Rozhovor s Catherine Fisherovou

Před několika týdny u nás vyšel nový román Catherine Fisherové o vězení jménem Inkarceron.
Před rokem, čerstvě po vydání Inkarceronu, poskytla spisovatelka rozhovor známému blogu zabývajícímu se tématikou fikce pro mládež. Než přejdeme k samotnému rozhovoru, přiblížíme si trochu tuto pro český trh novou spisovatelku.

Narodila se ve Walesu, v městě Newport. V roce 1980 promovala na University of Wales. Na Univerzitě v Glamorgan přednášela archeologii a vedla kurzy tvůrčího psaní. V současné době píše na plný úvazek a zaměřuje se na mytologii a historii.
Začala jako autorka poezie. Její básně se objevily v renomovaných časopisech, novinách a sbírkách, vydala také mnoho novel, které zvítězily v soutěžích o nejlepší literární počiny.
Catherine Fisher je známá svými fantasy romány pro děti, zmíníme trilogie Snow-walker a Oracle, a také svými básněmi, s nimiž od osmdesátých let vítězí v literárních soutěžích.

Její poslední román Inkarceron je o dvou mladých lidech, Finnovi a Claudii, kteří se snaží utéci z vězení. Oba přitom pocházejí z opačných vrstev zakrnělého světa budoucnosti.
Ona, hýčkaná dcera Správce, je lapena ve svém vlastním vězení, jež představuje svět sice v budoucnu, ale vytvořený tak, aby připomínal minulost. A je nucena do sňatku s nenáviděným princem.
On je oproti ní jen bezvýznamný chlapec, jenž mívá vize o dřívějších dobách.
Inkarceron je futuristické vězení, uzavřené před okolním světem vyspělou technologií. V knize pak nalezneme vše, co bychom si od fantasy mohli přát: vzrušení, hrůzu, provokaci a především povzbuzování čtenářovy fantazie.

Pověděla byste nám něco o sobě? Jaká jste byla coby teenager? Co jste mívala ráda? Povězte nám nějaké tři tipy, co je dobré vědět, jak jste se poučila ze svých prvních zkušeností coby autorka. Co vás ve vaší spisovatelské kariéře inspirovalo. Nějaké zábavné detaily. A také nám povězte něco o Catherine Fisherové dneška – o ženě, která se skrývá za jménem autorky čtrnácti fantasy románů.
Byla jsem ten typ puberťáka, co čte i při chůzi. Měla jsem pocit, že bych mohla být spisovatelkou, ale jistě jsem to nevěděla, tak jsem vystudovala angličtinu. Po vysoké jsem prošla několika zaměstnáními. Dělala jsem pomocnici na archeologických vykopávkách i laboratorního technika. Ale i při tom jsem psala básně a povídky. A jednoho dne jsem se odhodlala je vydat.

Co vás tak okouzlilo na psaní fantasy románů pro mládež? Co vám dodává sílu a vášeň pokračovat v tak nejisté profesi?
Mými nejoblíbenějšími spisovateli byli vždy autoři fantasy. Milovala jsem romány Alana Garnera, Tolkiena a Ursuly LeGuinové a mého krajana Arthura Machina, mistra hororu. Takže když jsem začala psát, do knih se magie a jiné podivnosti vloudily samy. Cítím to tak, že mi tento žánr dal možnost prozkoumat lidi, přírodu a také to nadpřirozeno mnohem více, než kterýkoli jiný literární žánr.

Prosím, povězte nám, čtenářům, o vašem románu Inkarceron. Co u vás podnítilo představu takového vězení? A co se vám na knize nejvíc líbí?
Nápad na tento román podnítilo více věcí – výstava tisků Imaginární věznice od Piranesiho, kde byla k vidění obrovská vězení, v nichž se vězni téměř ztráceli. Takovou jiskrou byl také rozhovor s jistým člověkem a literární díla jako Ghormenghast (fantasy série autora Mervyna Peakea, odehrávající se v obrovském hradě, vydalo Argo – pozn. překl.) a další. Všechny tyhle kousky se spojily do jediné skládačky, z níž vzešla má kniha. Nejvíce se mi líbí, že v knize vznikly dva světy – jeden rozzářený, otevřený svět bez zábran a hranic, plný luxusu, a druhý svět temný, uzavřený, drsný. A líbí se mi komplikované vztahy mezi postavami – například vztah Claudie a jejího otce nebo Finna a Keira.

