Jaký byl 10. ročník Metalfestu? Poprvé vyprodaný.

Desátý ročník plzeňského festivalu Metalfest byl poprvé ve své historii vyprodaný. Možná to bylo tím, že Pragokoncert přitvrdil a pozval na festival kapely jako Cradle of Filth nebo Amon Amarth, možná to bylo tím, že se metalová hudba pomalu ale jistě stává mainstreamem.

Z vyprodaného amfiteátru se jistě pořadatelé právem radovali, organizátoři a návštěvníci možná až takové nadšení nesdíleli. Metalfest byl doposud spíše menším a pohodovějším bratříčkem festivalu Masters of Rock (pořadatelem obou akcí je Pragokoncert), letos se však o nějaké pohodě mluvit moc nedalo.

Už ve čtvrtek 30. května byl beznadějně zabraný kemp, parkoviště následovala, po vstupu do areálu měl člověk co dělat, aby se stihl rozhlédnout po volném místě, než ho strhl dav. Jak se dalo předpokládat, zvládat se nedalo ani zajištění sociálního zázemí, takže některá místa v amfiteátru připomínala spíše „Festival otrlého diváka“. Čech se přizpůsobí, jak říká Cimrman, časem si zvykne každý, a své místo na slunci (v tomto případě raději ve stínu) si nakonec najde. Nutno podotknout, že při troše snahy se dalo (většinou za hranicemi areálu) najít pár pohodových toalet i stánků s nepředraženým a chutným jídlem.

 

 

Teď už k muzice. Všechny kapely, které jsme viděli, si opět vedly dobře nebo skvěle. Našly se takové, které ničím extra nepřekvapily, ale svůj koncert odehrály poctivě např. Amorphis, HammerFall nebo Beast in Black. Pak tu bylo pár lehkých zklamání – tady bych zmínila vlkodlaky Powerwolf, kteří jako by po všech těch odsloužených nesvatých mších už postrádali nové nápady. Koncert vyšperkovali fádními ohnivými efekty a doplnili spoustou povídání, což mu na zajímavosti nepřidalo.

Trochu z kopce to jde také s finskou stálicí Stratovarius, kdy vokalista Timo Kotipelto už evidentně nezvládá vyzpívávat výšky, takže místy některé (zvláště pak starší) skladby nepříjemně osekává.

 

 

Vampýři z Helsinek The 69 Eyes toho také mnoho nového nepředvedli, překvapili alespoň novou úvodní znělkou, kterou (na místo původního motivu ze seriálu Pravá krev) tentokrát převzali z filmu Ztracení chlapci.

Naopak za naprostou pecku považuji vystoupení Cradle of Filth, které uchvátilo nejen výběrem skladeb, ale i dokonalým zpěvem klávesistky a vokalistky Lindsay Schoolcraft. Song Nymphetamine (původně zpívala Liv Kristine) považuji za zlatý hřeb celého festivalu.

 

 

Amon Amarth byli mimořádně poutaví jak vizuálně, tak hudebně, velice potěšili i Korpiklaani, když do své klasické směsky venkovských odrhovaček přimíchali úplně nové i hodně staré „šamanské“ skladby.

Nakonec bych zmínila ještě Arch Enemy, kteří svoji pozici hlavní hvězdy festivalu obhájili – koncert v silných chvílích atmosférou překonával i vystoupení na Metalfestu 2011, kdy pódiu se svým praporem ještě vévodila energická Angela Gossow.

Sečteno podtrženo, Metalfest 2019 se vydařil. Fanoušci byli rozpálení od samého počátku – vždyť už na úvodních českých Torr se vytvořil slušně pogující kotel. Bylo by možná pro příště lepší trochu omezit počet vstupenek, nebo se na návaly návštěvníků lépe připravit… ale něco mi říká, že se tak nestane. Protože fanoušci se – tak jako tak – za rok zase rádi vrátí. Nedivila bych se, kdyby jich bylo ještě víc.

Foto: Tislav Trefil