Krvavá Rose – sláva není všechno
Nicholas Eames vtrhl do vod fantastiky silou přílivové vlny. Jeho prvotina Králové Wyldu si získala velice rychle řadu příznivců. Jak díky vypravěčskému umu, tak díky tomu, že do jisté míry parodovala klasickou fantasy, a zároveň jí tím vzdávala hold. Pokusil se autor napodruhé zopakovat osvědčenou taktiku, nebo zkusil nový přístup?
Krvavá Rose je hlavou nejznámější žoldnéřské skupiny v Grandualu – Mýtu. A také je dcerou nejslavnějšího žoldáka všech dob: Zlatého Gabea. Oboje má své výhody i nevýhody. Když se na severozápadě začne formovat nová horda příšer, rozhodne se táhnout na lidi a pokusit se vydobýt si své místo na slunci, všichni předpokládají, že Mýtus bude mezi prvními, kdo půjde s nepřítelem bojovat. Jaké je však jejich překvapení, když se Rose s přáteli místo toho vydá na opačnou stranu – čeká je totiž největší zakázka všech dob a takovou příležitost si nemohou nechat ujít.
Oproti Králům Wyldu je v druhém svazku série viditelný posun hned v několika rovinách. Nicholas Eames má stále svižný a velice čtivý styl vyprávění, který vás donutí otáčet stránku za stránkou. Nechybí hory nestvůr a příšer (podle jejich názvů si je možná nedokážete hned zařadit), hrdinové drsní jako šmirgl s řadou sarkastických hlášek ani pořádná porce dobrodružství. Co naopak oproti prvnímu dílu chybí, je jistá šablonovitost jednotlivých událostí a humor, který se mohl ledaskomu zdát trochu na sílu. Zatímco Králové Wyldu byli v první řadě velice zdařilou parodií na osmdesátkovou a devadesátkovou fantasy (DragonLance, DragonRealm, Diablo a další) a zároveň dokazovali, jak bezmezně ji autor zbožňuje, Krvavá Rose připomíná mnohem spíš čistokrevnou epickou fantasy. Svět a jeho pravidla zůstávají stále stejná, ale Krvavá Rose se zdá vypravěčsky vyspělejší – a to i přesto, že si stále zachovává určitého „dračákovského“ ducha a o archetypální postavy tu není nouze.
Humor jako takový nechybí, ale je umírněnější – jako by Eames pochopil, že to, co fungovalo jednou, by nemuselo fungovat podruhé, a raději zvolil jinou taktiku. Když nahlédnete pod slupku zdánlivě RPGéčkového dobrodružství, najdete (stejně jako v předchozím dílu) do hloubky promyšlenou mytologii, která má na příběh jako takový nezanedbatelný vliv. Spolu s tím je tu vidět daleko větší propracovanost charakterů jednotlivých hrdinů – mohou být sice archetypální, ale mají své tužby, strachy a jejich motivace působí uvěřitelně.
Celý tón knihy je daleko ponurejší než v případě předchozího dílu. První polovina sice může působit lehkovážnějším dojmem, ale s přibývajícími stránkami se jasně ukazuje, že se Nicholas Eames tentokrát zabývá závažnějšími tématy. Což je vzhledem k očekáváním, která se ve čtenářích dozajista po předchozí knize zrodila, místy až lehce zarážející. Autor tu předestírá několik úvah, nad nimiž možná zůstanete chvilku přemýšlet. Je nicméně důležité upozornit, že se tato změna neodehraje jako mávnutím kouzelného proutku z kapitoly na kapitolu. Eames vás na ni připravuje postupně a do příběhu ji zakomponoval nenásilně a uvěřitelně.
Celkově se Krvavá Rose bere víc vážně než Králové Wyldu – ale nemusíte se bát, pořád je to dostatečně zábavná jízda, kterou si užijete, pokud se vám líbil první díl.
Vydal: Host, 2020
Překlad: Michaela Šprtová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 535
Cena: 429 Kč
