Starý jako čas sám – pokřivená verze známé pohádky
Nakladatelství Egmont přichází s novu sérií nazvanou Co kdyby… V ní čtenáři najdou známé pohádky studia Disney, v nichž je ale něco hodně špatně nebo zásadně jinak. Díky tomu se na stránkách odvíjí zcela nový příběh – něco mezi klasickým retellingem a variací na dané téma.
Knihy, které od roku 2015 vycházejí v rámci této série v zahraničí, nejsou oficiálně nikterak číslované a je tedy možné je číst na přeskáčku. Přesto se hodí přiznat, že kniha Starý jako čas sám, s níž se Egmont rozhodl sérii otevřít, je vlastně až třetí knihou v pořadí. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z vůbec nejoblíbenějších disneyovek, je jejich tah pochopitelný.
Retellingů Krásky a zvířete tu byla již celá řada. Některé povedené více, jiné méně. Starý jako čas sám stojí někde uprostřed. Liz Braswellová se rozhodla zaměřit na aspekty vyprávění, které v původní pohádce tak nějak unikají pozornosti: Kdo byla kouzelnice, která proklela prince, a proč se tak rozhodla? (Opravdu chodily víly jen tak po světě a proklínaly sobecké puberťáky?) Co chudáci sluhové, kteří v tom byli nevinně? Jak je možné, že se někde uprostřed Francie vzala vesnička se strašidelným zámkem, co by kamenem dohodil?
Autorka se snažila vysvětlit existenci této pohádky v rámci reálné Francie 18. století. Nápady, s nimiž přišla, mají hlavu a patu a v kontextu celého vyprávění působí logicky. Původní pohádkou Kráska a zvíře se tak proplétá ještě jeden zcela nový příběh – osud Belliny matky, mocné čarodějky, která proklela zvíře.
Kniha je rozdělena na tři části. V první sledujeme Belle a její cestu na zakletý zámek a zároveň v minulosti její matku. V druhé části přichází na řadu Bellin vztah se zvířetem – jak si k sobě hledají cestu a snaží se přijít na kloub celé záhadě s kletbou, kterou si Braswellová upravila k obrazu svému, ale tak, že tím neničí předlohu. V poslední části pak celé vyprávění vrcholí a dojde na slušnou porci akce, což by asi u téhle pohádky málokdo čekal.
Ačkoliv se Liz Braswellová drží událostí Krásky a zvířete a poupravuje je pro potřeby své knihy, zároveň se jí podařilo velice věrohodně prohloubit vztah hlavních hrdinů, který nyní již nepůsobí jako typická ukázka stockholmského syndromu. Také dodala celému příběhu ponurý tón. Především poslední třetina, která se už tolik nedrží předlohy, je temná, brutální a depresivní – navzdory tomu, že z textu pořád jde cítit jistá pohádkovost.
I přes značnou originalitu je tu nicméně velké ALE… Starý jako čas sám je psán velice jednoduchým a místy vyloženě naivním stylem, což chvílemi neodpovídá tomu, co se autorka snažila na stránkách sdělit. Nedokážu říct, jak dalece je to dáno překladem, ale všimla jsem si celé řady moderních výrazů nebo slov, které se významově ne zcela hodily do dané scény, takže jsem ochotna uvěřit tomu, že Liz Braswellová je v tomhle částečně nevinně. Dalším problémem, který přerostl únosnou mez, jsou chyby. A nejedná se jen o překlepy a drobné redakční nedotaženosti, ale i o chyby v samotné sazbě textu. Dlouho jsem se nesetkala s tím, že by první odstavec nové kapitoly omylem zůstal na konci té předešlé nebo že by se dvě kapitoly slily k sobě tak, že název jedné z nich vypadá v první chvíli jako podivný povzdech vypravěče…
Starý jako čas sám ve výsledku není špatná kniha – odhlédneme-li od množství chyb –, ale měla potenciál být něčím víc než jen dalším přírůstkem do nekonečné řady retellingů, na který nejspíš brzy zapomenete.
Vydal: Egmont, 2019
Přeložil: Petra Babuláková
Vazba: brožovaná
Počet stran: 408
Cena: 349 Kč