Otázky pro Justina Cronina

Justin Cronin – autor apokalyptického thrilleru Přechod z nedaleké budoucnosti. Stephen King o této knize napsal: "Přečtěte si patnáct stránek a už vás to nepustí. Přečtěte si třicet a zjistíte, že jste se ocitli za mřížemi čtenářské posedlosti – dřív než pozdě k ránu tenhle román určitě neodložíte. Má v sobě živost, kterou dosahují jen díla psaná s velkou fantazií a představivostí. Co ještě dodat? Snad jen: začněte číst tuhle knihu a všední svět se rozplyne."

Co je Přechod (The Passage)?
Justin Cronin: Přechod je samozřejmě cesta a tenhle román je stvořen z cest. Ale pojem cesty v románu a vlastně i v celé trilogii je také metaforický. Přechod je přeměna z jednoho stavu či podmínek do jiného. Sám svět prodělává takovou přeměnu v knize. Ale také všechny postavy – jak už to u postav v románech bývá. Titul také odkazuje na přechod duše mezi životem a smrtí a na cokoliv ležícího v téhle neznámé říši. Stále a stále to slyším a ve svém vlastním životě jsem toho i svědkem: lidé na sklonku života chtějí jít domů. Myslím, že je to skutečná touha opustit tento svět na místě, které je pro nás důležité, mezi známými věcmi a tvářemi. Ale je to také nebeská touha.

Jste nositelem PEN/Hemingway ceny za beletrii. Představuje Přechod pro vás odbočení?
JC: Myslím, že by bylo ode mne hloupé nepřiznat, že Přechod se v mnoha směrech zjevně odlišuje od mých dalších knih. Spíše však než "odbočení" bych to nazval jako postup nebo vývoj. Především motivy, které mne zaměstnávají jako člověka i spisovatele, jsou stále přítomny. Láska, obětování, přátelství, věrnost, odvaha. Pouta mezi lidmi, rodiči a dětmi obzvlášť. Vliv historie, síla místa a krajiny, utváření dojmů. A nemyslím si, že psaní je nějak jiné. Jak by mohlo? Píšete, jak píšete.

Přechod se odehrává napříč Amerikou – od Filadelfie, přes Houston až po jižní Kalifornii. Co vás přimělo vybrat si tyto lokace?
JC: Mnoho z hlavních lokací v románu jsou ve skutečnosti místa, kde jsem žil. Krom dlouhé stáže ve Filadelfii a teď v Houstonu byl můj život trochu toulavý. Vyrůstal jsem na severovýchodě, ale po univerzitě jsem nějakou dobu přeskakoval z místa na místo. Zbavit se svého striktně severovýchodního úhlu pohledu bylo určitým způsobem hlavním plánem mého dospělého života. Dalo mi to nejen smysl pro čirou ohromnost kontinentu, ale také jeho velkou rozdílnost, jak geografickou, tak kulturní, a chtěl jsem, aby kniha zachytila ten pocit rozsáhlosti, obzvlášť když vyprávění skáče dopředu stovku let a kontinent se vylidní. Jedním z nejpozoruhodnějších dojmů mých cest napříč zemí bylo, jak moc je jí prázdné. Můžete zastavit na cestě v Kansasu, Nevadě, Utahu či Texasu a stát v tichu jen s větrem jako společníkem a připadáte si, jako kdyby civilizace už skončila, že jste úplně sám na planetě. Je to úžasný a děsivý pocit zároveň, a když jsem psal tu knihu, rozhodl jsem se, že procestuji každou míli, co mé postavy, nejen abych zachytil detaily místa, ale také pocity.
Spisovatel Charles Baxter jednou řekl (víceméně), že poznáš, že jsi došel na konec příběhu, když nalezneš způsob, jak dostat postavy zpátky tam, kde začínaly. Konec Přechodu má vytvořit nový začátek a prostor pro druhou knihu.

Vaše dcera byla onou jiskrou, která vás přiměla k napsání Přechodu. Co dalšího vás přivedlo k tomu, abyste se ponořil do tak epického závazku?
JC: Tou další silou pro práci bylo něco osobnějšího a spisovatelského. Jedním z důvodů, že mne příběh Přechodu tak přitahoval, bylo, že jsem cítil, jak znovu získávám podněty, které mne vedly k tomu, že jsem se vlastně stal spisovatelem. Stejně jako má dcera i já jsem byl velký čtenář jako dítě. Žil jsem na venkově bez dětí v okolí a strávil jsem většinu svého dětství buď s nosem zabořeným v knize nebo touláním se po lesích s hlavou v představách. Bylo to samozřejmě mnohem později, když jsem začal studovat literaturu a rozhodl se, že psaní je něco, co bych chtěl dělat profesionálně. Ale to zázemí vzniklo tenkrát, když jsem s baterkou četl pod přikrývkou.

Máte příběh úplně vymyšlen, když začínáte, nebo vás určitý vývoj překvapí?
JC: Většinou to mám vymyšleno, ale kniha je šéf. Rozděluji a kombinuji některé postavy (většinou ty vedlejší). Většinou přemýšlím v termínech hlavních cílů příběhu; detaily se rozvíjí v průběhu jen tak daleko, jak si pamatujete cíl. A v těchto mezích se kniha držela mapy, kterou jsem s dcerou vytvořil poměrně podrobně.

Kdy si budeme moci přečíst další knihu?
JC: Za dva roky (drží prsty křížem pro štěstí).

Zdroj: www.amazon.com
Překlad: Renča