Co skrývá tajemné Podsvětí pod Prahou?

Vychází první díl NAPÍNAVÉ FANTASY TRILOGIE S NÁDECHEM DETEKTIVNÍHO PŘÍBĚHU! Mladá autorka Kristina Hlaváčková přichází po úspěšné fantasy trilogii pro young adults Dračí oči s novým příběhem, tentokrát pro dospělé!

CO SKÝVÁ TAJEMNÉ PODSVĚTÍ POD PRAHOU?
Proč se někdo pokouší zabít Sam Barnetovou? Navíc když jsou okolnosti útoků přinejmenším podivné. Natolik podivné, že Sam začíná pátrat na vlastní pěst. Zjišťuje, že za jejími eskapádami stojí jeden hodně zvláštní Artefakt. Jedno nečekané tajemství jménem magie a svět bájných příšer, draků, mágů a Golemů, jež je vším, jen ne bájným. Ocitá se v netušených zákoutích tajemného Podsvětí a začíná kličkovat mezi jeho půvabem i nástrahami. V boji o život nešetří cynismem ani osobitým humorem…

 

Anotace:
Proč tu je? Nemělo to logiku. Proč by ji Peter posílal zrovna sem? Do téhle podivné hospůdky plné zvláštních lidí, u kterých měla ten známý, vtíravý pocit, že s nimi není něco v pořádku. Měla několik záblesků, jak se jim naučila říkat. Možná to bylo otřesem mozku, ale u většiny hostů v místnosti první pohled nabídl sotva sekundovou vidinu tváře, nebo dokonce postavy, která vypadala diametrálně jinak než o okamžik později. Pocítila nutkání sebrat se a utéct. Pak si ale uvědomila, proč sem přišla. Musí zjistit, co se to okolo ní děje…

 

Info o knize:
PODSVĚTÍ – ARTEFAKT
Autorka: Kristina Hlaváčková
Nakladatelství: Grada, květen 2016
Vazba: pevná
Počet stran: 352
Cena: 299 Kč

 

KŘEST KNIHY se koná 17. 5. 2016 od 17 hodin za účasti kmotry Vandy Hybnerové v Paláci knih Luxor, Václavské náměstí 41, Praha 1.

 

Ukázka z knihy:

Sam se zastavila v otevřených dveřích a nadechla se nočního vzduchu. Lilo jako z konve. Kampa byla liduprázdná. Doslova. Mohlo to být pokročilou hodinou, mohlo to být deštěm. Nezáleželo na tom. Odteď nebyl žádný plán. I když si to nechtěla připustit, doufala, že Albert bude vědět, co mádělat. Doufala, že jí pomůže. Nestalo se. Zapnula si bundu až ke krku a vyhrnula límec. Vykročila do deště. Okamžitě byla promočená až na kůži. Napadlo ji, že najít po půlnoci otevřený hotel asi nebude jednoduché.

Zaregistrovala je dřív, než je uviděla. Aniž by si to pořádně uvědomila, shodila tašku na zem a sáhla pod bundu. Ucítila uklidňující váhu Ninja-to ve své ruce. Jeho čepel byla temná, ve světle luceren se ani nezaleskla. V ruce svěšené podél těla, v zákrytu nohavice, byla téměř neviditelná. Bylo jich pět. Jen pět. I přesto měla pocit, že je v mnohem větším nebezpečí, než byla při útoku ve svém bytě. Bylo na nich něco děsivého. Vynořili se ze stínů tak tiše a přirozeně, jako by sami byli těmi stíny. Obklopili ji v nepravidelném, postupně se zmenšujícím kruhu. Ještě se mohla pokusit utéct. Možná by se dostala ke schodům na Karlův most. Byly nadohled. Zůstala stát na mírně rozkročených nohách, snažila se jich udržet co nejvíc v zorném poli. Proudy vody crčící z nebe, chabé světlo pouličního osvětlení, město ponořené do tiché, deštivé noci. Neměla zcela zhojené kosti, byla potlučená, svaly postrádaly svou obvyklou pružnost. Byla sama. Na ničem z toho najednou nezáleželo. Byl jen boj. Byli pouze nepřátelé. Samantha podvědomě vnímala a analyzovala jejich rychlost, to, jak se pohybují. Snažila se odhadnout, který zaútočí první, který je nejnebezpečnější. Uvědomovala si, jak kluzké jsou kočičí hlavy pod jejíma nohama i to, jak toho může využít. Muži, kteří ji obklopili, se pohybovali jako šelmy. Doslova. Pohybovali se nepřirozeně hladce. Náměstíčko poskytovalo dostatek otevřeného prostoru pro volný pohyb, pro boj. Dech se jí zklidnil, tep snížil. Nejistota posledních dní opadla. Nezáleželo na tom, proč se tohle děje. Dělo se to. Zaplavil ji naprostý, ledový klid.

