Rubrika: Tvorba čtenářů

Nečekané problémy upíra Barta se svou živou baterií.

Děti noci…jsou to opravdu jen upíři, vlkodlaci a podobná stvoření? Není v každém znás kousek onoho dítěte? A není to něco, čeho se bojíme? Následující text se dá považovat za moji autorskou prvotinu, neboť prózu nepíšu a ani neumím…ale zakládá se to na kruté pravdě…jedné z nejhorších realit našeho života. A má-li to cenu psát, tak Veselé Vánoce.

Ó příteli a noční společníku, ty, jenž nacházíš potěchu ve vytí psů a rozlité krvi, ty, jenž bloudíš mezi stíny hrobek, ty, jenž lačníš po krvi a děsíš smrtelníky, Gorgo, Mormo, měsíci s tisícem tváří, shlédni se zalíbením na naše oběti!  (Howard P. Lovecraft)

„Za mnou dítě, zahrajeme si trochu, já jsem madam Morgue – paní Márnice! Představím vám své přátele, pana Mrtvolu a pana Kostlivce.“ – Joseph S. Le Fanu

„Moji hadi se mohou nalokat tvé krve… a neucítíš to, protože ta trýzeň, ta není tvá – svoji trýzeň máš v sobě – ta tě neusmrtí, protože v ní žiješ.“ – E. T. A. Hoffmann

Probuzení upírky. A zatímco měsíc ozařoval mramorovou hrobku záplavou světla, bouře o sobě dávala opět vědět, jako by se vracela po své stopě. V té záři jsem spatřil v temnotě hrobky krásnou ženu s plnými tvářemi a rudými rty, zdánlivě spící na katafalku. – Bram Stoker

Někdy se v noci potkají ti, jejichž cesty by se za dne nikdy neprotnuly. Pro někoho je to dobře… pro někoho ne…

Povídka o jednom současném pražském upírovi, kterého možná znáte ze stránek internetové Pevnosti.