Nancy Holder: Kráska a zvíře – Pomsta

Jako mladistvé zachránil Catherine Chandlerové život tajemný cizinec, který má schopnost se proměnit ve zvířecího tvora. O devět let později, již jako policejní detektiv, Catherine odhalí jeho identitu.

 

Vincent ji přitahuje a postupem času se spolu sblíží, ale Catherine ví, že jejich vztah musí přede všemi tajit, protože je pro oba nebezpečný.

Během záhadného výpadku proudu v New Yorku dojde k únosu Angela DeMarca, syna jedné z nejmocnějších místních rodin. Catherine začne na případu pracovat se svou partnerkou, Tess Vargasovou, a vzápětí se doslechnou o další hledané osobě – otec Cat zmizel ze své vězeňské cely na Rikers Islandu.

Vincent se ze všech sil snaží Cat pomoci, ale jak napětí narůstá, pár uvízne v pasti, z níž vede jediná cesta ven. Oba se musí postavit minulosti a prokázat sílu své lásky.

 

Ukázka z knihy:
Kapitola první

„Tess, vzpomněla jsem si na ten název obchodu se spodním prádlem,“ říkala Cat do mobilu, když procházela chodbou v domě, kde bydlela. V ruce držela klíče a vítězoslavná aura ji obklopovala jako sladký parfém. „Snadný výběr.“

„Pche. Spíš vadný výběr,“ podotkla Tess na druhé straně. její hlas téměř zanikal kvůli hlaholu v pozadí. Tess stále v baru U Rosie oslavovala se zbytkem 125. okrsku, kde obě pracovaly jako detektivové prvního stupně u zvláštních případů. Nikdo neměl důvod slavit tak jako 125. okrsek, zvláště když v případu, který objasnili, padl pozdě odpoledne u soudu konečný verdikt za vraždu. Nechvalně známý justus Zilpho byl odsouzen na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Brutální vrah tak navždy zmizí z ulic New Yorku.

A my to dokázaly, pomyslela si Cat spokojeně. Tess a já. Na případu pracovaly jako vedoucí vyšetřovatelé.

„Můžeme to prověřit hned ráno,“ řekla Cat. „Stavím se u Cantuccia na kafe a ty –“

„Brzdi, holka. Obchody s prádélkem určitě neotvírají za ranního kuropění. Dnes večer si užijeme trochu slávy z odsouzení Zilpha. je to jako za starých časů, Cat. Vargasová a Chandlerová jsou zpět.“

„To teda jsme,“ zasmála se Cat. „Ty ses zasloužila o jeho odsouzení, když jsi získala toho informátora.“

„Ne, to ty ses o něj přičinila, když jsi sledovala na vrakoviště auto, kterým chtěl Zilpho zmizet,“ opáčila Tess s úsměvem. „jsi nejlepší parťačka.“

„Obě jsme fakt drsný.“ Cat rychle obhlédla chodbu. Nikdo tam nečíhal, žádní cizí lidé. Fajn. „Kapitán Ward chce, abychom byly opatrné,“ připomněla kolegyni. „Zilpho přísahal, že se pomstí.“

Tess si odfrkla. „jo, jasně. Chlápci jeho ražení mají spoustu řečí, než navléknou oranžový mundúr. Pak jim zbydou jen slzy a modlení. To nejlepší, co může Zilpho udělat, je stát se vzorným vězněm. Pěkně se držet zpátky a zařídit si pro sebe nějaká privilegia. Dvojité želatinové zákusky jell-O se hodí, když má člověk hnít ve vězení po zbytek života. Á, kapitán Ward platí další rundu!“

„Běž a užij si to,“ popřála jí Cat.

„Tak na nás,“ přerušila Tess hovor.

Cat se melancholicky usmála. Bylo teprve půl osmé. Na chvíli uvažovala, proč vlastně z té oslavy v podniku U Rosie odešla tak brzy, proč se jí zdálo, že musí spěchat domů. Kapitán Ward byl na svůj „holčičí tým“ tak pyšný, že by jim klidně koupil i kytici růží a diadémy. A to jim ještě nedávno hrozil, že je obě vyhodí, jestli nevyřeší víc případů. jako by to bylo včera.