Odlepil se od zdi jednoho z domů. Zaregistrovala ten pohyb koutkem oka. Lilo, a přece ucítila závan kolínské a doutníkového kouře. Zježily se jí všechny chlupy. Do hladiny její totální kontroly vletěl meteor ochromující hrůzy. Stálo ji nesmírné úsilí netrhnout hlavou, nesoustředit veškerou pozornost na něj. Jen o pár milimetrů otočila hlavu, aby muže dostala do zorného pole. Vypadal jako pouhý hmotný stín. Než vstoupil do kruhu světla pouliční lampy. Uviděla hodně výrazně bílé vlasy střižené na krátko, nagelované do pečlivého rozcuchu, kterému neublížil dokonce ani vydatný déšť. Proudy vody jakoby jej totálně míjely, neměl na sobě jediné vlhké vlákno. Dokonce i boty nyní spočívající po kotníky v louži byly suché. Džíny, tříčtvrteční černý kožený kabát se zvednutým límcem. Tenké bledé rty, výrazné lícní kosti, téměř propadlé tváře, úzká brada, štíhlý ostrý nos, černá, velmi souměrná obočí, hluboké linky kolem úst, extrémně světlé třídenní strniště, překvapivě široká šíje. Skrze skla brýlí s tenkými obroučkami na Sam hleděly nepřirozeně světlé, modré oči.

„Půjdeš s námi po dobrém, dáš mi, co chci, a umřeš rychle. Nebo možná vůbec, když budeš hodná holka.“ Promluvil tichým, sametovým hlasem. Stěží ze sebe vysoukala přiškrcené, vyděšené: „Tomu říkáte nabídka?“ Pousmál se. Možná, kdyby ho neznala, pokusila by se získat čas. Stál vlevo od ní. Levá byla její slabá strana. O to slabší, že poraněné svaly a kosti se dlouho hojí. Bleskurychle se celá otočila, dodávaje levačce moment síly pohybem těla. Z dlaně jí v těsném závěsu vyletěly dvě hvězdice. Bělovlasému ztuhl úsměv na rtech. Zaskočen, stihl jen malou, spíš reflexivní než vědomou úklonu stranou. Hvězda ho jen lehce škrábla do obličeje a zabodla se do stěny za ním. Muž po jeho levici tolik štěstí neměl, Samantin útok ho zaskočil nepřipraveného, hrot vrhací hvězdy jej zasáhl do krku. Proti třetímu útočníkovi, tomu, co měla ještě před chvílí za zády, se vrhla s mečem v ruce. Měl jen o zlomek vteřiny víc času, ale na reakci mu to stačilo. Samantino Ninja-to narazilo na čepel. Strhla se nepřehledná řež míhajících se těl a ostří. Byli rychlí. Dokonce i na ni byli zatraceně rychlí. Sekala, bodala, otáčela se. Vrhli se na ni všichni najednou, kromě bělovlasého. Zůstal klidně stát, pozoroval boj.

Rychlost, s jakou se do skrumáže vřítil další bojovník, zaskočila všechny přítomné. Byl to Albert. Jediným plynulým pohybem narazil do jednoho z útočníků, nasadil mu kravatu a trhl. Jeho oběť opsala svislý oblouk s krkem stále v Albertově sevření. Křuplo to. Chlap přistál nehybně na dláždění s hlavou otočenou ve velmi nepřirozeném, se životem neslučitelném úhlu. Sam udělala poloviční piruetu a sekla. Z krku nejbližšího nepřítele se vyřinula krev. V týž moment se z nebe snesldrak a plnou vahou přistál na dalším hrubiánovi. Sam se vrhla stranou, překulila se přes zdravé rameno a znovu se vyšvihla na nohy. Drakovi věnovala krátký pohled plný nevěřícného údivu, obdivu a děsu, ale za jeho tělem zahlédla bělovlasého. Otočil se a mizel za stromy uprostřed náměstí. Vystartovala za ním. Drak máchl tlapou a drápy doslova rozpáral muže, jenž se mu zoufale pokoušel uprchnout. Albert ve stejný moment mrštil po posledním z útočníků zaklínadlo. Sam proběhla stromořadím, aby zahlédla bělovlasého, jak mizí v přilehlé uličce. Na náměstíčku za jejími zády se drak odrazil do vzduchu. Prosvištěl Sam nad hlavou. Byla už v ústí uličky, když ji doběhl Albert. Byl opravdu hodně rychlý, oproti mrňavé Sam měl výhodu dlouhých nohou, ale i tak měl co dělat, aby s ní srovnal krok. Aby ji zastavil, musel ji přirazit ke zdi. Než na ní přistála, ohnala se a napálila mu loktem do obličeje. Bylo to jako vrazit loktem do betonu.

„Pusť! Utíká!“ prskla na něj vztekle a pokusila se mu vymanit.