Václav Kotrman a Jaroslav Kříž (eds.): Proměny Kafkovy Prahy

Rok 2024 byl na různá výročí bohatý a jedno z těch literárních si připomněli fanoušci spisovatele Franze Kafky, od jehož úmrtí uplynulo sto let.

Jaroslav Kříž a redaktor nakladatelství Epocha Václav Kotrman oslovili dvanáct známých i začínajících, žánrových i fantastikou nepolíbených autorek a autorů, aby s jejich pomocí sestavili antologii, která bude sté výročí úmrtí jednoho z nejvýraznějších literátů 20. století připomínat stejně dlouho jako pomník Jaroslava Róny, jenž stojí v Praze na rozhraní Starého Města a Josefova.

„Nandej mi do hlavy tvý brouky
A bůh nám seber beznaděj
V duši zbylo světlo z jedný holky
Tak mi teď za to vynadej.“

Novinářka a hispanistka Markéta Pilátová v povídce Doktor Favarrol těží z faktu, že argentinský autor Jorge Luis Borges (1899–1986) Kafkovo dílo nejenže do španělštiny přeložil, ale celý život se k němu hlásil a ve svém díle se jím nechal inspirovat. Životní příběh úspěšného lékaře, který opustí zavedenou praxi v Buenos Aires, aby se usadil v Praze, se odehrává v období reálného socialismu. Přestože z něj čiší melancholie, pod povrchem probublává jemná ironie a sarkasmus.

Miloš Urban, autor Magnesií Literou oceněného románu Hastrman či populárního Sedmikostelí, vypráví v povídce Okno do bezejmenného parku o lásce, smrti a odcizení. Retrospektivní vyprávění Kafku připomíná spíše náladou či duchem povídky a o Praze se v ní autor zmiňuje pouze letmo.

Když vás pronásleduje strach – ze tmy, z pootevřených šuplíků, z banánových slupek i z lidí. Když vás ubíjí město a nedokážete se ubránit ani vlastní úzkosti, není nejlepším nápadem utéct do venkovského zámečku. Karolína Zoe Meixnerová, autorka knih pro mládež Národní opruzení 1 a 2 a influencerka, rozehrává v povídce Zámek poměrně solidní psychothriller. Odkazy na Kafkův Zámek i autora samotného jsou zde sice přítomné, ale příběh by fungoval stejně dobře i bez nich.

Spisovatel Jaroslav Rudiš má ke Kafkovi opravdu blízko. Důkazem toho je nejen kapela Kafka Band, jejímž je členem a která zpracovala do audiovizuální podoby Kafkovy knihy Amerika a Zámek, ale především dva texty v této knize. Tím prvním je povídka Max, Marta a zámek v Berlíně, která je jednou velkou a hravou aluzí právě na román Zámek. Je až s podivem, s jakou kreativitou s motivem tohoto Kafkova díla dokáže Jaroslav Rudiš v povídce pracovat.

Veronika Fiedlerová má na kontě úspěšnou duchařskou trilogii Pozdravy záhrobí. V povídce Žádost se hrdinka zamýšlí nad smrtelností, a především nad tím, kdo má právo rozhodovat o našem bytí a nebytí. Ponurá Praha z nepříliš vzdálené budoucnosti je tou pravou kafkovskou kulisou pro sice civilně vyprávěný, přesto k hlubšímu zamyšlení vedoucí příběh.

Ondřej Neff v povídce Ohrada vypráví nejen o cestovatelích a cestování, ale také o hledání smyslu života. Kafkovsky příznačné je, že i podle populárního autora fantastiky život stejně jako cestování moc smyslu nemá.

Ilona Podivínská v lehce hororové povídce Skutečná tvář vypráví o rozpadu osobnosti, a i když její příběh nedrží moc pohromadě, potěší v něm jak odkazy na Prahu, tak na židovskou mystiku.

Pěknou poctu Kafkovi a jeho dílu vzdala také autorka Delavské trilogie Michaela Merglová v povídce Pod fasádou. Hned v několika vrstvách v ní vzdává hold nejen nejznámějším mistrovým dílům, ale také Praze. Příběh z covidem vyprázdněných ulic metropole nad Vltavou je černohumorně satirický, přitom nepostrádá znepokojivě temné tóny a prvky magického realismu.

