Fido

Pod pojmem „zombie film“ si člověk představí mnohé. Romerovu Noc oživlých mrtvol, Boyleův vylidněný Londýn 28 dní poté, místy až absurdní britskou komedii Soumrak mrtvých či akční komediální jízdu Zombieland. Režisér Andrew Currie nás ve svém romanticko-hororovém dramatu Fido přivádí do alternativní verze 50. let, kde světu vládnou muži, ženy pečou a vaří v krinolínových sukních a na podpatcích a zombie sluha patří k vyššímu společenskému statusu.

 

Země byla před několika lety obestřena radiačním mrakem, který způsobil, že zesnulí povstali ze svých hrobů a jali se požírat maso těch živých. Lidstvo tedy započalo velkou válku proti nemrtvým, až jednoho dne jeden vědec vynalezl domestikační límec, který z divokých, po mase toužících zombií udělá milé domácí společníky. Léta plynula. Ceny pohřbů prudce vzrostly, dovolit si je mohou jen ti nejbohatší. Ostatní pracující se stávají produktivními členy společnosti i po smrti, proto vám umrlci nyní nosí ranní poštu, sekají trávník, stěhují nábytek.

V takovém světě žije Timmy, malý kluk, který chodí na základní školu, v jejíž osnovách volnočasových aktivit naleznete i střílení na terč z různých druhů zbraní (ovšem malé ruční zbraně mohou děti vlastnit až od dvanácti let). Jednoho dne jeho máma pořídí domů zombie komorníka. Timmy není z nového člena domácnosti nadšený. Když si s ním ale začne zombie sluha hrát a navíc ho zachrání před dvěma bratry, kteří ho už dlouhou dobu ve škole i mimo ni šikanují, začne Timmy zombieho považovat za přítele a pojmenuje ho Fido. Může se to zdát jako milý příběh o tom, jak si malý kluk našel nového, i když trochu nevšedního kamaráda, kdyby nenastal drobný problém. A nefunkční obojek představuje problém přece jen o něco větší než drobný. Brzy totiž začnou umírat sousedé a na svět se vracejí jako divocí zombie.

Toto komediální retro sleduje příběhy jedné obyčejně neobyčejné rodiny Robinsonových. Timmy je samotářský kluk, jakých jsou na světě tisíce. Jako jedináček bez kamarádů si nemá s kým hrát a ve škole ho spolužáci šikanují. Má rozumné, na svůj věk příliš vyspělé představy a otázky, což u nejednoho dospělého vyvolává rozpaky. Jako postava je sympatický a ačkoli je velmi chytrý, nehraje si na přechytralého klučinu, který svým intelektem hravě strčí do kapsy všechny kolem.

Jeho otec Bill je fascinovaný pohřebnictvím, luxusem pro bohaté. Celé rodině šetří na řádný pohřeb, který není nijak levnou záležitostí (potřebujete navíc jednu malou rakvičku na useknutou hlavičku – mrtví bez useknuté hlavy se totiž po smrti stávají zombiemi). Představa, že by měl i po smrti běhat po světě a pracovat pro společnost, ho naprosto děsí a celou rodinu, především svou manželku, stále otravuje pohřebními řečmi.

Manželka a matka Helen není nijak obyčejnou ženou. V době, kdy slovo manželka je jen synonymum pro služku svému muži, je Helen nezávislou, svobodomyslnou, rozhodnou a ve všech směrech nekonvenční ženou, která sice svého manžela nadevše miluje, rozhodně si od něj ovšem nechá v něčem rozkazovat.

Samotný Fido je němý (maximálně lehce uchrčený) komorník a pro Timmyho i kamarád, který se brzy stane členem rodiny. Jeho límec sice občas přestane fungovat a Fido nějakého nešťastníka sežere, nicméně Timmy i Helen jsou mistři v zahlazování stop. Jen po parku se občas proběhne pár divokých zombií, ale to aspoň trochu rozvlní jinak stojaté vody ospalého městečka, v němž se příběh odehrává.

Film Fido se zvnějšku tváří jako komediálně romantické retrodrama o jednom ne tak obyčejném maloměstě. Svižné dialogy a vtipné detaily ale dávají vědět, že rozhodně nejde o film obyčejný. Není to jen příběh o malém klukovi, co v  zombie sluhovi našel nového kamaráda a v podstatě i náhradního otce ve světě, kde se z nemrtvých staly věci běžné denní potřeby a levná pracovní síla do domácností a továren. Film podává vtipně a neobyčejně jinak známou tematiku, kterak je náš svět zahlcen chodícími a po mase toužícími nemrtvými. Fido je retro propracované do nejmenších detailů, počínaje nápaditým vzdělávacím videem o velké válce se zombiemi promítané dětem ve školách, přes až kýčovitě barevné a idylické prostředí 50. let, po pečlivě vybraný a skvěle padnoucí dobový soundtrack.

Není to primárně komedie, při které se budete smíchy válet po podlaze. Fido přináší divákům vkusný, inteligentní a jemný humor, který vám na tváři vykouzlí úsměv a do žil vlije dobrou náladu. U této rodinné komedie se nebudete smát od začátku do konce, ale příběh ve vás zanechá příjemný, optimistický pocit.