Honza Vojtíšek (ed.): Sto hororů ve sto slovech
I když je u nás horor poměrně oblíbený, s původní autorskou tvorbou už je to horší, a proto každý fanoušek musel zajásat, když se na pultech knihkupectví objevila česko-slovenská sbírka, ve které se nachází rovná stovka krátkých žánrových povídek. A aby to vybraní autoři neměli tak jednoduché, rozhodli se každý příspěvek vměstnat do pouhé stovky slov.
Editor Honza Vojtíšek v krátké předmluvě hrdě odkazuje na 66 + 6 hororů ve sto slovech, které vyšly před dvěma lety. Je proto možné, že se časem dočkáme i další várky hororových kraťasů, ale podle mého už je čas posunout se o kus dále. Všech deset autorů (respektive devět sólistů a jedna autorská dvojice) se z daného rozsahu pokusilo vymáčknout co nejvíce. S ohledem na rozsah textu není možné dostatečně rozvíjet jednotlivé postavy, využít rozsáhlejší popisné pasáže chmurného prostředí nebo jiným způsobem pozvolna budovat atmosféru. V podstatě se ze čtenářského pohledu již předem chystáme na jednohubky s řádně údernou pointou nebo dramatickým vyvrcholením, což není úplně nejvděčnější spisovatelské řemeslo, protože předem svádí k očekávání černohumorných anekdot a slasherových slovních hříček. (Jenom pro srovnání – tento odstavec má přibližně zhruba 1,5x větší rozsah než jedna povídka v knize).
Každý autor i na tak malém prostoru prokázal svůj osobitý rukopis a odlišnou práci se zadáním. Kromě již zmiňovaných krváků totiž ve sbírce najdeme i popkulturní odkazy na známější literární díla, trochu folklóru z městských legend, pozvolnější pocitovky (pokud se tak vůbec dá stoslovný příspěvek nazvat) a nemohou chybět ani příspěvky o děsech ukrytých v temných zákoutích dětských pokojů, tradiční hororové rekvizity v podobě zabijáckých klaunů nebo vraždících panenek.
Pokud bych měl z knihy sestavit osobní „best of“, vypadal by takto (příspěvky jsou řazené tak, jak je najdeme v knize, a poctivě jsem se snažil vybrat vždy takový kousek, který něčím zaujal a odlišoval se od ostatních): Hrivnáková – Láska, Boček a Zubík – Potravní řetězec, Bílek – O víle a lidech, Štefko – Pod postelí, E. Pocha – Rozlúčka na recepcií, Diuk – Spona, Šedý – Kartářka, Haidingerová – Pokora, Vojtíšek – Bestie, Blažek – Malované děti.
Pro potencionálního čtenáře však asi pro lepší představu bude vhodné podívat se na krátkou ochutnávku publikovanou nedávno na tomto webu.
Sbírku jako celek lze špatně hodnotit hvězdičkami, bodově nebo na procenta. Navíc i když se pohybujeme v čistě brakovém čtivu, kniha vyžaduje neustálou čtenářovu pozornost, jinak jednotlivé povídky spíše proletí kolem bez patřičného vyznění, což by byla škoda. Rovněž mi připadá těžké vybrat někoho, koho bych vyzdvihl nad ostatní, spíše bych podtrhl, že ani jeden z autorů nepřebývá a není vysloveně do počtu.
Na Sto hororů ve sto slovech lze nahlížet jako na reprezentativní výběr současného česko-slovenského hororu – i když v této podobě slouží hlavně k propagaci, aby se zúčastnění autoři dostali do širšího povědomí. Proto by se příště mohly do autorských medailonků doplnit třeba i odkazy na jejich weby, kde se čtenáři mohou dostat k dalším dílům, nebo zkusit přizvat i některé ilustrátory, zda by svojí účastí nechtěli publikaci posunout zase o kousek výše, když už se může pyšnit vydařenou tematickou obálkou. Každopádně bych se s celou zúčastněnou sestavou rád brzy opět setkal v další povídkové sbírce „normálního“ rozsahu, kde by se doopravdy ukázalo, jak na tom naše současná hororová scéna vlastně je.
Autoři: Adela Blažek Hrivnáková, Roman Bílek, Martin Štefko, Mark E. Pocha, Diuk, Jiří Šedý, Kristina Haidingerová, Honza Vojtíšek, Josef Blažek, Petr Boček a Miloslav Zubík.
Vydal: Netopejr, 2016
Obálka: Tomáš Melich
Vazba: brožovaná
152 stran / 149 Kč
