Bez návratu II – co zmůže pozemský supervoják proti magii?
Jakub Hoza v druhém díle románu Bez návratu popustil uzdu své fantazii a rozjel se naplno.
Za červí dírou černou tak, že by se dala krájet, leží planetka Hisire’Aester, na níž se schovává jediná přeživší dcera zavražděné císařovny T’ssaranské říše Treia. Není náhodou, že po státním převratu na domovské planetě skončila právě zde a že tu ztroskotal i klonový voják Spojené Solární Federace Jan Jansen. Skrze červí díru ho tam dostal Personální procesor, jenž má Jansen implantovaný v hlavě a který převzal řízení křižníku Deimos. Tohle vše se čtenáři dozvěděli v prvním dílu a teď můžou plynule pokračovat dílem druhým.
„Lidé stráví roky hledáním smyslu života a já ho najdu v cizím sektoru a jsou to čtyři modrý kozy.“ (str. 105)
Po úvodním Jansenově mezidruhovému sbližování s Treiou začne vesmírný trosečník postupně zjišťovat, kdo vyvraždil její rodinu i proč se dívka ukrývá právě na této na první pohled bezvýznamné planetce. A čtenář nestačí žasnout nad tím, s čím se chudák mariňák bude muset popasovat. Autor si pro něj připravil nejen hvězdnou bránu, temná a krvelačná božstva, ale také válečnou magii a tyranovy pohůnky, kteří mají za úkol mladičkou císařovnu najít. Můžete si být tedy jisti, že tady poteče hodně krve.
Jakub Hoza má vše promyšlené, a tak dokáže zdůvodnit nejen démonické bytosti, se kterými se Jansen utká, ale také magii, kterou disponuje Treia a její soukmenovci. Dokonce i ti bohové v konečném výsledku dávají smysl. Problém je však v tempu vyprávění, které je u tohoto autora nebývale kolísavé. Kdo čeká brutální akční střílečku plnou hlášek, ten se jí občas i dočká. Ale nejdřív se k ní bude muset přebrodit dlouhými hrdinovými monology, které občas hraničí se zbytečným filozofováním.
T’ssaranská říše je sice dekadentní a svou zvráceností hodně připomíná starověký Řím, ale autor jí věnoval velice málo prostoru. Jako by se nedokázal rozhodnout, jestli chce napsat akční sci-fi, nebo opulentní fantasy s propracovaným světem, jenž nepostrádá vlastní mytologii. Tak stojí druhý díl románu Bez návratu rozpačitě rozkročen mezi dvěma literárními světy, což je trochu škoda.
Kdo čekal, že bude Jansen nakopávat zadky čarodějům, ten se samozřejmě dočká, jen k tomu bude potřebovat velkou spoustu trpělivosti. Pokud se jí obrní, užije si pěknou sbírku popkulturních narážek, spoustu mezidruhového sexu, jednu nepříjemně hororovou scénu a ve finále i to nakopávání zadků, kterého mohlo být ale mnohem víc.
V porovnání s ostatními knihami ze Strašákova univerza působí Bez návratu trošku rozpačitě. První díl je ve své první půlce akčně přímočarý a v druhé si autor buduje most pro zápletku druhého dílu, což je pochopitelně v pořádku. Ale druhý díl je rozvleklý a jeho tempo nevyrovnané. Autorovi fanoušci si knihu užijí nejspíš o trochu méně než například sice jednoduchou, ale přímočarou Spálenou zemi.
Vydal: Mystery Press, 2024
Obálka: Dawid Boldys
Vazba: brožovaná
Počet stran: 320 stran
Cena: 399 Kč