani čtenář. Autor ho popisuje jako pragmatického, fyzicky i psychicky silného muže, v tomto případě vlkodlaka. Použitý jazyk je trochu strohý, tím je však perfektně dokreslen Oziášův charakter – je voják, příslušník speciálních jednotek a podle toho přemýšlí i jedná.
Napsat urban fantasy z našeho současného světa je obecně složitější než třeba napsání fantasy ze smyšleného středověku. Na rozdíl od historických reálií znají dnešní dobu velmi dobře všichni čtenáři. O to víc vynikne každá autorova chyba, či přímo neznalost popisované látky. To, čím je In Nomine Sanguinis výjimečné, je jednak promyšlené začlenění upírů a vlkodlaků do nám známého světa, logicky vystavěný příběh a především uvěřitelné využití skutečně existujících zbraní a taktiky a strategie soudobých speciálních jednotek. Tam, kde Kulhánek u palných zbraní šikovně fabuluje, prostě si vymýšlí, a Kotleta bezradně tápe, tam si Žamboch vše pečlivě nastudoval a pak bravurně využil ve své knize.
Kniha má pouze jedinou vadu na kráse a tou je tristní obálka. Obrázek na přebalu působí jako amatérský pokus. Tlumené tóny, splývající podrobnosti a podivné prostředí. Obálka prodává, její význam je hned na druhém místě po jméně známého spisovatele, třetí je zajímavý název. Ať už byl důvod jakýkoli, tahle obálka žádné nové čtenáře nepřivede. Snad alespoň neodradí pravidelné Žambochovy čtenáře.
Závěr je jednoznačný. In Nomine Sanguinis jako blesk z čistého nebe sesadil Jiřího Kulhánka z prvního místa. Dlouho jsem uvažoval o absolutním hodnocení. Nakonec jsem ho neudělil z jediného důvodu. Co když Miroslav Žamboch napíše i třetí díl?
Hodnocení:
Muži: 99 %
Ženy: 40 %
P.S.
In Nomine Sanguinis je kniha napsaná mužem pro muže. Není vhodné pro ženy jakéhokoli věku a pohlaví!
Vydal: Triton; 2014
Výborně napsaná recenze. Překvapils mě svým nadšením a to už na DK. Zatím jsem četla názory opačné. Neměla jsem v úmyslu po knize sáhnout, ale možná to přehodnotím. A nechci slyšet, že kniha není pro ženy (jakéhokoli pohlaví:-)), mám ráda military a čtu víc „mužských“ než „ženských“ knih. Spíš dělím na dobré a špatné. Ovšem na druhou stranu u Visia jsem se nasmála, bylo to tak prosťoučké (ovšem s výbornými detailními popisy soubojů), tak porovnám. S obálkou máš pravdu, nevím proč záměrně v Česku kvalitu knih srážíme.
To je prostě jen takový varování pro všechny zblblé Stmíváním, nebo Bratrstvem černé dýky. Aby nečekaly, že tohle bude stejný. :)
Obálky – nechápu. :( Aspoň můžu využít recenze k postěžování si, když to dosáhne takhle tristního stavu. ;)
Dnes jsem knihu dočetla. Bezesporu čtivé, popisy bojů jako vždy fenomenální, lahůdka. Ale vlkodlak, který se NIKDY nepromění a upíři, co nejsou dětmi noci? Jako z červené knihovny, což mě na knize jediné mrzelo. Vím, je to nenáročná oddechová četba, četlo se to přes výše zmíněné nedostatky fakt dobře. Lepší než Visio, tam jsem se při čtení válela smíchy.
Několik zbraní, které jsou v knize také využity a MŽ skvěle popsal práci s nimi:
Nůž Kukri – legendární chladná zbraň, kdo neviděl v akci, těžko si dokáže představit jeho brutální účinnost
http://www.youtube.com/watch?v=z7dS8YWqymo
Revolver na náboje nitro 600 express – ano, skutečně existuje, pro lidi prakticky nepoužitelné, ale když se u toho nezabijete, tak jedním výstřelem sundáte slona
Takhle střílí amatér
http://www.youtube.com/watch?v=Ea_Q8C_67jY
Takhle střílí profík
http://www.youtube.com/watch?v=9by7v-hcMbI
Odstřelovací puška na ničení lehké obrněné techniky – se správným nábojem lze prostřelit 70mm silný pancíř, lehká obrněná technika obvykle používá 25mm silný pancíř
https://www.youtube.com/watch?v=q6Qwtc_ZFgc
Předvádějící tlusťoši mě dostali :-) Takže si pořídím Kukri na štípání dřeva, kam se hrabe fiskarska!
Njn, amíci, takhle to prostě maj. :)
Knížku dostanu od manžela k vánocům, jak jako, že není vhodná pro ženy? Jsem na ní docela zvědavá :)
já si to chci taky jednou přečíst, nenechte se odradit :) Lovci monster taky nejsou „ženská“ série a bavím se u toho :)
tak lovce monster bych také mohla zkusit :), mám strašně ráda Františka Kotletu :)
Miluju jak Lovce Monster tak všechny Žambochovi knihy. Nenechte se otrávit , chlapi jen nechtějí abychom jim jejich knížky braly :-D
Zajímavé je, že spousta holek čte „klučičí“ knihy, ale neznám příliš mnoho chlapů, kteří by připustili, že čtou červenou knihovnu…
Ještě jsem nečetla, ale určitě se vrhnu, protože zaprvé: Žamboch skvěle píše, zadruhé: upířy a vlkodlaci to je moje a za třetí: Visio in extremis na mě osamoceně kouká z poličky XD Recenze mě rozhodně mnohem víc navnadila po knize sáhnout…
A náhodou mě se obálka moc líbí, není nijak zvlášť barevně přeplácaná jak je to dneska zvykem, což ej mimochodem úděs XD