„Z nevinně vyhlížející zápletky se stalo opravdové nepřátelství lidí, kteří se ještě před pár dny vůbec neznali. Na základě této zkušenosti si dovolím průběžný závěr, že jestli se nedokážou pochopit dva sousedé hovořící stejným jazykem, uznávající stejné zákony a normy, nemůžeme se divit, že se svět každým dnem producíruje na hranici apokalypsy.“ (str. 198)

V druhé půli nabírá antologie na kvalitě. Povídka Proces scenáristy, spisovatele a dramaturga Marka Epsteina se sice neodehrává v Praze, je však Kafkovým duchem skrz naskrz prosáklá. Černohumorný příběh o tom, kam může vést malá a celkem nevinná srážka cyklisty s chodcem, ukazuje nejen pokřivenost lidských charakterů, ale navíc vtipně a se sarkastickou nadsázkou tepe nešvary v současné až fanaticky korektní společnosti.

Povídka Nech brouka žít Mirky Rezlerové, autorky společenského románu Adam, by se také dala zařadit mezi společenskou prózu. V příběhu se mladá žena potýká nejen se strachem z brouků, ale také s hledáním svého místa v životě. Povídka je hluboce dojemná. Odkazy na Kafkovu Proměnu jsou do ní zakomponovány citlivě a také současná Praha v ní má své pevné místo. Přestože by stejně jako povídka Ilony Podivínské snesla menší redakční úpravy, bude ve čtenářích rezonovat dlouho.

V povídce Den, kdy se vrátila paní Vránová zavede Pavel Fritz čtenáře do roku 2025. To, co začíná jako vyprávění halucinacemi stiženého muže, kterého pronásleduje duch zesnulé sousedky, se záhy mění v příběh, za nějž by se nemusely stydět sestry Wachowské. Problém je však v tom, že Matrix nejde s  Kafkou moc dohromady. Snad jen odosobněná atmosféra futuristické Prahy s jeho dílem částečně koresponduje. V jakékoli sci-fi antologii by se však povídka vyjímala skvěle.

Antologii uzavírá povídka Poslední přání. Kristýna Sněgoňová v ní s lehkostí, hravostí a jemnou ironií sobě vlastní zpracovává poměrně známý fakt, že si Franz Kafka přál, aby po jeho smrti byly všechny jeho písemnosti zpopelněny, ale jeho přítel Max Brod tak neučinil. Autorka nemá Kafku ani jeho tvorbu nijak v lásce, přesto se ve své povídce s obojím popasovala na výbornou. Její povídka je nejen hezkým rozloučením s celou antologií, ale zároveň i zamyšlením nad tím, nakolik dílo patří jeho autorovi.

Poslední tečkou za touto zajímavou antologií je kratičká esej Jaroslava Rudiše, v níž píše nejen o Kafkově vztahu k Liberci, ale také o své cestě ke Kafkovi.

Závěrem bych rád také pochválil to, jak je kniha vypravená. Každá povídka je doplněna nejen medailonkem autora a krátkým shrnutím toho, co od povídky může čtenář očekávat, ale také pěknou ilustrací. Ilustrace, obálku i drobné tematické ornamenty na okrajích stránek si vzali na starost Jiří Lode a grafik Lukáš Tuma a je radost na ně pohledět.

Čtenáře fantastiky navzdory slušnému počtu žánrových autorů zřejmě povídky úplně neuspokojí, ale pro ty, kteří berou literaturu jako hru se slovy a příběhy, by mohla být příjemným zpestřením jejich čtenářských životů. A nemusí nutně patřit k těm, pro něž není Kafka jen nepříjemnou položkou v maturitních otázkách.

„Na obloze křídla tažnejch ptáků
Tak už na svý bráchy zavolej
Na tváře ti padaj slzy z mraků
A bůh nám sebral beznaděj.“

Vydala: Epocha, 2024
Ilustrace: Jiří Lode
Vazba: vázaná
Počet stran: 320
Cena: 399 Kč