Jak proplétáte takovou napínavou dějovou linii s tím množstvím informací, zatímco tvoříte a píšete  o postavách Claudie a Finna, a ještě to zvládáte tak rychle? Připravila jste si je předem, nebo se rozvíjely až v průběhu příběhu?
Mnoho toho předem připraveného nemám. Tíhnu k tomu pracovat na věcech v průběhu, a potom nemůžu ani nějakou nehodou žádné informace předem vyzradit. Jediné, co jsem věděla od úplného počátku, byly rozměry a fakta o Vězení. Pokud jste četli knihu, tak víte, co tím myslím. Vše ostatní přišlo průběžně. Snažím se, aby akční scény měly spád a kousky informací byly v knize v podstatě skryté. Příkladem jsou obecné citáty na začátku každé kapitoly.

Stvořila jste celou řadu postav: Gilese, hraběte Caspera, Safienta Gilda, Attiu a Keira, ti všichni jsou tak úchvatně popsaní, že čtenáři touží po dalších. Jak jste si stanovila, kolik detailů vaši čtenáři dokáží pobrat? Jak vypadá váš tvůrčí proces?
Chtěla jsem hodně různorodých postav, aby si mezi nimi dokázal každý čtenář najít svého oblíbence. Jared dospívá a duševně roste v průběhu, podle toho, jak si to žádá příběh. Psát Správce bylo fascinující, s Keirem byla zábava, jelikož není nijak komplikovaný. Finn je složitá postava, je zajímavý, stejně jako Claudia. Také mě bavilo psát vedlejší postavy jako Holase a Rixe, se kterým se setkáte v knize Sapphique (druhý díl série, u nás vyjde v listopadu – pozn. překl.)

Kdyby vás někdo požádal, abyste přečetla kapitolu z Inkarceronu, kterou byste si vybrala? Která je vám osobně nejbližší? A proč?
Poměrně často čítám teď Inkarceron ve školách a podobně. Obvykle si vybírám tu část, kde Claudia vtrhla do otcovy pracovny. Ale má nejoblíbenější bude asi kapitola 29.

Kdybyste získala absolutní kontrolu nad hollywoodskou verzí Inkarceronu, koho byste ve filmu viděla? A koho byste chtěla na křesle režiséra?
V hercích Hollywoodu se nevyznám, takže na to vám neodpovím. Britský herec Charles Dance by byl ale dokonalým Správcem. (do kin film přijde v r. 2013, Finna by měl hrát Taylor Lautner, info z IMDb.com – pozn. překl.)

Kolik let výzkumu vám zabralo, než jste dokázala tak dokonale popsat sídlo ze 17. století a dosadit ho do úplně odlišného světa, plně řízeného počítačem? Jak jste se s takovými výzvami vypořádala?
Žádný výzkum jsem nepodnikla. Jen jsem přečetla několik knih o historii a archeologii – a zapojila jsem fantazii. Jedná se o smyšlený svět, nemusí být dokonalý. A chodila jsem do školy, která sídlila v budově ze 17. století, takže vím, jak takové domy vypadají.

Mohla byste nám na závěr prozradit něco málo o vaší očekávané knize Sapphique? Co bylo tou počáteční myšlenkou na novou knihu?
Sapphique se odráží přímo od Inkarceronu. Pro Finna je život na Dvoře složitý, bojí se o Keira a Claudia se strachuje o svého otce. Kejdo a Attia nalezli ve vězení magickou rukavici, která patří Sapphiqueovi. Keiro si myslí, že mu rukavice pomůže najít cestu ven. Ale vězení má své vlastní plány. A pak se objeví skutečný Giles.

Děkuji vám za rozhovor, bylo pro mě potěšením seznámit se s vaší prací ještě blíže. Rozloučila byste s vašimi čtenáři nějakými radami pro mladé začínající spisovatele?
Má rada, jak psát, je jednoduchá: čtěte.
Pište o tom, co se vám líbí, co máte rádi.
Věřte sami sobě.
To, co napíšete, také přečtěte nahlas.
Nikdy neustávejte.
Popište každou postavu do hloubky.

Zdroj: http://fictionforyoungadults.blogspot.com/2010/03/upcoming-interview-catherine-fisher-new.html

Překlad: Axia