Daniel Gris: Země zmaru
Daniel Gris si získal srdce čtenářů krimi sérií Lars. V nakladatelství Mystery Press mu nyní vyšel také postapo román Země zmaru, při jehož čtení vám bude běhat po zádech mráz.
Když v březnu roku 2026 vhodil ministr britské vlády do drtičky na dřevo svoji dvouletou vnučku, ze dne na den se počet sebevražd ještě zvýšil. (str. 113)
Sotva se lidstvo vzpamatovalo z pandemie SARS-CoV-2, kterou si většina z nás pamatuje pod jménem covid-19, začala se světem šířit pandemie CCR. Záhadný virus napadne váš mozek a spustí v něm sérii zkratů, jejichž výsledkem může být migréna tak silná, že vás donutí si vymlátit mozek z hlavy, stejně jako to, že vyvraždíte svou rodinu či kancelář plnou kolegů. Proti něčemu takovému vám rouška nepomůže. Proti CCR vám totiž nepomůže nic. Přežít ve světě, v němž se nemůžete spolehnout ani na vlastní příčetnost, je těžké. A to i v Česku, které pod vedením prezidenta přezdívaného Generál všeobecnému chaosu vzdoruje všemi dostupnými prostředky.
„Občas někoho přivedou, jindy zase odvedou nebo odtáhnou mrtvýho. Jako dneska toho, co si rozkřápnul kebuli, žádný systém v tom není. Radši v nic konkrétního nedoufej. K ničemu se neupínej, je to tak lepší, věř mi.“ (str. 79)
Daniel Gris se s ničím moc nemaže. V první kapitole datované do září 2025 zavede čtenáře spolu s posádkou helikoptéry Sikorsky S-76 do povodí Podkamenné Tungusky, aby ho hned v kapitole s časovým údajem květen 2030 vhodil spolu s jedním obyčejným mladíkem do vězeňské kobky s malým zamřížovaným okýnkem kdesi u stropu. Pokud si teď připadáte jako zmatená včela, jste na tom stejně jako Grisův bezejmenný hrdina, ale na rozdíl od něj máte dostatek vody, jídla a neživoříte v přeplněné cele spolu s dalšími čtyřiceti nešťastníky. Nejspíš ani netrpíte spánkovou deprivací a nevidíte, jak nejsilnější z vězňů týrají a terorizují ostatní, a to včetně žen.
Mohlo by se zdát, že si autor úspěšných kriminálek střihl jen další příběh z vězeňského prostředí, ale tady je potřeba si vzpomenout, že se Země zmaru odehrává pět let po vypuknutí pandemie, která převrátila svět naruby. Ale i to tady bylo s různými obměnami mnohokrát. Čím se tedy autor rozhodl zaujmout čtenářovu pozornost?
Máme tu tři dějové linie ‒ v první čtenář sleduje hlavního hrdinu, jeho snahu zorientovat se a přežít v násilím prodchnutém světě, jímž cela, v níž se z jemu neznámých příčin ocitl, bezesporu je. V druhé se prostřednictvím hrdinových vzpomínek seznamuje s tím, jak nástup pandemie CCR prožíval on a jeho rodina. A ve třetí autor čtenáře postupně seznamuje s tím, co k pandemii vedlo a především jak probíhala její eskalace v globálním měřítku. Tyto tři dějové linie splétá v organický celek, a to nejen pomocí dialogů či hrdinových vzpomínek, ale především jejich pravidelným střídáním. Přičemž každou kapitolu ukončí v tom nejnapínavějším momentu. Tím nutí čtenáře otáčet stránku za stránkou, dokud se slzami z nevyspání dočtenou knihu nezavře.
Pět let staré predikční modely založené na zkušenostech s pandemií covid-19 přišly o jakýkoli smysl. Neexistovala vstupní data, nebyl znám průběh nemoci, natož způsob jejího přenosu. (str. 111)
Reálie, které všichni znají, zasazení do nebezpečně blízké budoucnosti a ničím nepřikrášlená sonda do naší společnosti, to je to, co ze Země zmaru dělá jeden z nejvíce znepokojujících postapo příběhů od Neffova románu Tma. Fanoušci Larse asi budou překvapeni, do jakých vod jejich oblíbený autor s takovou vervou vplul. Nám nezbývá než doufat, že se Daniel Gris do světa rozvráceného pandemií CRR brzy vrátí, protože spousta otázek zůstala nezodpovězena a závěr románu zůstal otevřený stejně jako rána, která se nedokáže zacelit.
Vydal: Mystery Press, 2024
Obálka: Josef Gertli – Danglár
Vazba: brožovaná
Počet stran: 272
Cena: 379 Kč
