Karen Marie Moning: Krvavá horečka

Když jste jeden z mála lidí, kteří mohou vyřešit nějaký problém, znamená to, že máte povinnost něco s tím udělat? (s.36) Přesně tuto otázku si klade MacKayla Laneová, která odjela do Dublinu vyřešit vraždu své sestry, místo toho však odhalila temná tajemství nejen o sobě, ale také o hrozbě, jež ze strany mocných Dananů hrozí celému lidstvu.

MacKaylin život se převrátil naruby, když jí na druhé straně oceánu zavraždili milovanou sestru. Do Irska odjela, aby donutila místní policii znovu otevřít její případ. Místo toho Mac vpadla rovnýma nohama do boje proti temným a nebezpečným Dananům. Nyní si pomalu zvyká na nový život. Jerichu Barronsovi slouží jako detektor dananských relikvií moci a mocné knihy Sinsar-Dubh a přivydělává si v jeho knihkupectví. Klid trvající sotva pár dnů vezme za své, když je hlavní detektiv v Alinině případu nalezen mrtev a Mac začne pronásledovat děsivý přízrak v kápi.

Děj Krvavé horečky přímo navazuje na předchozí díl Temná horečka, a ačkoli mezi ději jednotlivých románů uplynulo sotva několik dní, vlivem prožitých událostí působí v tomto dílu MacKayla dospěleji. Už se nechová jako rozmazlený fracek a naivní Američanka, která přijela do Evropy s tím, že si z ní Irčané sednou na zadek. Ačkoli má své momenty, kdy se jí stýská po růžových nehtech, krátkých šatech a dlouhých vlasech, přijala svou roli vidoucí se všemi příkořími, která z toho plynou. Je sebevědomá, drsná a jen tak něčeho se už nezalekne. Pomalu objevuje – a spolu s ní i čtenář – složitý a bohatý svět Dananů a více zjišťuje o své minulosti i o utajované organizaci vidoucích.

Coby hlavní protějšek jí zdatně sekunduje její hostitel a nyní i šéf, knihkupec Barrons. Toho nejlépe vystihují dvě adjektiva: charismatický a tajuplný. Neprozrazuje žádné pocity, ale na Mac, která ho velmi přitahuje, mu velmi záleží, ačkoli to dává najevo jen ve vyhrocených situacích. Autorka nám o něm prozrazuje tu a tam nějakou tu špetku informací, ve výsledku ale tato postava vzbuzuje ve čtenáři jen víc a víc otázek.

V předchozím dílu se objevovaly rušivé poznámky a komentáře hlavní hrdinky, z nichž bylo poznat, že příběh nám Mac vypráví retrospektivně po mnoha letech. V tomto dílu se takovéto poznámky objevují jen zřídka, příběh tak plyne mnohem hladčeji a čtenář se do něj dokáže pohroužit mnohem lépe. Na mnoho otázek, které z těchto komentářů v předchozím dílu vytanuly, jsme se v Krvavé horečce ovšem odpovědí nedočkali, spíše se vyrojilo otázek ještě více.

Stejně jako v Temné horečce se i zde dočkáme dlouhých popisů pro čtenáře zbytečných, jelikož se světem Dananů nemají nic společného. Je jich ale podstatně méně než v prvním dílu. Hned v prologu na čtenáře čeká obsáhlé shrnutí dosavadního děje, přesto těm, kteří se rozhodnou kvůli této skutečnosti vynechat první díl a začít sérii četbou rovnou druhého dílu, mohou některé souvislosti unikat.

Příběh sám není nijak akční, není od začátku do konce nabitý událostmi. Autorka nabízí příběh spíše pozvolna plynoucí, kterým nás provází spíš myšlenky hlavní hrdinky než popisy akčních sekvencí. Nejde o strhující akční jízdu, jakou nabízejí série o Kate Danielsové nebo Rachel Morganové. Čtivě napsaný a hladce ubíhající příběh sice graduje až do nevyhnutelného závěrečného střetu umocněného několika překvapeními, autorka ovšem staví hlavně na chemii mezi hlavními protagonisty a na propracovanosti světa Dananů, ne na akci a bojích a vášni, i tak se ale „hot“ chvilek dočkáme.

Horečka je série, která nabízí promyšlený svět, jenž nám autorka nepřináší rozprostřený na stříbrných tácech, ale skrytý pod pokličkami, pod něž nám K. M. Moning dovoluje nahlédnout jen úzkou škvírou. Nemohu se dočkat, až se (doufám, že brzy) v třetím dílu připravovaném pod názvem Horečka Dananů do Dublinu, za Mac, Barronsem a Danany vrátím.

Vydala Jota, 2012