An Acoustic Night at The Theatre
Holandská metalová formace Within Temptation si v roce 2008 splnila sen – zahrála si s Metropolitním orchestrem a sborem a tento koncert vydala na CD i DVD s názvem Black Symphony. Letos se rozhodla vsadit na úplně opačné karty. 2. 11. 2009 u nás vyšlo její akustické album An Acoustic Night At The Theatre. Jak zní písně této skupiny ve skromnějším hávu?
Materiál na nové album Within Temptation byl pořízen v listopadu 2008 během vyprodané Theatre Tour. A právě komorní atmosféra divadla se jeho prostřednictvím dostává i do domovů jejich fanoušků. Ty při pohledu na tracklist zřejmě nic výrazně nepřekvapí. Ve výběru skladeb vsadili hudebníci spíš na jistotu, jedná se většinou o pomalejší skladby. Výjimku tvoří Stand my Ground, The Cross a What Have You Done.
Nahrávku otevírá výborně zvolené intro Towards to The End. Na dvojce už na nás čeká hit Stand My Ground, který Within Temptation nevynechají snad na žádném koncertě. Náboj této písně je obrovský a výborně vystihnutý jak v původní podobě na albu The Silent Force, tak na již zmíněné Black Symphony. V akustické podobě ho píseň částečně ztrácí, ale vše se vyrovná díky naléhavému zpěvu Sharon den Adel. Po Stand my Ground následuje jediný zástupce z desky Mother Earth z roku 2000, a to Caged. Osobně si myslím, že z tohoto počinu mohlo být vybráno více skladeb a Caged mohla zůstat klidně opomenuta. Upravení takové Ice Queen by byla pro muzikanty větší výzva. Singl All I Need z poslední řadové desky zní v akustické podobě pochopitelně jemněji, ale neztrácí nic ze své krásy. Sharon zde dokáže vyjádřit emoce stejně dokonale jako se symfonickým orchestrem za zády, což umocňuje svým čistým projevem.
Nedívat se na pořadí skladeb, při prvních tónech následující písničky nepoznám, o jakou se jedná. Po úvodní hře klavíru si nejsem úplně jistá, ale pomalu tuším – jde o Frozen. Musím uznat, že její nový kabát se mi líbí zatím nejvíc. Roli v tom hraje právě klavír, jehož tóny jsou prokládány mezery mezi pěveckými party, a to hlavně v první části, ke konci už jsou dominantnější smyčce. Posledních dvacet vteřin si užívám, soulad smyčců se zpěvaččinými vokály je takřka ukázkový.
Přiznám se, že u šestky Somewhere mi vždycky vadila jistá unylost. Skladbu dokázal oživit hlas Anneke van Giersbergen, bývalé zpěvačky The Gathering, o čemž se můžeme přesvědčit na DVD Black Symphony. Proto jsem byla zvědavá, jak bude s Anneke znít akusticky. K mému překvapení jsem nezaznamenala žádný výrazný rozdíl, což ve výsledku vlastně nevadí, protože hlasy obou zpěvaček se dobře doplňují.
Druhá polovina desky nabízí jako první „vypalovačku“ The Cross, kterou si díky úvodnímu á-a-a-á nemůžete zaměnit s žádnou jinou. Funguje zde po hudební stránce úplně vše – melodie, zpěv, bicí… Aspoň na The Heart of Everything, na které se The Cross nachází v původní podobě. Na An Acoustic Night at the Theatre je pochopitelně o pár prvků chudší a ztrácí kus ze své vnitřní energie. Přesto bylo zařazení na toto album dobrým tahem, protože mezi pomalými písněmi působí jako oživení. To u Pale otočili Within Temptation o 180 stupňů. Skladbu nezačíná flétna, ale klavír a kytara, což dává od začátku domněnku, že si skupina konečně pohrála s nějakou písní s větší chutí. Přesně takto si představuji akustickou skladbu – více kytary a méně bicích.
Rizikem bylo zařazení What Have You Done. Právě tento duet s Keithem Caputem byl fanoušky přijat rozporuplně. Sharon to vystihla, když skladby komentovala. Jak říká, What Have You Done můžete buď milovat, nebo nenávidět. Já patřím jednoznačně do té první skupiny. Někdy si říkám, že Within Temptation tuto skladbu napsali, aby mi pomohli ventilovat zlost. V prvních vteřinách se rozeznívají plačtivé smyčce následované hlasem Sharon a tleskáním publika do rytmu. Sharon sekunduje Keith Caputo a společně dokáží prodat hlavní myšlenku písně. Oceňuji i zapojení publika, kterým protagonisté přenechali výkřik ,,What Have You Done Now!“
Zbytek desky už začíná trochu nudit. Memories a Forgiven na konec nebyly šťastnou volbou. Obě písně se sice do komorního prostředí hodí, ale nedá se na nich mnoho změnit. Jsou důkazem toho, že sázka na jistotu nemusí vždy vycházet a že naopak risk je zisk.
Desku uzavírá zcela nová píseň, singl Utopia, kde se Sharon zpívá britský zpěvák Chris Jones. Akustická verze je jediná, kterou Utopia má, jak řekl kytarista a skladatel Robert Westerholt. Do stylu Within Temptation má hodně daleko, snad právě proto byla zařazena na An Acoustic Night At The Theatre. Nahrávku ale uzavírá s právem.
Když se podívám na desku jako takovou, mohu konstatovat, že její realizace fanoušky jistě potěší a určitě jim nebude chybět v diskografii. Otázkou je, zda jim zpříjemnila čekání na nový regulérní počin těchto Holanďanů natolik, aby jim zůstala v přehrávači do jeho vydání. Příznivci skupiny by v tuto dobu určitě raději přivítali nový materiál a ne staré songy v novém aranžmá. Vydáním An Acoustic Night at The Theatre tak jen vyplnili mezeru, která je dělí od nové nahrávky. Ta navíc díky Black Symphony z roku 2008 nebyla tak velká. Kdyby toto akustické album vyšlo po novém materiálu, byl by to možná lepší tah. I tak je deska velmi kvalitní a příjemná na poslech a podařilo se jí splnit to, co se od ní očekávalo.
Krásná recenze naší nové redaktory, se kterou se plně ztotožňuji. A stejně jako autorka, i já se stavím za píseň What have you done :-)
Skvělá recenze. Ve všem souhlasim :)
Naprosto souhlasím se vším řečeným, některé písně znějí v akustickém podání lépe než v origálním znění např. Frozen
Děkuju za ohlasy:) Frozen zní akusticky vážně výborně, zrovna dneska jsem ji poslouchala snad tisíckrát:)