Ne, počkat, to vážně bylo včera.

No, doufejme, že jsou ty nahnuté dny pryč. Byla si jistá, že se ona i Tess znovu budou moci chlubit nejvyšším procentem objasněných případů ve městě.

Vsunula klíč do zámku dveří svého bytu a v duchu se připravovala na prázdnotu, která ji za nimi čeká. Kvůli pletichaření Gabea Lowana, který působil jako asistent okresního státního návladního, v minulosti se také mohl měnit ve zvíře a byl krátce Catiným přítelem, se z jejího skutečného přítele Vincenta Kellera stal opět psanec, jehož hledaly všechny bezpečnostní složky. Když zvládla odstranit Zilpha, určitě dokáže najít i způsob, jak očistit Vincentovo jméno a jak mu jednou provždy vrátit normální život. Měli by budoucnost se vším, co k tomu patří a co většina párů bere jako samozřejmost. jako třeba jít na rande. Mohl by ji příště doprovodit do baru U Rosie a s lidmi z okrsku si užít sladkou chuť vítězství.

S Vincentem by to chtěla opravdu oslavit, ale všechno, co zatím měla, bylo pár vzácných, ukradených chvilek.

Lepší být s Vincentem alespoň chvilku, než celý život bez něj, připomněla si.

Otevřela dveře a vydechla překvapením z nádhery a třpytu. Čekala na ni okouzlující podívaná. V obývacím pokoji hořel tucet sněhobílých svící v křišťálových svícnech, jejich teple žluté světlo mihotavě tančilo na stříbrném vědru s ledem, v němž se chladilo její oblíbené šampaňské. Vedle stály dvě štíhlé sklenky a u nich ležela krabička čokolády zabalená do zlatavé fólie, převázaná zlatou stuhou a se zlatou mašlí nahoře. Přešla ke konferenčnímu stolku a přečetla si kartičku zastrčenou pod mašlí.

Blahopřeju, stálo na ní Vincentovým písmem. Věděl, jak je pro ni to usvědčení důležité, a určitě se dozvěděl o rozsudku.

On je tady.

Potěšený úsměv na jejích rtech se rozšířil, když spatřila, jak se opírá o zárubeň dveří do ložnice. Měl na sobě župan z bílého froté, který odhaloval jeho svalnatá předloktí a vypracované nohy. Světlo svící ozařovalo hrany a dolíčky v ostře řezané tváři, rysy zvýrazněné životem vojáka a neochvějného obránce spravedlnosti.

Nyní mu však tvář zjemněla díky neodolatelnému potěšenému úsměvu. Na krátkých tmavých vlasech ulpívaly kapičky horké vody a oči mu plály, nikoli divokou agresivitou jeho zvířecí stránky, ale vášnivou láskou ke Cat. jeho potěšení, že ji vidí, Cat dojalo. Bylo to úžasné zakončení skvělého dne.

„Catherine,“ promluvil hlubokým chraplavým hlasem. Cat si sundala z ramene kabelku, upustila ji na pohovku a přistoupila k němu. jejich paže se propletly a ucítila, jak Vincent, pozorný jako vždy, reflexivně udržuje svaly pod kontrolou. Přestože si dokázala poradit s gangstery i zabijáky z FBI, stále byla člověkem, mnohem zranitelnějším než zvíře. Vincent ve své zvířecí podobě předčil i nejsilnější lidi na zemi, a přece se Cat nikdy necítila bezpečněji než v jeho objetí.

Jejich rty se dotkly. Záchvěv štěstí ji přenesl na skryté místo, kde se nacházeli jen oni dva a nic nemohlo vstoupit mezi ně. Ocitla se ve světě plném hvězd a střech pod nimi, v němž jemně padal sníh a ona mohla snít o budoucnosti, kde spolu budou žít svobodně, beze strachu z dopadení nebo něčeho horšího. V tom světě jí záleželo pouze na Vincentu Kellerovi a věděla, že jemu záleží pouze na ní, Catherine Chandlerové, té, které oné děsivé ledové noci před deseti lety zachránil život.

Přivinul ji blíž, pod její dlaní silně a rychle bilo jeho srdce. Mohl by ji rozdrtit.

