Jacek Dukaj: Led

Na téměř tisíc stran dlouhou cestu z Varšavy do Irkutsku vás vezme Jacek Dukaj v jednom z nejzajímavějších děl současné polské fantastiky zvaném Led.

Polská fantastika už dávno nepatří na periférii a jména Stanisław Lem či Andrzej Sapkowski dnes znají fanoušci žánru po celém světě. Od doby, kdy v polštině poprvé vyšla Krev elfů, doznala polská fantastika velkých změn. Na scéně se objevily nové tváře a nové knihy, kterým rozhodně stojí za to věnovat pozornost. Mladší a střední generace autorů je dnes možná ještě zajímavější než staří bardi, a to především díky tomu, že jejich knihy přesahují hranice fantastiky. Ať už jde o Jakuba Ćwieka s kriminální noir sérií Grimm city a ultra vtipnou parodií na severské mýty v sérii Lhář, či Andrzeje Pilipiuka s Jakubem Vandrovcem, vždy jsou to knihy, které zaujmou svým přesahem a stíráním hranic mezi žánry. Do této skupiny patří také Jacek Dukaj.

Přestože jsme se s Dukajovou tvorbou u nás mohli setkat pouze v povídkovém sborníku Železný generál, ve své rodné zemi je velice populární, o čemž svědčí Cena Janusze A. Zajdela, která je nejvyšším polským oceněním pro autory fantastiky. Jacek Dukaj také obdržel Cenu evropské unie za literaturu, a to za román Led. Ten nyní vydalo nakladatelství Host ve skvělém překladu Michaely Benešové a Michaela Alexy.

Evropa zamrzlá v prostoru a čase

Led je v podstatě románem z alternativní historie, konkrétně z konce Belle Épogue, tedy období mezi roky 1890–1914. Šlo o období silného technického pokroku a ekonomických úspěchů, které bylo považováno za epochu rozkvětu, míru a spokojenosti v Evropě, bylo však přerváno výbuchem velké války, v jejímž důsledku zanikly tři velké monarchie střední a východní Evropy (Německo, Rakousko-Uhersko a Rusko) a na jejich místě vznikla dvě jiná impéria – nacistické Německo a bolševické Rusko. Jenže v Dukajově alternativním světě k žádné velké válce nestačilo dojít, neboť v červnu 1908 spadlo do oblasti střední Sibiře kosmické těleso (přinejmenším většina obyvatel Evropy si myslela, že jde o meteorit.), což zcela změnilo běh dějin. V důsledku této události se ze Sibiře začal šířit mráz, a to v takové míře a takovou silou, že během několika málo let zamrzlo nejen skoro celé carské Rusko, ale také Rusy okupované Polsko.

Vzhledem k tomu, že historie vinou Tunguzské události zamrzla v roce 1908, je nasnadě, že Romanovci zůstávají stále u moci, válka s Japonskem se nadále vleče a polské povstání v roce 1912 skončilo porážkou. Navíc nad městy a vesnicemi carství visí ledová hnízda přítuh. Přítuhy jsou pohyblivé kusy ledu, v jejichž blízkosti vše zamrzne. Cokoli se dotkne přítuh a čehokoli se dotknou ony, to zmrzne, zkřehne a záhy se i rozpadne. Lidé se v přítomnosti přítuh chovají apaticky a jednají zpomaleně. Nicméně nikdo neví, jaká je podstata přítuh. Jsou to inteligentní bytosti, dá se s nimi komunikovat, dají se nějak ovládat? Skupin, které s přítuhami mají své plány, je víc, než by se mohlo zdát. Například náboženský kult Martinovců nebo přímo carské Ministerstvo Zimy. A to ani nemluvím o vědcích, kteří se snaží… Ale to už bych vyzrazoval moc.

Kdo je ten muž ve vlaku a jaké má poslání?

Hrdinou knihy je Benedykt Gieroslawski, hazardní hráč, nadaný matematik a především člověk, který si karbanem zadělal na obrovské dluhy. Tenhle na první pohled nenápadný mladík žijící v zamrzlé Varšavě má pro Ministerstvo Zimy obrovskou cenu. Jeho otcem není totiž nikdo jiný než „Otec Mráz“, muž, o kterém mnozí tvrdí, že umí mluvit s Přítuhami. No a vzhledem k tomu, že se jako jeden z mnoha účastnil povstání Józefa Piłsudského za samostatnost Polska a byl odsunut do vyhnanství, i pouť jeho syna Benedykta vede až do vzdáleného Irkutsku. Cesta vlakem po transsibiřské magistrále se pro Benedikta stane nejen velkým dobrodružstvím, ale zároveň cestou proměny z hazardního hráče a obyčejného člověka ve velice mocnou postavu.

Historie známá neznámá

Jacek Dukaj svému hrdinovi posílá do cesty nejen agenty tajných služeb, cizích vlád, náboženských sekt či průmyslových korporací, ale také známé historické osobnosti jako například srbského vynálezce Teslu či Grigorije Rasputina. A stejně jako historii i jejich působení na dějinné události svého příběhu ohýbá a přizpůsobuje své vizi světa zasaženého příchodem přítuh. Stejně tak zapojuje do děje různá historická či smyšlená politická hnutí, náboženská učení či filozofické směry. Tím prokazuje nejen svou neskutečnou erudici v oboru ruské i evropské historie, ale zároveň díky tomu jeho bezmála tisícistránkový román Led působí zajímavěji a poutavěji pro čtenáře.

Filozofie, kam se podíváš

Na první pohled by se mohlo zdát, že je Led především dobrodružným románem verneovského střihu plným Teslových vynálezů a okořeněným spoustou spiknutí, protispiknutí a frenetické akce. Na to vše samozřejmě také dojde, ale rozhodně to není stěžejní náplní knihy. Tou jsou především dialogy prodchnuté myšlenkami polského filosofa Tadeusze Kotarbińského, což často z textu dělá spíše filozofický traktát. Když k tomu přičtu styl vyprávění využívající přechod z ich-formy do er-formy a ještě do středního rodu, který působí značně odosobňujícím dojmem, a neskutečné množství rusismů a autorem vymyšlených nových slov a termínů, můžu říci, že se Led nečte zrovna lehce.

Když jsem o polských autorech mladší a střední generace napsal, že jejich knihy nabízejí přesah mimo žánr fantastiky, je nad slunce jasnější, že Dukajův Led je toho nejen typickým příkladem, ale na rozdíl od ostatních dokáže uspokojit i náročnější čtenáře. A to především svou vícevrstevností, neboť nabízí nejen zajímavý příběh a originální svět, ale také spoustu úvah o historii, politologii, náboženství, filozofii a etice. Ovšem musíte být trpěliví a dát mu čas.

Vydal: Host; 2021
Původní název: Lód, 2007
Překlad: Michala Benešová, Michael Alexa
Vazba: pevná s přebalem
944 stran / 599 Kč