Kniha Prachu 2 ukazuje skrytou sílu Tajného společenství

Málokdy se stane, že série s dětským hrdinou pokračuje dál a čtenáři dostanou možnost se podívat, co se s ním stalo v dospělosti. Philip Pullman se rozhodl, že tuto zkušenost čtenářům dopřeje, i když to trvalo bezmála dvě dekády.

Lyra Stříbroústá se po dobrodružstvích, která zažila jako třináctiletá, vrátila k normálnímu životu. Nebo si to alespoň myslela. Studovala v Oxfordu na univerzitě, měla kamarády a řešila své potíže – včetně milostných eskapád. Výrazně se na ní však podepsalo odloučení s Pantalaimonem – jejím daemonem –, k němuž došlo ve finálovém svazku série Jeho temné esence. Lyra a Pantík si přestali rozumět, každý měl jiný pohled na svět, a když se do jejich života opět vloudil Prach a vliv Magisteria, vyústilo jejich vzájemné nepochopení v Pantíkův útěk. Jenže pohybovat se v tomto paralelním světě bez daemona (nebo naopak bez člověka) je něco nepředstavitelného. Lyřin život se tak komplikuje o to víc – je na útěku před Magisteriem, před osobní pomstou řady lidí a zároveň se snaží najít Pantalaimona a vyřešit záhadu růžového oleje ze Střední Asie.

Jedno se Philipu Pullmanovi musí nechat – dobře si uvědomuje, pro koho píše, a dokáže tomu přizpůsobit autorský styl. Zatímco Jeho temné esence – stejně jako předchozí Kniha Prachu: La Belle Sauvage – byly určené spíš pro mladší a dospívající čtenáře, v Tajném společenství už autor pomalu přechází z young adult do dospělé fantastiky. Poznat je to v mnoha rovinách. Nejvýrazněji to čtenář pocítí nejspíš po filozofické – nebo chcete-li intelektuální – stránce. Pullman se už od Světel severu nijak netají tím, že do svých děl vkládá rozličné filozofické směry a úvahy, které porůznu maskuje podle toho, pro koho je daná kniha zrovna určena. Jelikož se ale v Tajném společenství pohybuje už mezi dospělými postavami, rozehrává tato témata ve velkém a nijak se nedrží zpátky. Řeší se tu tak otázka neexistence pravdy, důležitost fantazie a přikládání zásadních významů zcela běžným událostem, záměrné popírání očividných skutečností v rámci moderních trendů nebo náboženské schizma v Magisteriu. A to je jen špička ledovce, zbytek se šikovně skrývá mezi řádky.

Posun ke starším čtenářům je patrný i z volby slov, plynutí dialogů či zobrazování některých scén. Philip Pullman není kdovíjak explicitní a rozhodně si nehraje na autora drsné, špinavé fantasy. Přesto řadu drobností, jež dříve zaobaloval do náznaků či složitých metafor – a nechával tak čtenáře, aby si krutost daných činů domýšleli sami –, tady už říká naplno, bez obalu. Nevyžívá se v násilí a jeho barvitých popisech, ale už nenechává nikoho na pochybách, k čemu došlo. (Zároveň jsem měla místy pocit, že měl autor potřebu uvést ve zkratce na pravou míru několik drobností z původní trilogie, které si lidé vykládali různě – namátkou například to, zda se spolu Lyra a Will vyspali, nebo ne.) Mizí tu tak možnost dívat se na svět dětskýma očima a přivírat je před něčím, co se člověku nelíbí.

Celkově z textu – i z hrdinů – mizí dříve přítomná naivita a na povrch vyplouvají nástrahy světa dospělých. Lyra i Pantík si prošli za sedm let značným vývojem a Philip Pullman ho zvládl podat velice zručně. Ukazuje se, že Lyra spoustu zážitků určitým způsobem vytěsnila, nebo si je ve vzpomínkách poupravila tak, aby víc vyhovovaly jejímu současnému vnímání. Mnoho postav a okamžiků si určitým způsobem romantizuje nebo idealizuje, což je jí momentálně spíš ke škodě – je to například jeden z důvodů rozkolu mezi ní a jejím daemonem.

Velice kladně hodnotím i to, jak Philip Pullman ukazuje svět po událostech Jeho temných esencí. Záležitosti, pro něž postavy (a čtenáři) dýchaly, pro něž nezřídka umíraly…, jsou v globálním měřítku všem ukradené. Život jde dál a Lyra pro své okolí – až na několik čestných výjimek – není nikým jiným než lehce podivínskou vysokoškolačkou. Motiv toho, jaký je život poté, co člověk zdárně vykoná činy, pro něž byl vyvolen (obzvlášť jako dítě), je silný a dobře zpracovaný. Stejně jako paradox toho, jak může být někdo v jednu chvíli opěvován a vynášen do nebes, a druhý den po něm neštěkne ani pes.

Philip Pullman v Tajném společenství dokázal, že jeho svět je stále živý a má co nabídnout, stejně jako jeho postavy. I když se na dlouhé roky odmlčel, jeho řemeslo je stále kvalitní a svými příběhy dokáže nadchnout mladší i dospělé čtenáře. Nezbývá než si počkat na finální díl trilogie Kniha Prachu, kde se uzavřou Lyřina další dobrodružství. Kniha je však zatím i v anglickém vydání v nedohlednu.

Vydal: Argo, 2021
Překlad: Dominika Křesťanová
Vazba: vázaná
Počet stran: 592
Cena: 598 Kč