Co skrývají Archivy tajné války?

V románu Úsvit černého slunce odhalí Marek Skřipský a Tomáš Bandžuch pravé pozadí počátku druhé světové války.

Když se naposledy sešli klasici české polit-fiction Marek Skřipský a Tomáš Bandužch, nejdříve si začali vyprávět veselé historky o tom, kam chodil Šverma na pivo, a pak si naplánovali trilogii Archivy tajné války, jejímž prvním dílem je kniha Úsvit černého slunce.

Rok 1938 nebyl pro Československou republiku nejlepší. Kvůli německé anexi Rakouska a pokračujícím nepokojům v Sudetech vystoupalo mezinárodní napětí ve střední Evropě na samou mez únosnosti. 19. května se objevily zprávy o shromažďovaní německých vojsk blízko hranic Československa a to dalo podnět k obavám z bezprostředního německého útoku. V reakci na tyto zprávy – které pocházely především ze zdrojů československé zpravodajské služby – nechalo Československo dne 20. května mobilizovat řadu vojenských záložníků a posílilo obranu hranic. Že to nebylo nic platné, se ukázalo již 30. září téhož roku v Mnichově. Československá armáda se musela vzdát a z mladičké republiky se stal protektorát Čechy a Morava.

Do osudného roku 1938 se vrací i autoři Úsvitu černého slunce, aby vyprávěli příběh o boji tajných britských a německých rozvědek. Zatímco v Branišovském lese u Českých Budějovic generál Vojcechovský dohlíží na testy nového vynálezu inženýra Očenáška, šéf SS Himmler organizuje tajnou expedici do Tibetu a rezident tajné služby MI6 Geoffrey Lomax má ještě tajnější schůzku s admirálem Wilhelmem Canarisem. Tajnou službu Jeho Veličenstva totiž nesmírně zajímá, po čem v Tibetu a nejen tam pase jednotka SS Vril.

Zatím by se mohlo zdát, že tu máme další lekci z alternativní historie druhé světové války bez jakékoli špetky fantastiky. Ovšem opak je pravdou.

Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená…

„Tuhle říkanku, kterou zdejší drobotina opakovala do omrzení snad každý den, už dokázal bezpečně rozeznat. Když si ji nechal před pár dny od paní Stelly přeložit, došel k závěru, že její původní autor v ní musel popsat svou zkušenost s mezidimenzionálními branami. A Lomaxovi nezbývalo než doufat, že právě na něj s de Marignym se nebude vztahovat její druhá část, kde se zpívá o padání hlav.“ (str. 255)

Celý příběh se točí kolem pokusu společnosti Thule navázat pomocí mezidimenzionální brány kontakt s obyvateli Hyperboreje a s jejich pomocí vyvinout ultimátní zbraň, která by Adolfu Hitlerovi pomohla vyhrát válku, která byla v roce 1938 takříkajíc na spadnutí. A to je zatím jediný fantastikou vonící prvek, který se v prvním dílu chystané trilogie objevil. Ale je to prvek originální a zajímavý. Cestování mezi světy totiž zamíchá nejen geopolitickými kostkami, ale také osudy všech aktérů téhle skryté války. Těch je opravdu hodně, a to na obou stranách barikády.

Samozřejmě tu máme několik postav, které posouvají příběh kupředu (především Lomax a Očenášek), ale kniha postrádá hrdinu, se kterým by se člověk mohl ztotožnit a přilnout k němu. Ne že by to vyloženě vadilo. Pokud čtenář přistoupí na styl vyprávění, které takřka s každou kapitolou přeskakuje mezi hlavními aktéry téhle války tajných služeb, nebude s tím mít problém.

Pokud znalosti čtenáře o druhé světové válce neskončily učivem na druhém stupni základní školy, užije si tuhle lekci z alternativní historie o dost víc. Odměnou mu pak bude originální pojetí polit-fiction a úžas nad tím, jak pěkně dokázali autoři celý příběh ukočírovat. Ono totiž cestování mezi světy může leckomu zamotat hlavu.

„Buď jak buď, první kolo velké okultní války končí, to druhé – mnohem velkolepější – právě začíná!“ (str. 310)

 

Vydaly: Straky na vrbě, 2021
Ilustrace/foto: Tttroy
Vazba knihy: brožovaná
310 stran / 275 Kč