To by však nikdy neudělal.

Zavřela oči a nasála jeho vůni, vnímala hluboké sténání, jak se jejich polibek prohluboval. jaké asi je jejich milování pro Vincenta, který má citlivější zvířecí smysly. Nikdy v sobě neměla tolik života, jako když byli spojeni v jedno. Chuť byla intenzivnější. Barvy jasnější. Slyšela pouze své šeptem vyslovované jméno, vnímala příliv v oceánu lásky. její tělo zpívalo v odpověď jeho jméno, spěchalo mu naproti, vstříc společné extázi.

V předtuše toho všeho po něm její tělo toužebně volalo. Dávala mu znát, jak moc ho chce. I on po ní toužil.

„Přišla jsi domů dřív, než jsem čekal,“ ozval se, když se jim konečně podařilo odloučit natolik, aby mohli mluvit a dívat se navzájem do očí. „ještě jsem všechno nepřipravil.“

„Jsem ráda, že ses neměl čas obléct,“ odpověděla a škádlivě zatahala za pásek u županu. „A co se týče té připravenosti…“

„No, to jsem. Oblékání jsem ani neměl v úmyslu. Jen jsem chtěl ještě dát na stůl tohle.“

Vklouzl do ložnice a přinesl za zády temně rudou růži, kterou jí vzápětí podal. Když od něho stonek přebírala, palcem ji pohladil po ruce, jako by tomu doteku nemohl odolat. Ukazováčkem přejela po jeho horké kůži. Pak mu poděkovala polibkem a ruku v ruce se vydali ke gauči.

Vdechla tu opojnou vůni. „To je tak pozorné. Děkuju.“

„Chtěl jsem, aby byl dnešní večer dokonalý. Vím, jak moc pro tebe to odsouzení znamená,“ odvětil. „Tvrdě jste s Tess dřely, abyste toho chlápka dostaly.“

„Vincente, kdykoli jsme spolu, je to dokonalé.“

Oči mu zazářily štěstím a touhou. „Těší mě, že si to myslíš.“

„Já to vím.“

Pustil ji a její unavené svaly povolily, opřela si hlavu o ruku a sledovala, jak bere lahev se šampaňským a jak vystřelil špunt. Svou mužnou krásu si vůbec neuvědomoval, ani ladnost svých pohybů. Ale na Vincentovi toho bylo mnohem víc než jen tělesná stránka. Byl chytrý, zábavný a statečný. A především to byl dobrý člověk. Zvířecí část ho téměř stáhla dolů do hluboké beznaděje a brutality, ale Vincent v boji s ní zvítězil a zachoval si lidskost. I svou duši.

A jejich lásku.

S úsměvem otevřela bonboniéru, nadzdvihla papír uvnitř a kochala se tím, jaké delikatesy skýtá. Celý dnešní večer nabízel mnoho delikátních možností.

V očích jako by mu plály jiskřičky podobné bublinkám ve sklence šampaňského, kterou nalil. Župan se rozevřel a odhalil širokou hruď. Toužila ji zahrnout jemnými polibky.

Nahnul se, aby jí podal skleničku, nalil i sobě a přiťukli si. Pohlédl na ni s nezměrnou pýchou v očích. Vincent na ní obdivoval, jak dobře zvládá svou práci, a to v ní probouzelo touhu vynikat ještě víc.

Spolu jsme lepší než každý zvlášť, pomyslela si. Kolikrát si to už navzájem řekli?

„Na tebe,“ pronesl.

„Na spravedlnost,“ dodala a připili si. Toho večera si dala s Tess nějakou whisky a pivo, obvyklé pití poldů, ale bublinky v šampaňském jí připomínaly, jak odlišný a neuvěřitelně krásný je život s Vincentem.

Posadil se vedle ní a přitáhl si její nohu na klín, zatímco si vkládala do úst čokoládu. Zakousla se do bonbonu s lískovým oříškem uvnitř. Boty jí sklouzly na zem, když jí začal masírovat chodidla, a ona pokrčila trochu rozpačitě nosík. Celý den strávila v newyorských ulicích a cítila se vedle upraveného muže a uprostřed vší té nádhery, kterou pro ni přichystal, špinavá.

