Děti noci

Rozdělovat svůj život na ten reálný a na ten druhý, uměle vystlaný pozlátkem a okatě sdílený ve virtuálním prostoru na sociálních sítích, je velmi zrádné. Ta hranice se v jistém bodu začne rozplývat a bortit a daný člověk se dostane do pasti vlastní vykonstruované iluze.

Velšská mytologie není tak známá jako jiné, mnohem častěji používané (možná i lehce nadužívané) mytologie. Má ale nepopiratelné kouzlo. Emily Lloyd-Jonesová přinesla čtenářům už druhý román inspirovaný právě velšským folklórem.

Po dvou svazcích doplňkových knih k fenoménu World of Warcraft, které cestopisnou formou představily dva ze čtyř hlavních kontinentů rozděleného Azerothu, se nyní přidal i třetí svazek. Ten čtenáře zavede do mrazivých končin Northrendu, který se stal dějištěm mnoha hrůzných událostí.

Atticus O’Sullivan se v předposledním díle série vrhá přímo po hlavě do otevřené války s upíry. Ukončit ji jednou provždy však nebude vůbec snadné.

Když už jednou vypravěč začne líčit příběh, měl by mít na paměti, že jej nemůže zakončit jen tak fádně, suchopárně. Přestože se příběh ze začátku zdaleka nemusí zdát tak velkým, o hrdinovi zachraňujícím celý svět, i když jím nakonec věru je.

Ve výborně vystavěné kriminálce z budoucnosti poznáte sílu Jacka Danielse a genetického inženýrství.

Na počátku bylo slovo. Ten jeden shluk písmenek dokáže divy. Nosným tématem antologie Pavučina příběhů, pod kterou se podepsalo pět autorů, je právě moc slov.

Sotva se spojily, už se rozcházejí, navíc s rizikem, že to může být navždy. Zatímco Rose bojuje o přežití na domácí půdě, Wren se zase pohybuje na velmi tenkém ledu v Gevře. Druhý díl fantasy série autorek Catherine Doyle a Katherine Webber už je v knihkupectvích. Jak se povedl?