Dívka, kterou spolklo moře – romantika v Říši duchů

Axie Oh je Američanka korejského původu, která se českým čtenářům představila skrze romantickou knihu XOXO z prostředí korejské školy a k-popu. Její novinka, jež v zahraničí sklízela jen pozitivní ohlasy, tak byla netrpělivě očekávána.

Mina žije v zemi dlouhé generace sužované krutými bouřemi. Lidé věří, že je způsobuje Mořský bůh, a proto se ho každoročně snaží usmířit lidskou obětí – vhodí do vln nejkrásnější dívku. Mina sice není nejkrásnější, přesto je to ona, kdo nakonec skončí pod hladinou. Nezemře, jak očekávala, místo toho se dostane do Říše duchů, kde zjistí, že se Mořský bůh nehněvá ani svůj lid neopustil, ale je obětí podivné kletby a spí. Mina má měsíc na to, aby zlomila zakletí, a tím změnila svůj osud, protože jinak se i z ní stane duch a už Říši duchů nikdy neopustí.

Dívka, kterou spolklo moře je vcelku krátkým a jednoduchým příběhem, který však dokáže získat srdce čtenářů pohádkovou atmosférou, jíž se autorce na stránkách podařilo vytvořit. Pohádkovost se projevuje hned na několika úrovních. V prvé řadě knize chybí obšírnější úvod, který bývá u většiny knih víceméně samozřejmostí. Už od prvních stránek jsou čtenáři i hlavní hrdinka vrženi do víru dění.

Samotný úkol, jenž na sebe Mina vzala, a s ním spojené zkoušky a překážky, také působí, jako by vypadl z dětských knih, které máme všichni doma. Jeho složitost i určitá nemožnost splnění kontrastuje s tím, jak zdánlivě snadno Mina postupuje ke svému cíli. Přesto nic z toho nepůsobí úsměvně či neuvěřitelně – z textu je totiž jasně patrné, že jde o záměrně zvolený narativ. Na konci románu se sice nedočkáme žádného morálního ponaučení, jak bývá u klasických pohádek zvykem – koneckonců je tento příběh z velké části romantický –, ale i tak je podobnost více než zřejmá.

Pohádkové ladění se projevuje i na zvoleném jazyku a celkovém způsobu vyprávění – na práci s informacemi i s postavami. Vše klouže relativně po povrchu a jednotliví aktéři jsou nezřídka zredukováni na jednu dvě charakterové vlastnosti. Axie Oh zvolila jednoduchý sloh a z textu je znát jistá zkratkovitost – to, z čeho by jiní autoři vyždímali co nejvíc a roztáhli to minimálně na dvě kapitoly, s tím je Axie Oh hotová na třech stránkách. Jenže ono to i přesto – nebo možná právě proto – funguje. Jednoduchost celého vyprávění není způsobena autorčiným nedostatečným řemeslem, naopak je to očividný záměr. A udržet po celou knihu stejný tón vyprávění – obzvlášť takto specifický – vyžaduje nemalé dovednosti.

Kapitolou samy o sobě jsou kulisy příběhu. Dívka, kterou spolklo moře čerpá z korejské mytologie a především pak z kultu předků, který je patrný především v Říši duchů. Říše duchů je pestrá a představuje čtenářům rozličné množství bohů a dalších mytologických tvorů, které doteď nejspíš neznali. Částečně i díky této velké rozmanitosti koncentrované na jednom místě román v první třetině připomíná dnes již kultovní anime Cesta do fantazie. Tento dojem naštěstí zmizí a Axie Oh si poctivě vyšlapává vlastní cestičku.

Dívka, kterou spolklo moře je pohádková jednohubka, kterou lze při troše štěstí zhltnout za večer. Není to nejsložitější ani nejpropracovanější kniha pod sluncem a její jednoduchost dokáže určitě ledaskoho odradit. Přesto je to příjemné pohlazení po čtenářské duši, které by si čas od času měl naordinovat každý.

Vydalo: CooBoo, 2023
Překlad: Jaroslava Sůvová
Vazba: vázaná
Počet stran: 296
Cena: 399 Kč