Kass Morganová, Danielle Paigeová: Monarchové

Vrány jsou odhodlané vrátit zase do světa rovnováhu. Poté co zničily prastarý talisman a jen tak tak své sesterstvo zachránily, udělají všechno pro to, aby utajily, že jsou čarodějky.
Nakladatelství CooBoo vydá druhý díl čarodějnické fantasy Vrány z univerzitního kampusu.

ANOTACE:
Čarodějnické sesterstvo, které si říká Vrány, je odhodlané vrátit zase do světa rovnováhu. Poté co zničily prastarý talisman a jen tak tak své sesterstvo zachránily, udělají všechno pro to, aby utajily, že jsou čarodějky.

Scarlett se konečně stala předsedkyní Kappy. Po katastrofě, která vedla ke smrti předchozí předsedkyně, se zapřisáhla, že žádná z jejích sester už zlé magii nepodlehne. Ale čekají na ni nástrahy, které si ani nedokázala představit.

Vivi konečně ví, jaké je někam patřit. Má všechno, co si přála: sestry z Kappy i skvělého kluka. Když jí navíc Scarlett svěří funkci ve společenském výboru, rozhodně svou Velkou nechce zklamat. I kdyby to znamenalo zabrousit do vod nové, neprobádané magie.

Vrány však nevědí, že v kampusu na Westerly číhají noví rivalové i prastaré zlo. Budoucnost Kappy jim leží na bedrech a minulost jim pořád dýchá za krk. Podaří se Scarlett a Vivi sesterstvo znovu zachránit?

 

INFO O KNIZE:
Vydá: CooBoo, květen 2022
Překlad: Petra Badalec
Vazba: vázaná
Počet stran: 432
Cena: 499 Kč

 

UKÁZKA:

Prolog

V kryptě se otevřely dlouho mrtvé oči.

To první, co vnímají, je absence temnoty. Dovnitř proniká světlo drobounkými otvory.

Plíce se naplní vzduchem a pálí potěšením z bolesti, kterou zakouší po tolika letech prázdnoty.

Nádech a výdech.

Z hladového hrdla se vydere pronikavý řev, stěnami hrobky ale nepronikne. Ruce se sápou po stěnách bedny, dokud se s kamenem nestřetne kost a krev.

A zatímco se pomalu rozpomíná, nastupuje panika. Přicházejí vzpomínky na to, co se stalo. Kdo postavil zdi tohohle prokletého vězení. Samozřejmě to byly čarodějky.

Čarodějky.

Kde jsou?

Netrvá to dlouho… Tady to je. Sladké aroma magie.

Čarodějky.

Je to jejich vina. A pořád jsou tady. Cítím je.

Jedna čarodějka. Dvě čarodějky. Tři čarodějky.

Seslaly vítr. Skučí nad hlavou, je to skoro lidský, dychtivý jekot. Dere se korunami stromů, trhá větve i listí a pohazuje s nimi po zemi, jako by to byly konfety. Víří a zuří, vrhá se dolů a ničí všechno, co mu přijde do cesty.

Seslaly déšť. Zuřící bouřku, která člověka zmáčí na kost. Mračny pronikají blesky a duní hromy.

A uprostřed toho všeho jsou tři dívky. Čarodějka pohárů, čarodějka pentaklů a ta nejpodlejší z nich, čarodějka mečů, která zoufale bojuje proti zákonům přírody.

Padne strom. Roztříští se sklo. Čarodějky jedna po druhé padnou k zemi – a ta podlá se už nezvedne.

Otřásly zemí. Něco v ní duní… a pak všechno rázem přestane. Vítr se utiší. Déšť zmizí stejně rychle, jako se přihnal. Mračna na bezměsíčné obloze se rozestoupí.

Čarodějky usedavě pláčou a ničeho kromě svého žalu si nevšímají.

A tak si jí nikdo nevšimne: bledé ruky špinavé od hlíny, která si z hlubin země proklestí cestu na povrch.

„Konečně svoboda. Jdu si pro ně,“ šeptá hlas do temnoty. Nikdo ho neslyší. Nikdo o něm neví. Ale pomsta přichází.

Jedna čarodějka. Dvě čarodějky. Tři čarodějky… A pak už žádná.

 

 

KAPITOLA

PRVNÍ

Scarlett

„Přijde mi, že navrhuješ změnit, co znamená být čarodějkou z Kappy,“ obvinila Eugenie Scarlett, zatímco jejich matce podávala servírovací mísu s bramborovou kaší s lanýži.

