Petr Boček: Mízožravci
Vzpomínky jsou jako vzácný poklad, který zakopeme v hloubi své paměti. Stačí pak ale malý stimul, který najednou vzpomínku uvolní. Tím může být například návrat po letech do rodného města, abychom uložili urnu s popelem někoho blízkého. Podobnou věc zažívá hlavní hrdina románu Mízožravci.
Martin Novák se vrací do Černého Kostelce, aby tam uložil ostatky své babičky. Prožil tam dětství a poté odešel. Přitom v malém městečku žije jeho nejlepší kamarád Přemysl a také Kateřina, která se mu vždy velice líbila. Martin Novák si celý život nese jisté stigma. Domnívá se, že přináší smrt svým blízkým.
V Černém Kostelci je tajemný spolek Ochránci Háje, kteří mají ve městě výsadní postavení a také dlouhou historii. Právě s nimi vše souvisí. I Martinova domněnka, že může za vše špatné, co se přihodí lidem, které má rád. Jakmile se Martin ocitne v rodném Kostelci, začínají se mu vracet vzpomínky na dětství. V nich nachází odpovědi. Na své prokletí, na to, jak moc jsou Ochránci nebezpeční a jaké je tajemství prastarého Háje. Čím víc si vzpomíná, tím víc nebezpečí na něj číhá i v přítomnosti.
Mízožravci staví na hororových základech ‒ nalákají čtenáře na tajemství a spolu s hlavním hrdinou ho rozkrývají. Samotný název sice cosi napovídá o hlavních záporácích, nicméně až téměř do konce se autorovi daří držet čtenářovu zvědavost, protože román staví na osvědčeném „někdy je méně více“. Nepřesytí člověka akčními scénami, nýbrž ho vtahuje čím dál „zlejší“ atmosférou. Jak bylo řečeno, Martin často vzpomíná. Minulost a přítomnost se tu střídají pěkně po sobě, ale někdy je to až na škodu. Příběh tak občas působí lehce přibržděně, jako by se autor bál pořádně rozjet. Na druhou stranu mají „flashbacky“ smysl a jsou důležitou součástí vyprávění.
Mízožravci nejsou hororem, kvůli kterému by se čtenáři klepali strachy pod postelí, ale až půjdou do lesa nebo někde zahlédnou něco zelenkavého, jistě si na knihu vzpomenou. Petr Boček totiž šikovně využil umění imaginace, kdy právě spatřit zelenou barvu znamená něco velmi špatného. Celkově román přináší zajímavé nápady a scény, přitom se však autor nesnaží o nic úžasně originálního. Prolínání současnosti a období dospívání může velice snadno připomenout Kingovo To. Podivná aura Černého Kostelce a spolek Ochránců dávají lehce vzpomenout na film Vesnice.
Kromě zmíněného občasného volnějšího tempa však nelze Mízožravcům nic vytknout. Autor napsal příběh čtivě a s pečlivostí. Rovněž připomíná čtenáři, že přátelství je velice vzácná věc. Jako příjemný bonus je i přítomnost humoru, který románu propůjčuje nadhled. Petr Boček je ostatně známý svou schopností umně propojovat humor s hororem.
Mízožravci jsou Bočkovým prvním románem, zkušeností se psaním má ale opravdu hodně. S jeho povídkami jste se mohli setkat v antologiích či sbírkách, jako jsou např. Mrazivé příběhy (2012), Nekrosarium (2018), Sešívance (2018) či Může se to stát i vám (2018). Na kontě má rovněž hororové romaneto Hrobořadí (2016), ale také historické publikace jako Letecká Chrudim 1871-1925 či Filmové a televizní Chrudimsko.
Petr Boček je zkrátka vypsaným autorem, který své zkušenosti zúročil v Mízožravcích. Jedná se o velice povedený hororový román, který si pozornost fanoušků tohoto žánru rozhodně zaslouží.
Vydal: Golden Dog, 2019
Obálka: Michal Březina
Vazba: brožovaná
294 stran / 249 Kč
