Půlnoční slunce: Stmívání pohledem Edwarda
Příběh o nešikovné školačce Belle, která se bezmezně zamiluje do stoletého upíra Edwarda, asi všichni znají. Když Stmívání před šestnácti lety poprvé vyšlo, stal se z něho fenomén, který byl následně kritizován nejen kvůli idealizování toxického vztahu. Stmívání však v srdcích fanynek (i fanoušků) zůstalo a právě na to se jeho autorka Stephenie Meyerová při vydání nové knihy spoléhala.
Půlnoční slunce je převyprávěné Stmívání, tentokrát pohledem Edwarda. Doplňková kniha není moc vhodná pro ty, kteří se doposud se Stmíváním nesetkali. Autorka o knize mluvila už v roce 2008, jenže když na internet unikly první kapitoly, z vydání sešlo. Stephenie Meyerová se ovšem své romance nevzdala a pořád se snaží kritikům příběhu dokázat, že vyprávění vůbec není tak sexistické a toxické, jak tvrdí. V roce 2015 proto vydala Život a smrt – druhý pohled, kde pouze vyměnila pohlaví všech postav. Z Edwarda se stala holka-upírka, z Belly středoškolák. Příběh se vlastně kromě několika posledních kapitol moc nelišil a navíc jen potvrdil, že jde o špatně napsanou romanci s obrovskými problémy. Půlnoční slunce nakonec vyšlo v originále v roce 2020 jen proto, že se autorce konečně podařilo knihu dokončit. Sama to přiznává v rozhovorech.
Jak už bylo zmíněno, Půlnoční slunce je převyprávění prvního dílu ságy pohledem Edwarda. Ke čtení láká především fakt, že Edward už je pár desítek let na světě a umí číst myšlenky, jeho adoptivní sestra Alice navíc vidí budoucnost. To by přece mělo stačit k tomu, aby se příběh ukázal v novém světle, nebo ne?
Příběh začíná dnem, kdy Bella poprvé nastoupí na střední školu v městečku Forks, kam se právě přestěhovala. Edward sleduje natěšené myšlenky spolužáků, kteří se nové dívky nemohou dočkat. Sám dívčiny myšlenky zachytit nedokáže, což se mu nikdy dřív nestalo. Když si na hodině biologie Bella přisedne k Edwardovi, začne peklo. Bellina krev tak nádherně voní, že se stoletý upír musí hodně ovládat, aby ji přede všemi nezabil. Jelikož už se desítky let živí jen zvířecí krví a nechce zklamat svou rodinu, rozhodne se odjet na pár dní z města. Chce překonat svou slabost pro dívčinu krev, nechce se stát vrahem. Jeho sestra Alice však vidí jen dvě možné varianty budoucnosti – buď Edward dívku zabije, nebo se do ní zamiluje.
Edwardovo vyprávění se hned po několika kapitolách začne motat v kruhu. Čtenáře čeká přes sedm set stran Edwardova utrpení, protože upír se pořád dokola zmítá v pocitech touhy po lidské dívce a sebenenávisti. Uvědomuje si, že pro Bellu je tím nejhorším, co se jí mohlo stát, přesto se od ní nedokáže držet dál. Jeho obsesivní myšlenky následně přerůstají v akci. Kvůli Belle sleduje myšlenky jejich spolužáků, ve slunečné dny dívku pozoruje ze stínů stromů a v noci, když spí, se vkrádá do jejího pokoje. Neustále přemýšlí nad tím, jak je Bella křehká, jak ji cokoliv může připravit o život, a má potřebu ji přede vším chránit. Tohle všechno se děje, zatímco s Bellou ještě ani nenavázal žádný vztah.
Takové myšlení i chování po celou dobu příběhu ještě víc podkopává originální příběh, který je sám o sobě problematický. Z pohledu Belly však vyprávění dává smysl. Sedmnáctiletá dívka teprve přichází na to, jaké vztahy by měla navazovat, je zaslepená první láskou. Pohled Edwarda ale více než kdy dřív ukazuje, jak nepatřičný jejich vztah je. Kniha navíc vychází v době, kdy existují desítky sociálních hnutí proti sexuálním zneužitím a právě toxickým vztahům. Příběh psaný pohledem predátora, který se neumí ovládat a fetišizuje lidskou dívku – není to přece jen krok zpátky?
Edwardovy několikastránkové melodramatické a opakující se výlevy myšlenek začnou být brzy únavné. Jediné vysvobození jsou pasáže, kdy je se svou rodinou nebo přemýšlí nad jejich příběhy. Zároveň jde o jediné části, kdy se čtenář opravdu dozví něco nového, něco navíc. Edwardova zvláštní schopnost číst myšlenky nakonec moc k užitku není. Jeho spolužáci jsou skrz myšlenky vykresleni velice černobíle, až na výjimky jsou ve výsledku všichni sobečtí a závistiví. Příběh jinak věrně kopíruje svou předlohu a některé scény jsou až na otočený pohled identické. Pro fanoušky ságy navíc Edwardovo rozhodování, zda dívku zabije, nebo s ní naváže romantický vztah, moc napínavé není. Přínos doplňkové knihy je ve výsledku minimální.
České vydání má k tomu všemu velký problém, ke kterému se nakladatelství doposud nevyjádřilo. Vypadá to, že se Egmont (respektive Albatrosmedia, pod které nakladatelství spadá) snažil knihu vydat co nejrychleji na úkor kvality. Odfláknutý překlad obsahuje věty a slovní spojení, která nedávají smysl. V příběhu se objevují desítky gramatických chyb, překlepů a opakování slov. Zmiňuji to proto, že skoro na každé stránce se najde nějaký problém a to už opravdu není v pořádku. Melodramatický příběh s už tak nízkou hodnotou to ještě víc ponižuje.
Stephenie Meyerová se zmínila, že každé slovo pro ni bylo utrpení a psaní ji vyloženě nebavilo. Proč má tedy kniha přes sedm set stran, je mimo moje chápání. Edward je vykreslen jako predátor, ale paradoxně ne kvůli tomu, že je “nebezpečný” upír. Pokud si tedy chcete přečíst všechno, co si taková problematická postava myslí, s chutí do toho. Jen upozorňuji, že to může zabít nostalgii, se kterou jste možná Půlnoční slunce otvírali.
Vydal: Egmont, 2021
Překlad: Lucie Teplá
Vazba: vázaná
720 stran / 549 Kč