Už aby bylo po vánočních prázdninách, pomyslela si Scarlett Winterová, která seděla uvězněná mezi dvěma absolventkami Kappy, které byly čirou náhodou zároveň její matka a sestra. Byla to jejich poslední společná večeře před tím, než se Scarlett vrátí na Westerly.

Scarlett se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. Jak se tak dívala na Eugenii, pocítila náhlou touhu být už zase se svými sestrami. Se svými skutečnými sestrami: Vránami. Dívky z Kappy se rozloučily před třemi týdny po nejtěžším semestru ve Scarlettině životě. A i když si neustále posílaly zprávy, nebylo to stejné jako dřív. Jistě, Scarlettina matka Marjorie a sestra Eugenie se k ní v poslední době chovaly o něco méně příšerně, ale… To bylo před dnešní večeří, kdy jim Scarlett představila svůj návrh.

„Takhle to tvoje sestra jistě nemyslela. Že ne, zlato?“ zeptala se Marjorie něžně.

„No, ne… Ale zároveň jo,“ odpověděla Scarlett opatrně, jenže právě v tu chvíli jí zavibroval telefon. Měla ho schovaný pod stehnem, aby si nemusela vyslechnout máminu přednášku o telefonech u jídla. Dnes večer si ale nemohla pomoct a musela ho k jídelnímu stolu propašovat. Kvůli Jacksonovi. Jacksonovi, kterého by rozhodně neměla povzbuzovat. Ani mu psát. Kvůli Jacksonovi, na nějž seslala paměťové kouzlo, aby na ni zapomněl.

„Vidíš? Vždyť jsem ti to říkala. Snaží se Kappu rozložit zevnitř,“ prohlásila Eugenie se samolibým úšklebkem.

Scarlett vycítila příležitost podívat se dolů na displej telefonu.

A hele, tak ona žije. Celý den jsi o sobě nedala vědět, už jsem si začínal dělat starosti…

Kousla se do rtu, aby přemohla úsměv.

„Scarlett?“ tlačila na ni Marjorie dál.

Scarlett vytěsnila myšlenky o svém komplikovaném milostném životě a položila si ruce na stůl. Dnes večer potřebovala získat souhlas své matky. Neprosila ji ale jako mámu, nýbrž jako předsedkyni rady absolventek Kappy, Monarchů. Pro Scarlett bylo klíčové vydobýt si její souhlas, aby pak na svou stranu získala i ostatní čarodějky. Přesvědčení jedné čarodějky je někdy klíčem ke všem ostatním.

„Chci změnu, aby se už nikdy neopakovalo to, co se stalo v minulém semestru, mami.“

„A to, že všechny Kappy sepíšou svá tajemství, ti k tomu nějak dopomůže? Vystavuješ nás tím největšímu možnému riziku: odhalení.“

„To jsem už zvážila. Mám to promyšlené. Jsem přece Winterová, nebo ne?“ Při těch slovech se Scarlett trochu narovnala. Opravdu to měla dobře promyšlené. Poslední tři měsíce nedělala nic jiného, než že přemýšlela.

Marjorie si tiše povzdechla. „To, co se stalo v minulém semestru, byla anomálie. Už je to za námi. Nechme minulost minulostí.“

Přesně toho se Scarlett obávala – že ti, kdo tam přímo nebyli, nepochopí plný rozsah reálného nebezpečí. Jaké to je, když vaše nejbližší kamarádka přejde na stranu zla a zabije tři další čarodějky jen proto, aby získala větší moc. „To je přesně ten problém. Minulost není minulost. Minulost se vrátila, aby nás pronásledovala, a my o tom ani nevěděly. Nebyly jsme na ni připravené. Protože neznáme svou historii.“ Kdyby předtím věděly o talismanu Henosis, možná by se jim povedlo Tiffany zastavit dřív. Možná by dokázaly zachránit svou dřívější předsedkyni Dahlii.

Její matka se odmlčela a přemýšlela o tom.

„Tak mi o tom svém plánovaném průzkumu pověz víc.“ Marjorie Winterová semkla rty. Důraz na slově ‚průzkum‘ byl tak nenápadný, že by si ho většina lidí vůbec nevšimla. Scarlett ale znala svou matku dost na to, aby vycítila její pochyby.

„Jasně, ségra, vysvětli nám, proč si myslíš, že je dobrý nápad narušovat soukromí absolventek,“ přisadila si Eugenie.

