L. B. Arling: Strážci osudu
L. B. Arling čtenáře seznamuje s existencí Strážců osudu (sudiček), kteří mohou měnit osudy dětí mladších jednoho roku, a tím ovlivňovat jejich okolí.
Sudička se napojí na osud lidské bytosti a podle vlastního uvážení ho ohýbá s cílem rozvíjet vývoj lidské rasy pozitivním směrem. Čtenáři je sděleno, že sudičky jsou produktem staré vesmírné entity, rozsévající po obyvatelných světech své záměry, kterými „…se snaží urychlit evoluční proces přirozené selekce pomocí korekce kauzálních nexů.“
V úvodní kapitole sledujeme sudičku Vladislava, kterak prorokuje životní události narozenému dítěti, jehož rodiče vůbec netuší, jaké bizarní hrůzy miminku předpovídá, a ještě mu za to platí. Je patrné, že sudičky na svůj úkol dávno rezignovaly a předpovědi berou jenom jako snadný zdroj obživy. Z tisícileté rutiny Vladislava probírá nečekaný zvrat, kdy „vycítí“ z osudového toku plánovanou invazi mimozemských chobotnic. Výsledkem by bylo totální zničení lidské civilizace, a to Vladislav a jeho kolegové nechtějí připustit, protože už se s lidmi příliš nadřeli.
Seznamujeme se s dalšími sudičkami Moirou a Drakem a později i s čerstvě a nedobrovolně přeměněnou Monikou, protože právě ona má silný potenciál ohýbat osud kýženým směrem a jako vystudovaná astrofyzička má technicky větší naději mimozemské invazi zabránit. Autor vkládá do příběhu odbočky a retrospektivy, popisuje historicky stěžejní příhody věkovitých sudiček Moiry a Vladislava, včetně jejich přijetí adoptivního syna Draka.
Čtenář příhody sleduje z odstupu, bez většího emocionálního nasazení. Připadala jsem si jako pasažér vlaku pozorující požár na polním hnojišti. Vidí, jak se k plamenům ve zoraném poli chvatně sjíždí zemědělská technika, ale ponechává jej to klidným. Nevím, jestli to byl autorův záměr – popsat postavy tak schematicky, že na nich není patrný žádný vývoj. Vzpomněla jsem si na Arthura Denta v Adamsově Stopařově průvodci Galaxií. Ani tam nejsou postavy nějak zvlášť plasticky definované, ale tam se pod povlakem parodie skrývá mnoho znepokojujících vrstev sdělení, díky kterým je kniha tak cenná. U Strážců osudu podobná technika tolik nezabírá.
Jak zabít sudičku? Donuťte ji proměnit se v dým a pak ji vysajte vysavačem s ultra jemným filtrem. Samozřejmě existovala i prozaičtější metoda, a to rozmáznout sudičce mozek na malé kousky dostatečně rychlým projektilem dřív, než se promění v kouř. Jenže to se daleko lehčeji řekne, než udělá…(str. 96)
Parodický podtón tu nepochybně přítomný je, ale současně je zde tolik mozkolamných pasáží o tom, co bylo první prapříčinou kolapsu, který nastartoval další potíže vedoucí k zániku lidstva, že jsem si nebyla jistá, nač se mám soustředit. Zůstala jsem pozorovatelem, protože se autorovi nepodařilo vtáhnout mě do děje, nezapomněla jsem, že jenom čtu příběh. Vlastně jsem si připadala, jako když studuju nějaký návod – pořád jsem zůstávala až nebezpečně v té civilní realitě.
Text je plný kulturních a popkulturních hlášek různé úrovně vtipnosti, v ději se opakují návraty časem do stěžejního uzlového bodu, poté co se aktuální linie ukázaly být neúspěšnými. Příběh končí podobným výjevem, jakým začíná, jede se dál, jen aktéři jsou možná o něco pokornější.
Zaujala mě scéna, podle které je patrné, že se sudičky na své poslání po letech tvrdé dřiny prostě vykašlaly:
„Budeš mít tři děti. Jedno bude kripl, ale to nevadí, stejně zemře při autonehodě na přechodu u takový tý malý kavárny v centru. Budou mu dva roky. Bohužel přijdete o kočárek. Ten by se vám hodil. Ceny poletí nahoru tak rychle, že bankéři nestačí připisovat na bankovky nuly, takže budete muset koupit nějakej aušus ve slevě v Tesku. Pak se vám narodí dvojčata, pro které bude moc malej. To jednoho nasere, že?“ (str. 13)
Cynismus, přezíravost a aroganci, s jakou strážce osudu linkuje životní peripetie nevinnému novorozenci, se autorovi podařilo vyjádřit tak provokativně a sugestivně, že výjev čtenáři ulpí v paměti jako tříska za nehtem.
Celkově na mě kniha působila spíše jako marketingový projekt či přímo experiment, kterým si ambiciózní autor ověřuje, jakým způsobem budou čtenáři na jeho konstrukty reagovat. Dlužno dodat, že navzdory propracovaným konstrukcím není potenciál zpracovávaného námětu využitý naplno, největší rezervu vidím ve ztvárnění postav, které by si zasloužily více péče.
Vydala: Epocha, 2024
Ilustrace: Jiří Arbe Miňovský
Vazba: brožovaná
Počet stran: 408
Cena: 399 Kč