Tomáš Marton: Ve spárech múzy

Jak to vypadá, když Tomáše Martona navštíví múza a sevře ho do spárů? Sbírka Ve spárech múzy nabízí průřez autorovou povídkovou tvorbou.

Tomáše Martona mohou čtenáři znát jako povídkáře a recenzenta. S jeho povídkami se mohli setkat už v několika antologiích – z těch nejnovějších je to například Smečka (Golden Dog; 2024) nebo V královských zahradách (Fobos; 2024), případně antologie českého bizarra Bizarropolis (Carcosa; 2022), která byla nominovaná na cenu Magnesia Litera.

Vydání vlastní knihy se však Tomáš Marton dočkal až nyní. Sbírka Ve spárech múzy odhaluje autorovu zálibu v rozmanitých žánrech a bohatou fantazii, díky které vytahuje jeden nápad za druhým jako esa z rukávu, jak v předmluvě naznačuje i Kristina Haidingerová.

Po předmluvě následuje první povídka Škvíra, která se poprvé objevila v antologii Může se to stát i vám (Netopejr; 2018) a zároveň byla autorovým debutem. Muž po letech přijíždí do rodného domu, kde stále žije jeho otec. Vrací se mu spousta vzpomínek na záhadnou škvíru ve sklepě, která ho tolik vábila. Vše zapomenuté jako by se znovu probouzelo a on musí konečně přijít na to, co se za škvírou ukrývá.

Životní optimismus je jistě velmi žádoucí. Ovšem jsou situace, kdy se to tak úplně nehodí. Sousedovi hlavního hrdiny z povídky Soused umře žena. Pár dnů truchlí, ale najednou je jako vyměněný a plný energie a optimismu. Hlavnímu hrdinovi to ale nedá spát a musí zjistit, co se s jeho sousedem doopravdy děje. První dvě povídky mají celkem podobnou atmosféru a podobné kulisy, na čtenářském zážitku to ovšem vůbec neubírá.

Díry v sobě nezapřou lehký vliv Stephena Kinga. Parta kluků se začne zajímat o podivné díry za městem. Je zakázáno k nim chodit a ti, kdo se tam vydají, se nevrátí. Ovšem zvědavost a touha po objevování jsou silnější a parta kamarádů vyrazí za nebezpečným dobrodružstvím… Povídka má skvělou atmosféru a nápad, i když konec je lehce předvídatelný.

Chlapec se ráno probudí a v oku má šmouhu. Ano, čtete správně. I na celkem banální námět vymyslel autor brilantní povídku se skvělým zvratem a pointou na konci. Šmouha v oku má asi jeden z nejlepších zvratů, které se v této sbírce objevují.

Tomáš Marton je v nečekaných zvratech a brilantních nápadech mistr. Každá povídka začíná velmi chytlavou první větou, kterou si čtenáře zaháčkuje a navnadí k dalšímu čtení.

U povídky Osudová láska je úvod naprosto nevinný. Kdo by netoužil po pravé lásce, po té osudem dané? Asi se nikdo takový nenajde. Ondřej má ale na lásku smůlu a možná i kapka bezmoci a zoufalství ho zavede za kartářkou, která mu z dlaně vyčte, že se setká s osudovou ženou. Nevinný začátek se ovšem celkem rychle může změnit v boj o holý život.

Vlákna jsou povídkou, která mezi ostatními lehce vyčnívá. Velkým nosným prvkem je tu postupné budování tíživé atmosféry. A byť se tu téměř nic neděje, dostane se čtenáři pod kůži. Pointa na konci vybízí k zamyšlení.

Apokalyptická povídka Světlo se odehrává na severu Čech. Autor vypráví o tajemném světle, které silně svítí od hranic s Německem. Tomáš Marton v postapo povídkách často pracuje s nevinnými obyčejnými věcmi. Nepotřebuje žádné apokalypsy v důsledku jaderných bomb nebo ničivého viru. Vystačí si s obyčejným světlem nebo třeba zrcadly, které se v povídce Zrcadla zničehonic objeví na nebi a lidi začnou umírat.

Do Neznámého interpreta vložil autor kousek sebe a své recenzentské praxe. Vypráví o tom, že ani kritik by neměl kritizovat bez rozmyslu. Hlavní hrdina této povídky je hudební kritik. Ovšem tomuhle se muzikanti nezavděčí zřejmě ničím. Každou kapelu zadupe, zkritizuje a roznese v recenzích na kopytech. Jenže i kritika se musí psát s respektem, a ne bez rozmyslu. Slova bodají jako nože a může se stát, že se člověku vše vrátí i s úroky, stejně jako v tomto případě.

Pokud by snad někdo pochyboval o všemocnosti přírody, povídka Mezi stromy ho vyvede z omylu. Příroda má velkou moc a své území si střeží. Lidé ze Šumavy o tom vědí své. Proto když se přistěhuje nějaký panák z města a dá se do kácení lesa, vědí, že se to neobejde bez následků. Velmi nápaditý námět je zakončen drsným poselstvím.

Písečná bouře zachází spíše do sci-fi. Takovýchto povídek je ve sbírce hned několik. V tomto případě jde o vesmírnou misi na jinou planetu. Cílem je zjistit, jak velké je množství vzácné látky, jejímž odtěžením a zpracováním by se získal dostatek velmi silného zdroje energie. I tato povídka má úžasný námět a autor ho brilantně zpracoval. Napínavý, akční a nakonec i velmi smutný příběh pobízí k zamyšlení se nad tím, kam až jsme my lidé schopni zajít, když jde o moc a zdroje.

Podvádět svou milou se nevyplácí! Tak by se dal shrnout děj povídky Kluk. Autor tu pracuje s prvky čarodějnictví a magie. Povídka má slabší námět, ale kvalitní zpracování se jí nedá upřít.

Kdesi na dalekém severu, ve vesnici v norské divočině, píše muž dopisy své ženě do Česka. Dopisy ze severu mají plíživou, tísnivou atmosféru, která pomaličku probouzí ve čtenáři zvědavost. Do poslední věty neví, o co jde, ale po ní se zřejmě ušklíbne a prozří.

Bonusová čtrnáctá povídka Apartmá v sedmém je trochu sci-fi, trochu bizarro. Příjemná kombinace obojího pobaví a odlehčí některá předchozí témata.

Celá sbírka je velmi čtivá, svižná a nápaditá. Není povídka, která by kvalitativně jakkoli vybočovala nebo kolísala. Tomáš Marton ve sbírce Ve spárech múzy naservíroval čtenářům samé skvělé kousky. Velké zastoupení tu má hlavně horor a sci-fi, které se často vzájemně proplétají a doplňují. Lehce se tu mihne i magie a pohled do budoucnosti. Kniha bohužel obsahuje více překlepů a drobných chybiček, než jsem u knih z nakladatelství Golden Dog zvyklá, ale i to se občas stane. Každopádně jsem velice zvědavá na autorovu další tvorbu a snad se brzy dočkáme i románu.

Ukázka

Vydal: Golden Dog; 2024
Obálka: Pavel Pavelka
Vazba: brožovaná
Počet stran: 252
Cena: 299 Kč