„Ignorování kostlivců ve skříni se nám minulý semestr nepěkně vymstilo a já nedopustím, aby se cokoli podobného stalo znovu.“

„Na tom se všechny shodneme,“ zamumlala Marjorie, což Scarlett dodalo nepatrnou špetičku naděje.

Narovnala záda. „Chci všechny požádat o podrobný popis jejich působení v Kappě. Nemusí do něj zahrnout nic osobního, nemá to být žádný nechutný výčet toho, s kým vlezly do postele. Chci jen informace o kouzlech, která prováděly spolu se sesterstvem, především o skupinových rituálech. Jakékoli historické informace o domě Kappy nebo Westerly…“

Marjorie zvedla ruku, aby svou dceru přerušila. „Je mi líto, zlato, ale Kappa Rho Nu si vždycky nadevše cenila soukromí svých členek.“

„Vážně očekáváš, že ti nejmocnější ženy v zemi dobrovolně odevzdají písemný důkaz toho, že jsou čarodějky?“ ušklíbla se Eugenie.

„Ne, jistěže ne,“ opáčila Scarlett stejně pohrdavě. Tuhle námitku také očekávala. Sáhla do klasické kabelky od Hermèse, kterou jí matka darovala k Vánocům. Scarlett tuhle tašku, kterou si její matka pořídila před lety v Paříži, vždycky obdivovala. Byla začarovaná, aby byla lehká jako pírko.

A ještě lepší než kabelka samotná byl Eugeniin výraz, když si Scarlett tenhle dárek rozbalila.

Ta kabelka byla upomínka: Marjorie teď Scarlett respektovala. Důvěřovala jí. Po všem, co se stalo v minulém semestru – poté, co viděla, co se stalo z Tiffany –, Scarlettina matka jistě pochopí, že je tohle dobrý plán.

Scarlett z tašky vytáhla knihu vázanou v kůži. Na obálce byly vyražené dva stylizované tarotové symboly: Luna a Mág. Když knihu otevřela, tiše šeptla: „Volám Mága a Lunu na stráži, vyjevte mi, po čem sestry mé baží.“

Eugenie se opřela o opěradlo židle a nevzrušeně si založila ruce na prsou.

Marjorie se ale naopak naklonila blíž. Na prázdných stránkách vykvetla černá písmena tak pravidelná a přesná, že vypadala skoro jako vytištěná. „Zajímavé. Takže kouzlo chrání anonymitu přispěvatelů?“

Scarlett přikývla. „A pokud kniha vycítí, že se s ní pokouší manipulovat někdo, kdo nepatří mezi čarodějky Kappy, vymaže se.“ Prolistovala stránky, a když jí pohled padl na Meiin příspěvek o minulém semestru, na chviličku pevně zavřela oči. „Už jsem dala dohromady vzpomínky současných Kapp, abych vám to mohla předvést. Můj plán je požádat Monarchy na sjezdu absolventů, aby se k nám připojili při skupinovém rituálu a přidali jakékoli informace, které uznají za vhodné.“

„Hmm. To kouzlo je skutečně ohromující.“ Marjorie poklepala nehtem na desku stolu a Scarlett knihu zabouchla. Chvíli byla zticha. „Nuže dobrá. Probereme to na příští schůzi rady.“

Eugenie si povzdechla. „Nejspíš by se o tom mělo hlasovat,“ řekla.

Scarlett zamrkala. Podpora sestry ji absolutně vykolejila. „Och… dobře. No… tak díky.“

Pak se Eugenie ušklíbla. „Moc ráda sleduju zamítání nových návrhů. Nad koktejlem po schůzi jsou z toho vždycky nesmírně zábavné třenice.“

No jistě. Její sestra by ji nikdy doopravdy nepodpořila, bez ohledu na to, kolik toho dokázala nebo o co právě usilovala. Eugenie se koneckonců rozhodla přijít domů na večeři zrovna dneska, právě v ten večer, kdy Scarlett výslovně požádala matku o to, zda by nemohly jíst samy, aby s ní mohla probrat záležitosti týkající se Kappy. Eugenie tvrdila, že to bylo proto, že chtěla strávit víc času doma se svou mladší sestřičkou, Scarlett ovšem znala pravdu. Eugenie žárlila. Strachovala se, že by Scarlett mohla zaujmout její místo nejvýznačnější předsedkyně Kappy v rodině.

Dobře děláš, pomyslela si Scarlett s napjatým úsměvem. Přesně to totiž měla v plánu.

