V čem tkví kouzlo Bezvětrného města?
Máte rádi intriky, antiku a nespravedlivé dělení společnosti? Vyžíváte se v zajímavých nápadech a neotřelé kombinaci příběhových prvků, které zároveň nechávají příjemný prostor pro oblíbená klišé? A máte rádi špetku chytrého humoru? Pak je pro vás novinka Bezvětrné město knihou, kterou byste měli mít v hledáčku.
Bezvětrné město mělo zajímavou startovní pozici. Jednak je to kniha francouzské provenience, což z ní samo o sobě činí poměrně zajímavý a lákavý kousek. A navíc o ní nikde vlastně nepadlo ani slovo – kde se vzala, tu se vzala, zjevila se v edičním plánu nakladatelství Host, kde zaujala svou barevně minimalistickou obálkou a najednou… byla všude. Nutno říct, že je to jedna z těch knih, která si pozornost právem zaslouží. Jen s tou škatulkou young adult mám – již tradičně – trochu problém.
Příběh je vyprávěn primárně ze dvou pohledů. Mladé dívce Arce je třináct let a po sledu neblahých událostí se dostala do Hyperboreje, města čarodějů, kde by ráda našla svého otce a při té příležitosti se naučila také něco o magii. Lastyanax právě dokončil studia a má šanci stát se nejmladším ministrem v celé historii města. Bohužel se tato možnost naskytla pouze díky tomu, že jeho mentor, předchozí ministr pro vyrovnání, nečekaně skonal. Last nicméně tuší, že se tak nestalo z přirozených příčin, a jeho pátrání ho přivede k otázkám, na které rozhodně nechtěl znát odpovědi.
Eléonore Devillepoixová přinesla čtenářům svižně napsané dobrodružné vyprávění stylově plynule přecházející mezi middle-grade, young adult a regulérní drsnou, dospělou fantasy. Kdyby autorka nezmínila Lastův věk, nikoho by ani nenapadlo, že hrdina není životem poměrně protřelý třicátník, který už ví, jak to na světě chodí. Pravda, sem tam trochu klopýtl v některých úvahách, ale jinak rozhodně nepůsobí jako mladíček. Oproti tomu Arka je typická třináctiletá holka se vším, co k tomu patří. Drzá, paličatá, extrémně neposedná a do všeho strká nos. V částech, kde čtenáři sledují vyprávění z jejího úhlu pohledu, se nedá opravdu ubránit dojmu, že jde o dobře napsané dobrodružství pro děti. Tomu odpovídá jednoduchý jazyk, věku úměrná přímá řeč i témata (pokud zrovna nesouvisela s vyšetřováním a hlavní dějovou linkou) jako škola, přátelství…
Tato kombinace ale nijak netahala za oči ani nerušila při čtení – přechody mezi styly vyprávění nevytrhávaly čtenáře ze soustředění. Naopak tím autorka dodala románu příjemnou dynamiku. Tu Eléonore Devillepoixová sem tam okořenila trochou naturalistických popisů i špetkou humoru. Ten je nevtíravý, chytrý a do příběhu zapadá, aniž by z něj dělal frašku.
Bezvětrné město je celkově zdařilým mixem oblíbených motivů, jimž autorka propůjčila dostatek vlastní imaginace, aby je ozvláštnila – její představivost je místy skutečně originální. Za zmínku rozhodně stojí doprava za pomoci systému kanálů propojujících sedm úrovní města. Těmito kanály se totiž cestující pohybují na obřích želvách. Celá Hyperborea je také chráněna kupolí, která drží stranou přírodní živly – tudíž je ve městě víceméně tropické vedro, ačkoliv se nachází vysoko v zasněžených horách. A díky tomu tam také… nefouká vítr. Proč je pro příběh tak důležité, že v Hyperboree nefouká, to už si musí každý zjistit sám.
Způsobem členění města a tím, jak absurdní byla občas jeho správa a situace, v nichž se postavy ocitly, mi kniha připomínala Cestu do Babylonu od Josiaha Bancrofta (ačkoliv po jazykové stránce je Bezvětrné město někde jinde – je oproti Babylonu daleko jednodušší). Arka ani Lastyanax nejsou postavy, kterým by čtenáři fandili hned od první stránky, ale poměrně brzy si k nim najdou cestu a budou s nimi radosti i strasti náležitě prožívat a bát se o ně.
První díl sice skončil jakž takž uzavřeně, ale rozhodně tu stále zůstává otázka dalšího osudu hrdinů i čarodějnického města, a tak nezbývá než doufat, že druhý – a závěrečný – díl této dilogie vyjde co nejdřív.
Vydal: Host, 2022
Překlad: Ladislav Václavík
Vazba: brožovaná
Počet stran: 472
Cena: 449 Kč
