Kim Newman: Anno Dracula
Píše se rok 1888 a Anglie stojí na vrcholu své koloniální slávy, když náhle královna Viktorie učiní nečekané rozhodnutí odložit vdovský šat a pojmout za manžela valašského prince Vlada Țepeșe. Impérium tak vstupuje do úplně nové éry – nastává rok Draculy.
Život ve viktoriánské Anglii nabere nečekaný obrat poté, co královna zázračně získá zpět svoje ztracené mládí a prostřednictvím prince manžela vstoupí mezi řady nemrtvých. Jak je patrné, v téhle alternativní historii vyšel hrabě Dracula ze střetu s Abrahamem Van Helsingem a jeho přáteli na rozdíl od románu Brama Stokera jako vítěz. Netrvá proto dlouho a z vampýrství se stane otázka módy a proklamace veřejné podpory koruně.
Temný polibek masově přijímají všichni – od urozených aristokratů, kteří si zoufale snaží udržet svoji pozici v proměněné společnosti, až po ty nejchudší obyvatele londýnských slumů zoufale toužící uniknout ze spárů chudoby, nemocí a trvalé smrti. Množícím se proměnám je nutné přizpůsobit také každodenní život, většina obchodů tedy otevírá i v noci, běžný život se přesouvá do stejné doby a věci ze stříbra se rychle stávají nedostatkovým a zakázaným zbožím. Obyčejní lidé schopní bez potíží přestát přímé sluneční světlo se tak pomalu ale jistě ocitají v menšině.
Sociální nepokoje a střety obou frakcí na sebe přirozeně nenechají dlouho čekat. Situace se bleskově stupňuje a hrozí velmi reálně přerůst v občanskou válku, stačilo by jenom najít potřebnou roznětku. A právě v tomto napjatém okamžiku začíná ve špinavých a temných uličkách Whitechapelu řádit brutální vrah, který se zaměřuje na novorozené prostitutky křižující čtvrť a nabízející své služby za pintu zákazníkovy krve. Své oběti zanechává brutálně znetvořené s vyjmutým srdcem a useknutou hlavou, a proto se pro něj rychle vžívá jméno Jack Rozparovač.
Snaha o jeho dopadení svede dohromady dva nečekané spojence – upírku Geneviève Dieudonné pocházející z linie starší a vitálnější než Draculova a dobrodruha Charlese Beauregarda pracujícího ve službách Diogenes klubu, jehož členové obratně tahají v zákulisí za nitky anglické politiky. S vyšetřováním si ale oba budou muset pospíšit, protože vraždící šílenec se stává stále více opovážlivým a jeho výsměch policii i detektivům ohrožuje samotné křehké základy nové vlády.
Britský spisovatel a filmový kritik Kim Newman v Anno Dracula ukazuje docela jiný Londýn, než na jaký jsme z historie zvyklí. Kníže Dracula se pevně usadil na trůnu a začal železnou rukou vládnout svým poddaným. To podnítilo zástupy ostatních slavných upírů (vypůjčených z mnoha knih a filmů v čele s lordem Ruthvenem, Francisem Varneym nebo třeba Lestatem), aby přestali žít skrytě a vstoupili do jeho služeb. Ale nejde jen o ně; narativní kostru příběhu sice tvoří whitechapelské vraždy, záhadný Jack Rozparovač ale není jedinou z historických a fiktivních postav, které se zde představí, ať již jde o setkání s Florence Stokerovou, Oscarem Wildem, Johnem Merrickem, Mycroftem Holmesem nebo doktorem Jekyllem. Těch jmen je někdy až příliš, ale právě kvůli nim se jedná o docela jedinečnou knihu. Autorovi rozhodně nelze upřít patřičný entusiasmus, přehled a nakonec i schopnost mistrně propojit zdánlivě naprosto různorodé postavy.
Anno Dracula představuje hororový román s upíry v hlavních rolích, který obratně míchá fakta a fikci a pokouší se přitom o sondu do tehdejších poměrů a pohled na viktoriánskou kulturu z její temnější stránky. Myšlenka proměnit řádění Jacka Rozparovače v zločiny páchané z vášně a čiré nenávisti vůči upírům je rozhodně originální, bohužel namísto toho, aby se záhadná identita pachatele stala tahounem celého děje, kdo je vrahem se dozvídáme hned po několika prvních stránkách. A obdobně je to s celou knihou, která zkrátka postrádá napětí. Podobným problémem ale trpí spousta steampunkových nebo steampunkem inspirovaných děl, když obětují vývoj charakterů i děje na úkor detailního vykreslení všeho „viktoriánského“.
Anno Dracula má přitom velký potenciál, a i když některé scény určitě dokážou svojí brutalitou a syrovostí uspokojit fanoušky hororu, mně tu jednoduše scházel jakýkoliv pocit propojení s hlavními hrdiny a zájem o jejich osudy. Jde o zajímavý koncept a působivou přehlídku idejí, událostí a hrdinů, která ale ve výsledku působí chladně a nezáživně. Nic na tom nemění ani přidané bonusové materiály včetně doprovodné povídky ze stejného světa.
Vydalo: Laser-books, 2015
Kniha vypadá zajímavě i když je to další verze dávno čteného.
Byla jsem z knihy podobně rozpačitá – autor sice pěkně vykreslil dobu a zřejmě se dost bavil, jak dával dohromady všemnožné literární a historické postavy, ale scházela tomu dobrá zápletka, napětí a postavy, kterým by čtenář fandil.
Menší spoilery:
Taky jsem čekala, že Dracula bude víc přítomen, ale když pak byl, tak to bylo ještě horší. A zůstalo pro mě záhadou, proč ti jeho noví upírští potomci byli tak postižení, když přitom on sám přežil 500 let a tak jeho karpatská garda taky. A taky si nedokážu představit, že by rozumný vládce nechal takový volný průběh množení upírů, když tím nutně ubývají lidské zdroje.
Uf, to mi ani, Renčo, neříkej. Mám přečtený jen začátek a odbíhám k dalším knížkám, takže jsem rozpačitá už teď :)
Tak třeba na Sardenu a Fantasyplanet vyšly nadšené recenze, já naopak napsala ještě kritičtější než Sevia (http://fantasya.cz/clanek/podivuhodny-pripad-kima-newmana-a-jacka-rozparovace). Někomu to prostě sedne, jinému ne. Asi záleží, co od knihy čekáš. Utahané to ale až na pár scén především v závěru je každopádně. I na goodreads to má smíšené ohlasy.