Svatopluk Doseděl: Truhla ze Zálivu smrti

Hororový fanoušek to v našich končinách nemá úplně jednoduché, protože čistě žánrových autorů máme jen pár. Naštěstí nám Pevnost občas naservíruje zajímavou literární přílohu, tak můžeme být rádi, že během celoročního období sucha alespoň někde trošku ukápne. Svatopluk Doseděl patří mezi již zavedené autory této knižní edice, s Truhlou ze Zálivu smrti proto nešlápneme vedle.

Úvodní povídka Smrt je jenom slovo čerpá z tradičních pověstí o Bezhlavém rytíři a Opilé svatbě, které se prolínají se současností, kdy se hrdinové musí vypořádat s přízraky z klasických duchařských historek. Jednotlivé kratší epizodky z různých časových rovin jsou poskládány do uzavřeného celku, který příjemně odsýpá a není vyplňován zbytečnou vatou, což je ale možná trochu na škodu v okamžiku, kdy se původně pragmatický knihovník najednou vrhá do poměrně zběsilé vymítací akce. Je to však jen drobnost, jinak se jedná o poctivé strašící literární řemeslo.

Druhý příspěvek Šestačtyřicátej, zasazený do chaotické poválečné doby, je z trochu jiného soudku. Rozsahově sice nejkratší, ale autor naplno využívá dusnou dobovou atmosféru, kdy si nikdo nemohl být jistý ničím, a bez nadpřirozených prvků si tentokrát vystačí s místy poměrně naturalisticky podaným konstatováním, že největším zlem je pro člověka stejně většinou jenom člověk. Osobně bych však úvodní „tiskové“ intro raději přesunul až na úplný závěr, nebo vypustil úplně.

Závěr knihy tvoří povídka Truhla ze Zálivu smrti, která opět přináší zajímavý a trochu odlišný mix hororových ingrediencí. Můžeme sice namítat, že žádný normálně smýšlející člověk by se ani pod příslibem nalezení templářského zlata dobrovolně nespolčil s tajemným umírajícím židovských stařešinou, jenž má místo zlata eminentní zájem pouze o tajemnou bednu ze ztracené Franklinovy expedice. Naštěstí hlavní lovec pokladů nezůstane dlouho sám a na společné bloumání po landštejnském podzemí nachází sličnou průvodkyni. Při důkladnějším zamyšlení je sice kostra příběhu poněkud chatrná a místy trochu přitažená za vlasy, ale i tak zvídavý čtenář stejně vždycky otočí na další stránku, aby se už konečně dozvěděl, co se v té zatracené truhle vlastně ukrývá – i když je od začátku jasné, že to určitě nebude nic pěkného a na nějaké bohatství bude muset ústřední dvojice určitě zapomenout.

Všechny příběhy jsou jako obvykle zasazené do známých tuzemských kulis a nechybí ani několik bonusových fotopříloh, což samozřejmě logicky zvyšuje atraktivitu pro české čtenáře. Vzhledem k formátu Edice Pevnost se jedná o tři příjemné žánrové jednohubky, ale na víc v nich autor nemá dostatečný stránkový prostor. Škoda že zrovna v tomhle případě platí dobrého pomálu. S přihlédnutím k tomu, že je Svatopluk Doseděl zřejmě náš jediný hororový specialista, možná by si už konečně zasloužil opustit formát časopisové přílohy a jeho dílo by mohlo vyjít v souborné knižní podobě. Třeba bychom se pak s jeho povídkami mohli setkávat mnohem častěji.

Vydal: Nakladatelství Epocha; 2015
Vyšlo jako příloha časopisu Pevnost 11/2015