„Měla bych se osprchovat,“ namítla jemně, přestože vydala uznalé zavrnění. „Vážně ti to jde.“

„A nejen to,“ odpověděl jí Vincent chraplavě.

Postavil se a vzal ji do náručí. Cat se rozesmála, držela v rukou sklenky se šampaňským a v klíně se jí pohupovala růže a krabička čokolády, zatímco ji nesl chodbou do koupelny. Shodila ze sebe šaty a on se zbavil županu. Voňavé mýdlo a horká pára smyly stopy po celém dni, a když ji Vincent pokládal do postele, cítila se jako úplně nový člověk, stále nadšená vítězstvím.

Dnes porota složená z obyčejných lidí dala zavřít velmi zlého člověka. Zločince. Systém funguje.

Stala se policistkou kvůli dnům jako tenhle.

Ale v takovýchto chvílích byla prostě hluboce zamilovanou ženou. Natáhla se k Vincentovi, ten si k ní něžně lehl, přizvedl ji a odevzdal se jí. Pohybovali se společně a ona spatřila v jeho očích bronzovou záři podobnou žhavým uhlíkům, ale pak Vincent svou zvířecí část odehnal.

Když byli oba uspokojeni, snědli čokoládu a dopili šampaňské. Pohladila ho po tváři a prsty mu přejela po paži. Únava je dostihla oba, sevřel její prsty ve svých a přivinul si ji na hruď. Silný tlukot jeho srdce ji uklidňoval.

Dnes večer se v mé posteli děje zázrak, pomyslela si.

Kdesi daleko zahoukala siréna. jakoby v odpověď se ozval štěkot nějakého psa.

Vincent v polospánku zamumlal: „Obchod se spodním prádlem?“

Zasmála se. „Tys to slyšel, že? jeden informátor nás upozornil, že Snadný výběr je zapojený do řetězce na praní peněz – a nechci od tebe na tohle téma slyšet žádné vtipy, už jsme je s Tess všechny prošly.“

„No, vím, že je chytíte za límec.“

„Až na tenhle jeden,“ opáčila žertovně.

Trochu mu ten případ přiblížila a on zaujatě poslouchal, ačkoli by byla řekla, že je unavený. Pak mu spokojeně podřimovala na ruce a ve snu se jí vybavila slova písně, na kterou spolu tančili:

„Jsi mým světlem.“

Vincent byl však mnohem víc.

Cítila příjemnou tíhu svalnaté paže, která ji objímala, i důlek v matraci, jež se prohýbala pod jeho tělem. Byl tu. To, že mohou spát vedle sebe, v ní vyvolávalo jedinečný pocit.

Kéž bys tu byl, až se probudím, pomyslela si. Každičké ráno.

Nechtěla si však tuhle noc kazit tím, že si bude přát věci, které nemůže mít. Bude vděčná za to, co má. A ona byla nesmírně vděčná.

Usmála se a poddala se spánku.

***

O několik hodin později se obrátila na bok, aby ho obdivovala ve světle pouličních lamp. K jejímu překvapení byla v pokoji černočerná tma. Mezi závěsy na okně prosvítal uzoučký proužek noční oblohy.

Zamračila se. Žila v Greenwich Village, čtvrti velkoměsta, které nikdy nespalo, ale tentokrát jeho známou, všudypřítomnou záři nahradila inkoustová temnota. Něco je špatně.

Odsunula Vincentovu paži, odhrnula pokrývku a posadila se.

„Co se děje?“ zeptal se Vincent, v okamžiku zcela bdělý. „Srdce ti tluče rychleji.“ Uculil se: „ještě?“

„Něco se stalo,“ odpověděla pomalu.

Vstala, potichu přešla k oknu a roztáhla závěsy. Okolní domy v té tmě nebylo vidět. Nesvítila v nich žádná světla, nesvítily ani pouliční lampy, ani neonové nápisy.

Past. Přepadení, blesklo jí hlavou, ale v tu chvíli už byl na nohou i Vincent. V záři mobilu, který držel nad hlavou jako baterku, si na podlaze všimla hromádky oblečení – jeho – a začala ho sbírat. Bylo načichlé kouřem.

