Exkluzivní rozhovor s Jenny Nowak

Deti-noci.cz urobili exkluzívny rozhovor s poprednou českou spisovateľkov upírskych románov Jenny Nowak. A čo na seba autorka zaujímavého prezradila?

Ako ste sa dostali k téme vampirizmu a Draculu?

Jako slepý k houslím, jak se říká u nás v Čechách… V podstatě pro zábavu jsem se kdysi rozhodla vyzkoušet reinkarnační regresi čili návrat do minulého života. Vůbec jsem nevěděla, co mám čekat, a vlastně jsem neočekávala skoro nic. Těch pár minut, které jsem „tam někde“ strávila, mi ale nakonec doslova převrátilo a změnilo život. O záhady a různé paranormální jevy jsem se sice zajímala už předtím, ale jen povrchně a chaoticky. A teď jsem najednou, úplně nepřipravená, byla jinde, v jiném životě, v jiném těle a stála tváří v tvář nočnímu lovci. Ten pocit se dá jen těžko popsat. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív, a když se mě někdo ptá, jestli věřím na upíry, odpovídám: Ne, nevěřím, já VíM, že existují.

Z vašich kníh cítiť fascináciu Transylvániou. Čo pre Vás táto krajina znamená?

Asi to bude znít nadneseně, ale nejvýstižnější odpověď by asi zněla: domov. Cítím se tam „doma“ v pravém smyslu toho slova, jen co překročím hranice, mám pocit, že ze mě padá tíha „civilizace“, v náruči hor, pod širým nebem si připadám bezpečně jako v objetí přítele, mám pocit, že tenhle nádherný, teskný, divoký kraj znám odjakživa, stejně jako on zná mě…

Hlavně v noci, vysoko v horách, kde jsou jen zříceniny a vítr, se zdá, že se stírají hranice věků a ve vzduchu ještě pořád nedozněl třesk zbraní a cval koňských kopyt…

Ako by ste charakterizovali Vlada Draculu?

A je vůbec možné tak mnohotvárnou osobnost stručně charakterizovat? Zkusím se přidržet toho nejdůležitějšího. Z hlediska historie bych ho popsala jako jako vysoce inteligentního, neústupného a obdivuhodně odvážného panovníka, který se v čele své maličké země dokázal ubránit nepředstavitelné turecké přesile. Málokteré „temné duše“, co se dnes v jeho jménu v gotických klubech ověšují obrácenými kříži, vědí o tom neuvěřitelném paradoxu, že právě zásluhou tohoto nejproslulejšího „syna pekel“ nepronikl nakonec islám do Evropy :o) Z pohledu okultního pak samozřejmě nelze pominout jeho vampyrismus, přestože historici a vědci společně křičí, že je to nesmysl.

Grafolog, kterému jsme dali na rozbor jeho písmo (z dopisu okopírovaného v brašovském archivu), kromě jiného zdůrazňoval bohatý myšlenkový a emocionální život a neobvyklou míru zodpovědnosti za sebe i za druhé. O žádné bezúčelné krutosti nebo dokonce psychopatii, kterou mu občas přisuzují, tam kupodivu nebyla ani zmínka…

Máte aj osobnú skúsenosť s fenoménom vampirizmu?

Tak tahle otázka je opravdu trochu osobní, ale jak už vyplývá z odpovědi první: mám. Ten prvotní impuls mě po obtížném hledání přivedl až k okultním metodám, konkrétně k mentální magii, jejíž praktikování může, velice stručně řečeno, zprostředkovat kontakt s „nevtělenými“, jak hezky říkají okultisté. Dá se tedy říct, že magická praxe tohoto druhu mi přinesla ne jednu, ale několik dlouhých let zkušeností. Ostatně, myslím, že každý, koho by napadlo strávit třeba jen jednu noc na Poenari, opuštěné zřícenině nejznámějšího Draculova hradu, by měl ráno poté osobní zkušenost s vamyrismem?

Čo pripravujete do budúcnosti?

Mám rozepsaný román, který se od mé středověké draculovské ságy dost liší, protože začíná v civilizaci daleko před Atlantidou a pak se přesouvá do Egypta na počátku našeho letopočtu. Ale bez upírů se to ani tentokrát neobejde.

Tím, co mi ale prozatím zabírá veškerý čas, je filmový projekt podle mého románu Jiná rasa. K němu mě před lety inspiroval známý archeologický nález upírského pohřebiště v Čelákovicích. Našel se totiž režisér nejpovolanější, který kromě toho, že si velice přeje právě tenhle film, s pracovním názvem Dakhova krev, natočit, má ty nejlepší předpoklady pro to, aby z něj udělal mrazivě temné dílo, na jaké se nezapomíná. Děsivou legendu o vášni a krvi, o lásce, lovci a oběti…

Vlad Taupeš, který bude film režírovat, je majitelem studia speciálních efektů Super-Phantom v Moskvě, ale kromě toho i přímým potomkem Draculova rodu. Zhruba před měsícem jsme společně dokončili sérii zkušebních fotografií (k nahlédnutí na mých stránkách) a dál se pokusíme získat peníze na realizaci.

Prečo si myslíte že upíry sú aj v dnešnej dobe veľmi prítažlivou témou a ľudí stále oslovujú?

Protože je v tom nesmrtelnost a věčnost, po níž každý podvědomě touží, protože je v tom neznámo a tajemno, které nás rozechvívá, protože mysterium krve se lidskými dějinami táhne od nepaměti, protože je v tom nadvláda a podrobení, protože za tím cítíme něco, co nás přesahuje a co tady bylo vždycky, od počátku světa…

Aký je Váš najobľú;benejší film a kniha?

Tak to vám asi přesně neřeknu. Obliba knih i filmů se u mě mění s momentální situací, s tím, co mě zrovna nejvíc oslovuje a zajímá, takže jednou to může být třeba Harry Potter a podruhé zase klasika, Sienkiewicz, Goethe…

Kto, alebo čo Vás pri Vaše tvorbe inšpiruje?

Já myslím, že z předchozího už je to dostatečně jasné, ale dobrá, abychom učinili zadost etiketě, tak tedy plným titulem Jeho Milost Vlad, vojvoda valašský a transylvánský, kníže Dracula. Jemu patří můj dík.

Čo chcete odkázať Vašim fanúšikom na Slovensku?

Aby si pamatovali, že něco jako jsou státní hranice, je nesmysl, který si vymysleli politici. Tam „o kousek dál a hloub a výš“ už nic takového nemají.

A potom ještě, že pokud na světě zůstane aspoň jeden člověk, kterého bude bavit moje knihy číst, bude mě bavit je psát.

Ďakujem za rozhovor!