S Lotkou, Jindrou a Kristýnou Sněgoňovou o společném psaní knihy pro děti

Nebývá zvykem, aby se spoluautorství chopili hned tři autoři, natož aby šlo o rodinný tým. Nedalo mi to tedy a Jindry, Lotky a Kristýny Sněgoňové jsem se zeptal, jak se jim spolu psala kniha Bobkový Denísek, Šušňová Sofie a Drsňák Jindra.

Jindra: Super, ale počkejte minutu. (Odchází někam s krabicí lega.)

Lotka: Asi polovinu vymýšlení Jindra prospal, takže to byla zábava!

Kristýna: Loty, tohle ještě vůbec nebyla otázka, jen úvod.

Lotka: Aha.

Foto: Hana Drahokoupilová

Kdo přišel s nápadem, že byste mohli napsat společnou knížku?

Lotka: Kdo s tím vlastně přišel, já, nebo ty? Jindra to nebyl určitě.

Kristýna: Já už si ani nevzpomínám. Mívali jsme ve zvyku si před spaním vyprávět vymyšlenou pohádku. Hlavními postavami byli Lotka s Jindrou.

Lotka: A vedlejší postavou byl zlatý drak. A taky trpaslíci tam byli. A ti nám dali brnění a zbraně a my museli porazit černého draka. Vyprávěli jsme si to každý večer, pořád dokola.

Kristýna: Mě už to moc nebavilo, takže jsem byla za nový příběh ráda.

Mají hrdinové vaší knížky reálný předobraz, nebo jste si je vymysleli?

Lotka: Reálný předobraz. Bobkového Deníska potkal Jindra v malé školce a Šušňovou Sofii v té velké. A, ehm, ehm, Drsňák Jindra, ten neexistuje.

Kristýna: V případě, že by chtěli podíl ze zisku, radši neexistuje nikdo z nich.

Vzpomenete si, co kdo z vás do příběhu vymyslel? Při čtení jsem si totiž několikrát říkal, že to či ono určitě vymyslel Jindra, a naopak u některých postav jsem nebyl na pochybách, že je vymyslela Lotka.

Lotka: Já vymyslela plyšáky. A máma vymyslela bobky.

Kristýna: Protože ještě nedávno byly děti ve věku, kdy byly bobky mou každodenní realitou. Když teď knihu otevřu, přesně vím, co kdo vymyslel. Přečtu si větu a úplně slyším, jak tehdy Jindra křičel: „A pak mu řekne, že je prďoch kaďoch!“

Co vás na psaní s mámou bavilo nejvíc?

Lotka: Když Jindra usnul, tak jsem měla konečně mámu sama pro sebe.

Jindra (vrací se s krabicí Lega): Vymýšlení. To byla zábava.

Kristýno, opravovali ti Jindra a Lotka to, co jsi už napsala? Byli ti přísnými redaktory?

Kristýna: Snažili se. Občas jsem tvrdila, že to měním, a přitom jsem to nechávala tak, jak to bylo. Jejich fantazie byla sice bezbřehá, ale někdy už jsem si připadala, jako když Pejsek s Kočičkou vařili dort.

Lotka: Jindra chtěl taky použít postavy z Lego Ninjago, takže jsme mu několik týdnů vysvětlovaly, co jsou autorská práva.

Co byste rádi vzkázali čtenářům a jejich rodičům?

Lotka: nwm

Kristýna: Puberta letos začíná brzy.

Lotka: Tak třeba, aby si čtení užili jako my psaní!

Jindra (hihňá se): Nic.

Díky za bezva rozhovor. Ať se daří vám i vaší společné knize.