Plameny pomsty sežehnou lidská srdce na popel
Evan Winter rozehrál v debutovém románu Hněv draků velkolepou a do značné míry riskantní hru, která se mu prozatím bohatě vyplatila. Dokázal druhým dílem své epické fantasy dostát čtenářským očekáváním?
Tau Solarin se stal přeborníkem omehijské královny. Jenže jeho bezprecedentní jmenování do funkce, kterou vždy zastávala pouze šlechta, jen podpořilo nepokoje panující na jejich ukořistěném poloostrově. Tam, kde mu jedni provolávají slávu, druzí ho zatracují stejně jako jeho královnu. Občanská válka hrozí zdecimovat celý národ, pokud se tomu včas neučiní přítrž, a do toho stále existuje hrozba ze strany Xiddánců. Taua a jeho bratry ve zbrani tak čeká další krvavá práce.
Evan Winter v Plamenech pomsty oproti předchozímu Hněvu draků maličko pozměnil koncept vyprávění. Zatímco v prvním svazku psal hodně o trénování, navazování a utužování přátelství, v druhém díle se už mnohem víc věnuje politice a s ní spojenému konfliktu. Krve tu sice neteče o mnoho méně než v Hněvu draků, ale tentokrát teče z jiných důvodů.
Evan Winter tuto změnu zvládl řemeslně natolik dobře, že si jí možná čtenáři ani v první chvíli nevšimnou a plně si ji uvědomí až ke konci, kdy se na celý, bezmála pěti set stránkový román podívají jako na celek. Vlivem toho, jak solidní základ si autor připravil v první knize, nemusí se teď zdržovat objasňováním společenských konvencí ani výraznějším rozborem geopolitiky. Do textu jsou jen sem tam vloženy lehké připomínky toho, co je čtenářům známo z Hněvu draků. Díky tomu jsou Plameny pomsty dynamičtější a čtou se snáz než předchozí díl.
Na tempu má svůj podíl nejen fakt, že příběh už nepřešlapuje tolik na místě, aby položil výše zmiňované základní kameny, ale i to, že se zápletka celé série značně posunula kupředu. Spolu s ní se do vyprávění dostala i pořádná porce rozmáchlé epiky, která jen nesměle vystrkovala růžky na konci prvního dílu.
Evan Winter kromě toho opět předvedl skvělou práci s postavami. Hrubý rámec jejich vztahů odhalil už v Hněvu draků a nyní ho jen prohloubil. Vzhledem k tomu, že velká část vyprávění sestává z politikaření, jsou tu velmi časté slovní přestřelky a vzájemné interakce mezi jednotlivými postavami. Sledovat jejich našlapování mezi složitými společenskými pravidly i jejich (ne)záměrné porušování bylo znamenité, stejně jako pozorovat drobné, takřka nepostřehnutelné nuance, jejichž vlivem pak dojde k událostem obrovského významu. Mimoto autor ukázal řadu postav i z jiných úhlů pohledu, čímž je opět o něco víc polidštil. Parchant nemusí být vždy nutně prohnilý až do morku kostí a běloskvoucí lilie nemusí být pokaždé tak čistá, jak se tváří.
Evan Winter je autor, který nešetří násilím a brutalitou, přesto nic z toho nepůsobí samoúčelně a dává to jasné obrysy jeho krutému světu. Světu, který se od základu mění a vlivem okolností přicházejí ty změny tak rychle, že hrozí zahubit Omehijce skoro se stejnou jistotou jako Xiddánci. Možná ale nakonec budou mít všichni úplně jiné starosti…
To vše spolu s autorovým smyslem pro vhodně zvolený jazyk vyprávění dělá z Plamenů pomsty jednu z nejlepších knih, které můžou čtenáři letos na našem trhu najít. Škoda jen, že další díl vyjde v originále nejdřív na jaře roku 2024.
Vydal: Argo, 2022
Překlad: Milan Pohl
Vazba: vázaná
Počet stran: 496
Cena: 598 Kč
