Retellingy VI: Křehké dívky podruhé – Šípková Růženka a Malá mořská víla

Minule jsme si řekli něco o Popelce se Sněhurkou. Pokud se vám tyhle dvě křehké ženštiny zdály jako málo přitažlivé protagonistky moderních a dramatických příběhů, možná si řeknete, že tahle dvojka na tom bude ještě hůř. Ale nenechte se zmást – potenciál tu je značný.

Šípková Růženka

Tahle pohádka je ukázkový příklad toho, že si člověk má dávat pozor, koho proti sobě poštve (a koho nepozve na párty). Když se královně s králem narodila dcerka Růženka, pozvali jen dvanáct víl na oslavu jejích narozenin – velká chyba… Možná odsud pochází tvrzení, že třináctka je nešťastné číslo, kdoví. Každopádně víla s pořadovým číslem třináct nebohou Růženku proklela: v den svých patnáctých narozenin se píchne do prstu o vřeteno a umře. Naštěstí hodná víla číslo dvanáct (kterou nikým nezvaná třináctka předběhla v dávání dobrých věcí do vínku) kletbu zmírnila: Růženka neumře, jen usne a vysvobodí ji polibek z pravé lásky. Takže nastává čekání na prince.

Tohle je čajíček, který dneska čteme dětem před spaním. Bratři Grimmové (nikoho to snad už ani nemůže překvapit) měli verzi trochu jinou. V ní princ Růženku nepolíbí a neprobudí ji tím, kdepak. Není to žádný žabař, takže ji rovnou znásilní (protože je to fakt hezká holka) a Růženka – stále v magickém zakletí – následně porodí dvojčata. No není to romantika?

Zakletá
Tahle kniha zapadla, což mi přijde jako hrozná škoda. Orson Scott Card ji napsal už v roce 1999 a u nás vyšla u CooBoo v roce 2013 (takříkajíc „retelling before it was cool“). Je to krásná kombinace klasické pohádky, ruské mytologie a historie. Sice by se dalo říci, že na dnešní poměry může text působit po jazykové stránce nemoderně a celé vyprávění je mírně zdlouhavé, ale má to své nepopiratelné kouzlo.

Spáčka a vřeteno
Neil Gaiman. Má smysl dodávat ještě něco? Pokroucená verze o Šípkové Růžence, kde věci zdaleka nejsou takové, jaké byste čekali. A proč čekat na prince, když tu máme šikovnou královnu?

Savage Beauty
Příběh Casey L. Bondové vypráví příběh dvou sester, které částečně zdělily kletbu po své matce. Jejich životy se změní vlivem černé magie, která jednu z nich připraví o vše, co v životě chtěla. Záleží jen na ní, zda se rozhodne pro pomstu, nebo se pokusí jít dál…

 

Spinning Thorns
Anna Sheehanová přišla s verzí pohádky, v níž se Šípková Růženka již probudila ze zakletí, ale její život má do šťastně až na věky daleko. Království by snad mohla zachránit její dcera, ale nic není jisté.

Princess of Thorns
Růženka – respektive Aurora – v podání Stacey Jayové není prokletá spánkem, nýbrž tím, že každý muž, jehož políbí, přijde o svobodnou vůli (takže je holka nejspíš na ocet). Do toho jí zlá královna sebrala trůn a drží v zajetí jejího bratra. Naštěstí se na scéně objevuje princ Niklaas, který by jí mohl pomoci. Škoda, že je sám prokletý…

Spindle
Tenhle svět obývají zlovolné víly, které hledají, kde by mohly škodit. Když zavítají do vesnice, kde bydlí i Briar Rose (Růženka), a nabídnou jí kolovrátek, který jí vydělá slušné peníze, Briar po té příležitosti skočí. A není jediná. Všechny dívky začnou postupně podléhat spavé nemoci. Pokud Briar nechce dopadnout jako ony, musí s tím něco udělat. Shonna Slaytonová nenapsala klasický retelling, spíše se pohádkou jen inspirovala.

 

 

 

Malá mořská víla

Příběh mořské víly, která se zamilovala do prince a rozhodla se kvůli němu stát člověkem, je dnes už klasikou. Přitom se jedná o jednu z prvních umělých pohádek, kterou napsal Hans Christian Andersen. V jeho podání si sice víla prince na konci nevzala, ale nezemřela kvůli tomu, dostala šanci na vykoupení – stala se vílou vzduchu a po určité době služby, kterou v této roli zastávala, mohla získat nesmrtelnou duši. V jiné verzi však mořská víla zemře a promění se v pěnu na vlnách. V méně drastické verzi se nad ní čarodějnice, která ji proměnila v člověka, ustrne a dovolí jí vrátit se zpět pod hladinu. A pak je tu Disney se svým happyendem, kde se mořská víla s princem vezmou.

Mořská panna
Christina Henryová (já vám u Alenky říkala, že o ní ještě uslyšíte) se vrhla na převypravování pohádek ve velkém. V tomhle případě se inspirovala skutečnou historickou událostí, kdy se proslulý P. T. Barnum rozhodl přidat do svého cirkusu pravou mořskou pannu. Její mořská víla Amelia zatoužila poznat lidi. To ale ještě netušila, že jsme děsná verbež. Knihu chystá v polovině srpna nakladatelství Jota.

To Kill a Kingdom
Alexandra Christová si vzala klasickou verzi Malé mořské víly, akorát ji udělala poněkud vražednější. Lira je sice princeznou mořského národa sirén, ale v člověka je proměněna za trest poté, co zabije jednoho ze svých. Pokud nechce zůstat člověkem napořád, musí přinést srdce prince Eliana – největšího zabijáka sirén široko daleko. Kniha vyšla před rokem a její hvězda oblíbenosti stále utěšeně stoupá.

 

Sea Witch
Sarah Henningová nenapsala klasický retelling. Napsala příběh o tom, jak se z mladé vesnické dívky stala obávaná mořská čarodějnice, která o nějaký ten rok později uzavře dohodu s podmořskou princeznou – vezme si její hlas a výměnou za to jí daruje nohy, aby mohla být se svou životní láskou (anebo taky ne).

Drown
Obyvatelé moře nejsou tak přátelští, jak by se mohlo zdát. Víla Esther Dalsenové uteče nad hladinu proto, aby unikla svému světu a poznala lidi. A že toho pozná opravdu hodně (možná by se Andersen červenal).

Kitsune
Tenhle retelling jde sice v zásadních bodech ve šlépějích Malé mořské víly, ale spisovatelka Nicolette Andrewsová zasadila svůj příběh do Japonska. Její víla tak není z moře, ale je to kitsune – liščí víla japonské mytologie, která má k dobračce většinou daleko.

V následujícím článku už to bude trochu všehochuť – podíváme se na různé retellingy, které nevyužívají až tak populární pohádky.

Předchozí články:
Retellingy I: Kouzlo moderních pohádek
Retellingy II: Trocha klasiky neuškodí
Retellingy III: Kráska a zvíře
Retellingy IV: Jak to bylo s Alenkou?
Retellingy V: Křehké dívky – Popelka a Sněhurka