Stephen King: Carrie
Byla jednou jedna dospívající dívka. Žila v americkém maloměstě a nikdo ji neměl rád. Matka ji považovala za ďáblovo stvoření. Otce si nepamatovala. Spolužačky se jí smály a jiné ji šikanovaly. Přišel čas maturitního plesu a nikdo nevěděl, že se v dívce se probudila zvláštní schopnost. Telekineze. Někteří nadaní s její pomocí dokážou rozsvítit světla. Jiní hrát hry. A někteří toho využijí k pomstě za všechna spáchaná příkoří.
Carietta Whiteová je sedmnáctiletá studentka střední školy v Chamberlainu. V životě to nemá vůbec snadné, protože její matka, fundamentalistická křesťanka (pobožná fanatická megera) svou dceru nenávidí a zanedbává její výchovu. Dům Whitovýchby potřeboval návštěvu sociální pracovnice. Carrie je občas trošku jednoduší a v některých aspektech života dost naivní. Jenže děti jsou kruté a někteří z jejích spolužáků mají oblíbený koníček v týrání Carrie. Obzvlášť dcera právníka, Chris Hargensenová, školní hvězda, jež randí s darebákem Billym. Celá situace kolem Carrie vygraduje na maturitním plese, bohužel téměř nikdo netuší, s čím si zahrává.
Nejdůležitější postavou celé knihy je Carrie. Nechtěné týrané dítě, kterému chybí přátele, mateřská láska i pochopení. Oběť brutální dívčí školní šikany. Smutná duše s vražednou telekinezí. Má možnost volby, jak se svým životem naložit, ale výsledkem je děsivá tragédie. Chris Hagensenová patří k hvězdám střední školy a zároveň je Carriinou nejhorší trýznitelkou, přitom jí dívka nic neprovedla, zkrátka miluje ponižování slabších. Mezi další důležité aktéry patří spolužačka Sue Snellová se svým klukem Tommym, několik členů učitelského sboru a matka Margaret Whiteová.
Román Carrie od mistra napětí Stephena Kinga patří mezi smutné příběhy s perfektně ztvárněnou psychologií postav. Carietta je ve své podstatě nesmírně tragická hrdinka, ale bez ohledu na míru provinění jejího okolí měla možnost volby. Bylo jen na ní, jak využije své telekinetické síly. Jestli k něčemu užitečnému, nebo k brutálnímu masakru.
Velice nezvyklá je forma knihy. Román tvoří pestrá koláž různých dějových linek. Hlavní příběh sleduje studentku Carrie v roce 1979 a její trable na konci středoškolské docházky. Do toho se prolínají novinové články o budoucích událostech v Chamberlainu, citace z knihy Exploze stínu, jež se zabývá tragickým případem Carietty Whiteové, z knihy Jmenuji se Susan Snellová – o událostech po nechvalně proslulém maturitním plese, ale i z výslechů přeživších chamberlainského pekla. Snad jedinou nepřekvapující částí knihy je výňatek z dopisu na poslední stránce. To se přece dalo přece čekat. Netypické je i odlišení myšlenek postav, které jsou odděleny závorkami od zbytku textu.
Stephen King precizně zvládá dějové souvislosti. Čtenáře může místy mrazit, ani ne tak kvůli děsivé atmosféře (násilí je na úrovni obsahu soukromoprávních televizních novin), ale když zváží všechny psychologické faktory v knize. Za jedinou slabší (pochybnější) pasáž by se dala označit epizoda s čuníky. Porážka a následné chytání krve zabitých vepřů není snadné ani rychlé, jak by se mohlo podle popisu Stephena Kinga zdát.
Z Carrie plyne jedno zásadní ponaučení. Nikoho nešikanujte, a když se se šikanou setkáte, tak se jí snažte zabránit. Jinak by mohlo vyjít najevo, že oběť disponuje nevídanými schopnostmi, a pak vás osud a slušný zbraňový arsenál chraň.
Vydal: Dobrovský – Beta; 2013
Jsem trochu zmatený. Telekinezi neovládám a přes to dokážu hrát hry. I když je pravda, že já nepatřím mezi „jiné“. Možná ses o těch jiných, kteří šikanují a nemůžou bez telekineze hrát hry, mohla víc rozepsat. :) Taky by mě zajímalo, jak telekinezí rozsvítíš světlo, tedy mimo sepnutí vypínače. ;)
OK, OK, mám trochu rejpavou. :) Pravdou je, že mě tahle knížka nikdy nelákala. Snad proto, že si nedokážu představit, jak bych se mohl ztotožnit s hlavní hrdinkou. Je škoda, že radši nenatočej Žhářku.
Tak jasně, že můžeš dělat (některé) stejné věci jako telekinetik. Jen na to potřebuješ ruce nebo stroje či nářádí.
Použíj přestavivost.