„Vincente? Co se ti stalo s věcmi?“ otázala se, když jí prolétlo hlavou, zda jejich stav nesouvisí s temnotou venku.

Záclony se pohnuly průvanem a Cat si uvědomila, že otevřel okno a už je na požárním žebříku, který vede na střechu. Vincentův nejlepší kamarád, Džejtý Forbes, nazval Vincentovu schopnost pohybovat se rychleji, než může lidské oko zaznamenat, „přemísťováním“. Vincent se určitě přemístil. Upustila jeho věci, oblékla se, jak nejrychleji dovedla, a také se vydala na střechu. Napůl čekala, že už tam nebude. Ale byl tam, v županu, a zíral z bezpečné vzdálenosti do prázdnoty. Kam dohlédli, nikde nebylo ani jediné světélko.

„To je výpadek,“ řekla Cat. „Nejde elektřina.“

Na okamžik pocítila velikou úlevu. Pochybovala, že za tím je pátrání po Vincentovi, a justus Zilpho nemá přístup ke zdrojům, které by potřeboval k vypnutí celého města. Pak ale převážilo uvažování policisty: výpadek proudu může vést k rabování a také znamená, že průměrného občana ohrožuje pouliční kriminalita, která stoupá úměrně s tím, jak se nekalé živly mohou po ulicích pohybovat nenápadněji.

„Musím si zavolat,“ řekla a spěchala zpátky dolů do svého bytu. Když prolézala oknem, uslyšela vyzvánět svůj mobil. Podívala se, kdo jí volá. jistě, kapitán Ward. Rychle pohlédla na čas – bylo 1.15 ráno.

„Chandlerová,“ řekl, „doraz sem. Celý manhattanský obvod je ve tmě. Nezavěšuj.“ Poslouchala a přitom se přesunula k nočnímu stolku, odkud volnou rukou vytáhla odznak a pistoli. „A Brooklyn taky.“

„Jsem na cestě, pane.“ Ukončila hovor a opatrně postupovala ztemnělým bytem, aby našla kabelku. Vyndala z ní policejní svítilnu a vložila tam mobil. Uvnitř měla i předplacený telefon. Pro Vincenta. Měnili ho každé tři dny, což nařizoval protokol, který ustanovili Džejtý a Vincent roky předtím, než se na scéně objevila Cat. Na chvíli mohli přestat používat předplacené mobily a spoléhat se na ty normální. Ale teď, když byl Vincent opět na útěku, byla taková opatření nedílnou součástí jejich života.

„Slyšel jsem,“ řekl Vincent. Přešel k hromádce kouřem načichlého šatstva a začal se oblékat. Zapnula baterku a posvítila na něj. Měl ožehnuté džíny a v bílém tričku zely vypálené díry.

„Co se ti stalo?“ zeptala se ustaraně. „U vás hořelo? je Džejtý v pořádku?“ Džejtý Forbes chránil Vincenta deset let, kdy se skrýval před Muirfieldem, tajnou vládní organizací, která ho změnila v netvora. Nyní byl Vincent opět psancem, a i Džejtý byl v nebezpečí.

„Džejtý je v pohodě,“ ujistil ji. „A u mě nehořelo. Do ohně jsem vběhl. Holčička zůstala uvězněná v domě a hasičům by trvalo příliš dlouho, než by se k ní dostali.“ Pokrčil rameny. „Tak jsem tam došel.“

Ačkoli stál přímo před ní, přeběhlo Cat po zádech úzkostné zamrazení. Mohl v ohni zahynout. Když její otec udělal z Vincenta predátora, ztratil Vincent schopnost sebeléčení. Aby zažehnala narůstající paniku, připomněla si, že na jeho nahém těle nezahlédla žádné popáleniny a vypadal v pořádku. Přesto se nedokázala zbavit své instinktivní reakce. Kdyby se Vincentovi cokoli stalo, bylo by to horší, než kdyby se to přihodilo jí.

