Kristina Hlaváčková: Černý jezdec (Dračí oči 2)

Princezna Eleanor se po dlouhých osmi letech vrací domů mezi Berbery. Na jedinou dceru krále Jana z rodu Leon a Ašky, příslušnice Adragonek, čeká velké dobrodružství, na jehož konči možná naplní svůj osud. 

Elena se tajně vrátila domů a hned se na zapřenou zúčastnila Arkasu, turnaje složeného z několika náročných bojových disciplín, který rozhodně není vhodný pro dívky. Navíc hrozilo, že prozradí svou magickou moc, a čarodějnice u Berberů nejsou zrovna vítané. Vzteklá královna Aška svou dceru neprodleně potrestá. Trest se jmenuje Damian a je to učitel tance, etikety, historie, národních zvyků, jazyků a diplomacie. Má dohlédnout na doplnění princeznina vzdělání a vybroušení jejího chování. Elena by se ho nejraději zbavila a vůbec nemůže pochopit, proč je to velice dobrý kamarád  jejího nejoblíbenějšího bratra Filipa.

„Něco s nim udělat musíme, jinak nám tu vykrvácí, nebo hůř, někdo ho najde ještě živýho.“ (str. 30)

Naštěstí brzy Eleninu pozornost odvedou jiné záležitosti. Dakarští koně se stahují k městům, od Černého lesa pochodují tlupy skřetů, lidí a trollů, blíží se válka. V armádě černě oděných jezdců se zakrytými obličeji by se jedna tvrdohlavá dívka s válečnou průpravou a magickými schopnosti mohla lehce ztratit. Obzvlášť když jí někdo pomůže…

Princezna Eleanor (pro přátele Elena) je zrzavá šestnáctiletá pubertální potvora, která se v jednom kuse hádá s vlastní matkou. Aška a Elena jsou jako dva kohouti na jednom smetišti a chybí jim vzájemné porozumění. Občas by si stačilo společně sednout, udělat dámskou jízdu a rozebrat, co by Elena neměla dělat, aby nevytroubila do světa svou dračí magii. Místo toho drahá matička zakazuje, intrikuje a zuří. Jedna naštvaná ženská je hodně, ale jak by učitel Damian mohl vyprávět, skončit uprostřed sporů téhle rodinky je životu nebezpečné a leze to na nervy. Na Eleně leží břímě jejích nebezpečných schopností i jednoho dávného proroctví. Sice má kolem sebe kamaráda Michaela a členy své gardy, které sbírá jako zatoulaná štěňata, ale se svými strachy a pochybnostmi zůstává sama.

Na rozdíl od prvního dílu Dračí oči – Čarodějka hlavní hrdinka vyspěla z osmiletého škvrněte v mladou dívku, která sice umí kosit tlupy skřetů, ale na poli milostném je totálně v loji. Mezi muži se pohybuje jako ryba ve vodě, ale bere je jako spolubojovníky a kamarády. Absolutně netuší, co si počít, pokud ji některý z nich přitahuje. Dokonce kolem ní krouží víc než jeden zajímavý jedinec. Ke všemu její situaci ztěžuje, že Elena občas působí super mocně, jako kdyby byla jediná, kdo nosí široko daleko kalhoty.

To mu ještě chybělo, aby od ní musel odhánět chlapy! Jako by nestačilo, že od ní musel odhánět skřety, trolly, nemrtvé a kdoví co ještě. (str. 350)

Černý jezdec je rozhodně lepší čtení než první díl. Částečně to bude tím, že autorka přestala kolísat mezi žánry a vytvořila hrdinskou young adult fantasy. Kromě africké inspirace (Berbeři, Dakar) nechybí ani Tolkien (skřeti, elfové, trpaslíci aj.). Společenstvo prstenu zde zastupuje princezna Elena a její garda, kteří kosí nepřítele jak sekačka golfový trávník.

Bohužel i tentokrát se v knize Kristiny Hlaváčkové najdou nedostatky. Dějová linka někdy nečekaně skáče od jedné situace ke druhé bez větší návaznosti. Autorka navíc občas přihodí pohled některé z vedlejších postav nebo se na scéně objeví někdo další, ale až po mnoha řádcích z náznaků vyjde najevo, o koho se jedná. V dialozích to místy vypadá, jako kdyby Kristina Hlaváčková nevěděla, které postavy má na scéně a co s nimi má dělat.

Závěr Černého jezdce je rozhodně nečekaný a některé čtenáře může šokovat. Tím však končí pouze druhý díl Černý jezdec, proto aby se příznivci princezny Eleny mohli nedočkavě třást na poslední díl trilogie.

Vydal: Fragment, 2014