Paula Brackston: Dcera čarodějnice

První ze dvou knih o odvážné Bess od autorky Pauly Brackston letos dorazila k nám v překladu od Štefana Kalety. Svět sebevědomá hlavní hrdinka okouzlila poprvé již v roce 1991, kniha se ale dočkala několika nových vydání a stále se těší popularitě.

 

V roce 2007 se Elizabeth Hawksmithová přistěhuje do malého tichého městečka kdesi v Anglii. Na první pohled nenápadná dáma středního věku však skrývá hrozivé tajemství. Již od roku 1627 je na útěku a síly, které ji pronásledují, se nezastaví před ničím, dokud ji nepolapí do svých temných spárů. Do jejího života však úplnou náhodou vstoupí mladá dívka jménem Tegan a v Elizabeth se najednou probudí touha po lidském kontaktu. Postupně tak dívce začíná vyprávět o svém životě a utváří se mezi nimi pouto stejně silné jako mezi matkou a dcerou.

Vzhledem k tomu, že děj prostupuje několik různých století, postav je v románu požehnaně. Málokterá však působí opravdově. Většina méně důležitých osob v příběhu má pouze jeden charakterový rys, například vstřícnost, nebo hrubost. Hlavní hrdinka Elizabeth je tvrdohlavá a občas temperamentnější, než by bylo zdrávo, její chování ale často vyznívá nerozumně. Dokonce se stane, že po staletí neměnné pravidlo, jež jedna z postav údajně ctí, hned po stránce a půl bez větších výčitek poruší. Párkrát se vedlejší postavy chovají nepřiměřeně k probíhajícím událostem a některé scény postrádají logiku.

Prostředí se několikrát radikálně změní, když Elizabeth vypráví o konkrétním období svého života. Lze si pohodlně představit, kde se příběh zrovna odehrává. Z větší míry je to ale hlavně proto, že se děj zpravidla odvíjí v některé ze známých ér evropské historie. Vůbec by neuškodilo pár odstavců navíc na detailnější popis konkrétních míst, kde se hlavní hrdinka pohybuje.

Příběh je celkově zajímavý a poutavý. Rozhodně nelze říct, že by se čtenář u knihy nudil. Navzdory délce po dočtení v člověku zůstává pocit, že některé části příběhu zůstaly nedokončené. Obzvláště vedlejší postavy by si zasloužily daleko více prostoru, než který jim je poskytnut. I hlavní hrdinka se občas rozhodne něco podniknout ve chvíli, kdy by dle svých vlastních slov měla udělat pravý opak. Kdyby bylo věnováno více času rozvedení jejích myšlenkových procesů, možná by pak celý děj působil o poznání realističtěji.

Pasáže knihy, které se odehrávají v přítomnosti, jsou psány formou deníkových zápisů. Možná proto nakonec vyznívá méně akčně a finální gradace se zdá být uspěchaná. Minulost působí živěji než současnost. Postava Tegan tímhle stylem vypravování také utrpěla a připomíná spíše tuctovou teenagerku než výjimečnou osobnost, za kterou ji Elizabeth považuje. Deník poskytuje ještě menší náhled do charakterů postav a jejich každodenního života.

V knize se opakovaně vyskytují věty, které kvůli formulaci nedávají smysl. V několika případech lze narazit na nevhodně použitá slova, jež v kontextu nemají správný význam. Tento problém se pravděpodobně vyskytuje jen v českém vydání a má občas rušivý efekt na plynulost čtení.

Dcera čarodějnice je charakterizována jako fantasy a historická romance. Pod fantasy určitě spadá, romantiku ale postrádá. Knihu Pauly Brackston ocení pravděpodobně hlavně ženy, doporučila bych ji však až od patnácti let, a to především kvůli podrobným popisům násilí a utrpení. Konec je otevřený dalšímu dílu, ten snad naváže a rozšíří věci načaté v dílu prvním.

 

Vydal: Nakladatelství Omega, 2017
Původní název: The Witch’s Daughter
Překlad: Štefan Kaleta
Vazba: vázaná
320 stran / 329 Kč