„Je v pořádku?“ zeptala se, zatímco na sebe házela čisté věci do práce. „Ta holčička.“

„Byla trochu rozrušená. Chytrá holka, ležela na podlaze pod kouřem. Zaslechl jsem, jak veliteli hasičů říká, že ji zachránil anděl.“ Pousmál se. „Štěstí, že se nepodíval nahoru. Byl by viděl, jak anděl visí ze strany na té budově poté, co se propadla podlaha. Bez křídel.“

„To bylo nebezpečné,“ namítla a on pokrčil rameny. Upřeně na sebe pohlédli a propletli si prsty na rukou. Věděla, že oba myslí na totéž: na světě jsou věci, pro které se vyplatí riskovat vše – jejich vztah, jeho svobodu, dokonce i jejich vlastní bezpečí – a lidský život je jednou z nich. Přes všechna podezření a strach, které Vincent vzbuzoval, a přes všechny protesty, že není žádný Batman, byl nepochybně hrdinou.

„Měl bys tu mít něco na převlečení.“ Vzala jeho obličej do dlaní a kochala se pohledem na tu krásu. „Pro všechny další smělé záchranné akce, které určitě podnikneš.“

Položil svou ruku na její. „Zatím se nám daří všechny přesvědčit o tom, že s mým útěkem z vazby nemáš nic společného. Když najednou začneš u sebe doma hromadit pánské oblečení, bude to vypadat dost podezřele.“

„Mohla bych tvrdit, že sbírám věci pro charitu,“ namítla. „Dám tam pár věcí, co mají jinou velikost, a moje tvrzení bude věrohodnější.“

Zdálo se jí, že o tom přemýšlí, a to ji potěšilo. Ačkoli se stala policistkou, a ne právničkou, jak bylo původně jejím cílem, stále dokázala dobře obhájit jakékoliv stanovisko, které zaujala. Na Vincentovi milovala, že si proti ní uměl prosadit svou, a také to dělal, když mu na něčem hodně záleželo. Oba měli své názory, stáli si za nimi, neuhýbali, byli připravení bojovat za to, co je důležité, ale učili se ustoupit, když byl soulad mezi nimi přednější.

V Bleeckeru na jižní straně budovy zahoukala siréna. Cat to připomnělo práci, zapnula si džíny, vzala si kabát, navlékla si černé rukavice a tmavošedou čepici. Venku vládla štiplavá zima. Snad to odradí ty méně odhodlané rádoby drancíře od toho, aby vyrazili do ulic.

„Každopádně si to promysli,“ požádala ho. Stoupla si na špičky, aby ho na rozloučenou políbila, a přemítala, jak dlouho potrvá, než se znovu uvidí. Tohle bylo vždycky hodně těžké. Strašně těžké, a dnes v noci cítila při loučení i bolest, když pomyslela na to, že málem dobrovolně obětoval život, aby zachránil malou holčičku.

„Musím jít,“ řekla zbytečně. Myslela tím: Nikdy tě nechci nechat jít. jemná změna ve Vincentově výrazu ji ujistila o tom, že jeho srdce ta nevyslovená slova slyšelo a že se cítí stejně.

„Budu hlídkovat a uvidím, jestli dokážu udržet policejní statistiky New Yorku na nízkých číslech,“ řekl. „Vypomůžu pár lidem.“

„Díky. Ale buď prosím tě opatrný. je tma, jenže lidi nejsou slepí. jestli tě někdo zahlédne…“

„Nebudu na sebe upozorňovat. Byl jsem u zvláštních jednotek, víš? Utajené operace.“

„A taky hasič a doktor,“ doplnila. Ochránce. Léčitel. A muž, kterého miluju.

„A výrobce svícnů.“ ještě jednou ji políbil. Navzdory tomu, že telefonát od kapitána zněl naléhavě, si ten polibek vychutnala. Nikdy nevěděli, kdy to bude jejich poslední.

„Budeš tady, až se vrátím?“ zeptala se, ale oba věděli, že na tuhle otázku nedokáže odpovědět. Vlastně od té doby, co se stala policistkou, to nemohla zaručit ani ona.

„Chtěl bych.“

„To je nejlepší odpověď, v jakou můžu doufat.“

Když se usmál, udělaly se mu dolíčky. Překrásné dolíčky. ještě na okamžik se zasnila.

Pak vyšla ze dveří.

 

Vydá: Baronet; červen 2015