Rok potopy – znepokojivá vize blízké budoucnosti
V Roku potopy se Margaret Atwoodová vrátila do světa představeného v románu Gazela a Chřástal. V centru dění tentokrát stojí dvě ženy Toby a Ren, jejichž životy jsou propojené s komunitou Božích Zahradníků. Náboženská a ekologická skupina žije v souladu s přírodou a připravuje se na kolaps civilizace, který podle nich brzy přijde.
Stejně jako v předchozím románu pracuje autorka Margaret Atwoodová s postapokalyptickými prvky, ale zaměřuje se především na život před katastrofou. Tentokrát bere čtenáře na okraj společnosti, do chudších čtvrtí a k alternativním skupinám lidí. Rozšiřuje tak svět představený v Gazele a Chřástalovi a nahlíží na jednu společnost a její problémy z několika různých pozic. Autorka však už nesleduje muže stojícího u zrodu neštěstí, ani samotáře živořícího uprostřed konce světa. Soustředí se na dvě poměrně obyčejné ženy a jejich životy v poněkud sektářské skupině, která předvídá zánik světa tak, jak ho známe. Kdo četl předchozí díl, už ví, co přijde.
Rok potopy je méně dramatický než předchozí vyprávění, které nabízí výraznou ústřední postavu provázející čtenáře příběhem zkázy. Přestože pokračování nemá tak silnou narativní linku a první část románu se zaměřuje hlavně na vysvětlování života u Zahradníků, jde o povedené rozšíření kontextu. Společně obě knihy nabízejí komplexní obraz dystopického světa, v němž se lidé snaží přizpůsobit novému řádu.
Autorka se znovu vrací k otázce technologického pokroku a jeho etických hranic. Technologie v jejím podání nepůsobí fantasticky a neuvěřitelně, naopak jsou velmi uvěřitelné a popisy událostí před i po až děsivě připomínají stav našeho skutečného světa. Rok potopy není jen smyšlený katastrofický scénář, jde o kritickou reflexi naší reálné společnosti, která se opravdu tak trochu pohybuje na okraji autorčiny postapokalyptické krajiny.
Zajímavým prvkem je tentokrát i forma vyprávění, do níž se prolínají liturgické texty Zahradníků. Oslavné písně mohou na začátku čtenáře zaskočit, tenhle prvek však připomíná náboženský charakter komunity a zároveň funguje i jako ironický komentář. Zatímco texty vyzdvihují harmonii s přírodou, duchovní rovnováhu či morální obnovu, románový svět se řítí k nevyhnutelnému kolapsu.
Podobně jako Gazela a Chřástal, i Rok potopy zůstává překvapivě aktuální, i když poprvé vyšel již v roce 2009. Témata ekologické krize a nekontrolovatelné moci korporací rezonují možná ještě silněji než v době vydání románu. Margaret Atwoodová napsala dystopii, která působí jako velmi znepokojivá vize poměrně blízké budoucnosti.
Vydalo: Argo, 2025
Překlad: Dominika Křesťanová
Vazba: vázaná
Počet stran: 456
Cena: 598 Kč