„A navíc,“ pokračovala Eugenie, zatímco sáhla po zvonku, aby přivolala hospodyni, „podle toho, co se proslýchá, se nebudeš muset vrtat v historii, abys našla nějaký konflikt. Jeden už se rýsuje v přítomnosti.“

„Co tím myslíš?“ zeptala se Scarlett a nutila se dál zachovávat klid.

Eugenie se samolibě usmála. „Povídá se, že Kappa nebude jediný spolek, který se letos u Panhelénského sněmu bude ucházet o pořádání Jarního plesu. Theta vám jde po krku.“

Scarlett vyprskla smíchy. „A to má být všechno?“ Čekala něco mnohem horšího. To, že se Theta Omega Xi, druhé největší sesterstvo na Westerly, hodlá ucházet o pořádání Jarního plesu, nebyla žádná novinka. Jejich rivalita byla stejně stará jako škola sama. „Maria se na sněmu doprošuje pořádání plesu každoročně,“ řekla Scarlett. „Zrovna žárlivou předsedkyni konkurenčního sesterstva bych za hrozbu neoznačila. Zvlášť ne po tom, co se stalo loni v létě.“

Právě Theta si vždy mnohem víc než ostatní sesterstva a bratrstva v kampusu zakládala na dress codu a striktních pravidlech chování. Loni v létě někdo bez dovolení zveřejnil na internetu úryvky z jejich příručky a skoro okamžitě se z nich stalo virální čtení. Obzvlášť velkého posměchu se dočkalo schéma popisující, jak sladit různé odstíny bílé, a spolu s ním i kapitola o oblékání pro různé typy postavy. Pro veřejné vnímání Thety to byla učiněná katastrofa. Všichni předpokládali, že části příručky zveřejnila nějaká nespokojená členka Thety, nikdo to ale nevěděl s jistotou.

„Podceňování nepřítele je první krok k prohře,“ nechala se slyšet Eugenie právě ve chvíli, kdy do místnosti vstoupila hospodyně. „Ach, Beth, drahoušku, už můžeme servírovat dezert.“

Scarlett se na sestru ledově usmála, zatímco se v pokoji objevila další služebná s podnosem se sušenkami a krémem a každé z nich jednu naservírovala. Scarlett si ukousla sušenky a to sousto ji okamžitě přeneslo zpátky v čase. Chutnalo jako dětství, bezpečí, láska a nevinnost.

Chutnalo jako Minnie.

„Mami, jak jsi…?“ Scarlett se otočila k Marjorie. Minnie, její milovaná chůva, zemřela už skoro před rokem.

„To Beth. Je pohár, a navíc empatička. Napadlo nás, že by tě tenhle dezert mohl potěšit,“ řekla Marjorie s velkorysým úsměvem.

Scarlett věděla, co její matka dělá. Marjorie Winterová uměla řešit problémy jen dvěma způsoby: penězi, nebo magií. Po tom, čím si Scarlett prošla minulý semestr, se Marjorie vyloženě překonávala.

Scarlett odstrčila talíř stranou. Její matka se snažila být laskavá, neznala ji ale tak jako Minnie. Minnie by věděla, že se její vaření nedá nijak nahradit a že jediný, kdo ho dokonale zvládne, je ona sama. Scarlett najednou cítila silnou, nepotlačitelnou potřebu být sama.

„Teď jsem si vzpomněla, že musím dodělat něco do školy.“ Počkala, než jí Marjorie kývnutím hlavy naznačila, že je omluvena, a odkráčela pryč.

Jakmile se zavřela v bezpečí své ložnice, nechala slzy volně kanout. O chvilku později začaly na okenní tabule bubnovat kapky deště a v dálce zahřměl hrom přivolaný její magií pohárů a jejími slzami. Než pochopila své zvláštní spojení s vodou, měla z takových bouřek strach. Většinou se vplížila do Minnieina pokoje a schoulila se celá roztřesená do klubíčka vedle ní.

„Neboj se, maličká. Voda je tvojí součástí. Je to tvoje magie,“ šeptala jí Minnie, zatímco Scarlett pevně objímala kolem ramen. „Je zvláštní, že něco tak ničivého může být zároveň tak krásné.“ S Minnie bylo všechno zčásti učení, zčásti ochrana a zčásti láska – a Scarlett jí byla nadosmrti vděčná za každé slovo. Udržovala ji naživu. Udržovala ji v bezpečí.

