Olivia Atwater: Půl duše
Olivia Atwater v historickém fantasy románu Půl duše zavede čtenáře do regentského období Velké Británie mezi léty 1811 až 1820.
Společnost se vyrovnává s následky napoleonských válek, na trůnu sedí regent Jiří, pozdější král Jiří IV. Průmyslová revoluce je v rozmachu, ale k úpravě zákonů o chudobě, ke zrušení otroctví a k omezení dětské práce dojde až po roce 1830, za vlády Viléma IV.
Hlavní postavou příběhu je slečna Theodora Charity Ettingsová, osiřelá dívka z aristokratických kruhů. Dora se v útlém věku stane terčem prokletí ze strany zlovolného fae, lorda z Hollowvale. Proces prokletí se však uskuteční jen napůl, protože ho na poslední chvíli přeruší Dořina sestřenice Vanessa vyzbrojená ostrým železným nástrojem. Následky magického zásahu ale nejsou zanedbatelné. Dora pozbude schopnosti prožívat emoce a jedno její oko změní barvu z modré na šedou. Dořina tetička Frances záležitost ututlá, protože prokletí by vrhlo špatné světlo na celou rodinu.
Následuje kaskáda plesů a večeří v nablýskaných interiérech, prokládaná intrikami ctihodných matron za účelem nalezení ideálního ženicha pro Vanessu. Honosné epizody jsou střídané silně kontrastními výjevy z chudobince, který navštěvuje doktor Albert. V léčení spavého moru mu usilovně pomáhá nevychovaný kouzelník Elias, což Doře napoví, že věci nejsou takovými, jakými se jeví, a kánon romantické novely se začíná naplňovat. Je předem jasné, jak to skončí, jenom se ještě musí vyřešit ta záležitost se spavým morem, protože nějaké prokletí v porovnání se smrtí vypadá jako nicotná lapálie.
Román Půl duše je na obálce prezentován jako Romantická fantasy z éry Bridgertonových. Byla jsem zvědavá, jakým způsobem autorka do příběhu vnesla fantasy motivy, a stejně tak mě zajímalo, do jaké míry bude naplněný prvek historické fikce, protože děj je zasazen do konkrétní historické éry regentského období, byť Bridgertonovi sami jsou dílem Julie Quinn.
Příběh je zvláštní tím, jak nepodstatnou roli onen inzerovaný fantasy element v postavě zlovolného fae lorda z Hollowvale vlastně představuje. Stěžejní důraz je kladen na vykreslení sociálních disproporcí v Londýně regentské éry. Výjevy z chudobince místy působí až barvotiskově pateticky, přestože historická realita patrně byla mnohem horší. Samotná milostná linka mezi Dorou a Eliasem není nijak zvlášť výrazná. Souvisí to s tím, že Dora téměř nevnímá emoce, a je proto s podivem, že se vůbec dokáže do Elliase zamilovat. Ale protože čtenáři romantických knih vědí, že síla lásky boří všechny hráze, nakonec to lze přijmout.
V kontextu historických událostí té doby působí postavy docela věrohodně, Olivia Atwater si dala práci a popsala události, které jejich smýšlení a jednání utvářelo. Největší padouch v osobě zlovolného fae je zajímavý tím, jak usilovně se snaží napodobit lidské společenské konvence, což nakonec působí spíše tragikomicky než děsivě. Pozoruhodnou se jeví Vanessa, která ačkoliv je rozmazlovaná a chráněná ze všech stran, nechová se jako sobecká mrcha, ale dělá maximum pro své nejbližší.
Román Půl duše můžu doporučit čtenářkám a čtenářům, kteří mají v oblibě romány z regentského období, ale chtějí tam ještě něco navíc, než jen tu obvyklou dějovou linku: Potkali se, pohádali se, vzpláli, překonali překážky, vzali se.
Vydal: Fragment; 2025
Překlad: Milena Hordinová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 288
Cena: 399 Kč