Myslela na Tiffany, svou nejlepší kamarádku, kterou přemohla touha po moci. Která kvůli té touze zabíjela, a to dokonce i své vlastní sestry. I ona byla krásná a ničivá zároveň.

„Neboj se, ale buď ve střehu,“ říkávala Minnie Scarlett kdykoli, když v ní vycítila strach. „Jsi bouřka. Tam venku jsou ale i další.“

S postupem času se Minnieina slova naplnila. Scarlettina moc během let sílila a toho večera, kdy Tiffany ohrožovala její život i život Vivi, rozpoutala obrovskou bouřku. Minnie měla pravdu: Scarlett byla bouřka. Ale Tiffany taky.

Ta myšlenka s sebou přinesla ostrou vinu. Tohle chápaly jen Kappy. Jen ony znaly opravdový příběh. A pociťovaly stejnou ztrátu. Jakmile budou zpátky pod jednou střechou, bude se zase cítit líp. Uzemněná a soustředěná. Víc doma. Tohle byl další důvod, proč si tolik přála být už zase zpátky na Westerly.

Scarlett se chvíli prohrabávala obsahem své tašky, až konečně našla balíček tarotek. Ne ten nový a zářivý, který jí její matka věnovala začátkem školního roku. Tohle byl ten starý a ohmataný, který jí Minnie dala už před lety. Některé karty měly oslí uši a jiné byly zpřehýbané a ušpiněné. Tenhle balíček ale Scarlett znal. Rozuměl jejímu srdci.

Vždycky odpovídal upřímně. Dokonce i když nebylo příjemné odpovědi slyšet.

Vzdálené hřmění otřáslo okenními tabulemi. Scarlett držela balíček v obou rukách a soustředila se na nadcházející semestr a na své předsednictví v Kappě. Na šanci začít od znova, která se jí a jejím sestrám naskýtala. Jejich nový začátek po hrůzách podzimu.

Jaro přinášelo nový život. Znovuzrození a omlazení. To teď zoufale potřebovaly.

„Ukaž mi, co tenhle semestr přinese Kappě,“ šeptla Scarlett kartám. A Minnie, pokud někde poslouchala.

Scarlett rozprostřela karty na posteli a přejela přes ně prstem. Když se dotkla jedné z nich, kůže jí mravenčila. Vytáhla ji z balíčku a celý postup zopakovala. Další karta z balíčku vyskočila o své vlastní vůli dřív, než se jí vůbec dotkla. A poslední hned po ní. Scarlett všechny tři sebrala a položila je lícem dolů před sebe. Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila.

První karta představovala nedávnou minulost Kappy. Obrátila ji.

Věž. Nebezpečí, destrukce, náhlý a příšerný zvrat. No, tak to by sedělo.

Druhá karta představovala přítomnost jí samé i jejích sester. Scarlett zadržela dech a otočila ji.

Trojka mečů. Na obrázku bylo krvácejí srdce proklaté třemi meči. Zármutek, zlomené srdce, ztráta. Meče byly znamení Tiffany, toho si Scarlett nemohla nevšimnout. Každý z těch tří mečů připomínal Scarlett někoho, koho ztratila: Tiffany, Dahlii a Gwen, jejich bývalou sestru.

Scarlett naprázdno polkla a sáhla po poslední kartě. Budoucnost. Ukáže, co mohou Kappy očekávat v nadcházejícím semestru. Prosím tě, přines nám nějaké dobré zprávy. Potřebovaly je.

Když ale kartu uviděla, srdce jí pokleslo.

Desítka mečů. Muž ležící obličejem dolů, jemuž ze zad trčí deset mečů.

Zrada. Nepřátelé. Kletby a útoky.

Ložnici osvítil blesk tak jasně bílým světlem, že Scarlett na okamžik oslepil. Následoval záblesk vzteku. Odstrčila karty tak prudce, že se rozsypaly po podlaze. Nasupeně přešla k oknu a zírala ven do bouřky. Bouřky skoro tak divoké jako ta, se kterou se ona a Tiffany potýkaly před měsícem té noci, kdy její nejlepší kamarádka zemřela.

Zdálo se jí, jako by to bylo už před lety.

„Je mi jedno, co říkají karty,“ šeptla Scarlett svému vlastnímu odrazu. „Zařídím, aby byl tenhle semestr lepší. Ať to bude stát cokoli.“

Jedinou odpovědí jí bylo burácení hromu nad hlavou.