Nalini Singh: Předtuchy smyslnosti

„TEMNÉ VIZE O SMRTI SE MĚNÍ V PŘEDTUCHY SMYSLNOSTI…“
… a mladá jasnovidka podlehne nebezpečnému jaguářímu muži!

Nakladatelství FANTOM Print vydává druhý díl paranormální romance Psyové / měňavci: Předtuchy smyslnosti.

Zatímco v prvním dílu série paranormálních romancí Psyové / měňavci čtenáři sledovali dramatické osudy psyky Saschy Duncanové a měňavce Lucase Huntera, kteří zažehnali válku mezi oběma znesvářenými rasami tím, že odhalili vraha měňaveckých žen, druhá kniha představí zcela nové hrdiny.

Faith NightStarová, stejně jako Sascha Duncanová, pochází z rasy, která se snaží o dokonalé vymýcení jakýchkoli citů u jejích příslušníků. Na rozdíl od ostatních ale Faith není úplně obyčejná – je F-psyka disponující jasnovidnými schopnostmi. Vaughn D´Angelo je pak měňavec, jehož lidské já se nerozdílně prolíná s tím zvířecím, konkrétně jaguářím. A právě tito dva neobyčejní hrdinové se setkají, aby vyprávěli další příběh o lásce, zlu a nenávisti.

Faith totiž pronásledují krvavé a temné vize o smrti, které se však postupně mění ve spalující vášeň. Zvlášť tehdy, jsou-li podporovány někým konkrétním, v tomto případě Vaughnem. Jejich citové propojení ale neujde psyům, kteří chtějí dívčiných věšteckých schopností využít. Aby tak mohli učinit, musí ji držet co nejdál právě od jaguářího měňavce.

Žánr paranormálních romancí se v pojetí novozélandské autorky Naliny Singh mění v dechberoucí příběh dvou lidí, spoutaných vášní natolik, že neváhají ohrozit i své vlastní životy. Sledujte, jak si s tím dokáží poradit, držte jim palce, buďte s nimi…

Anotace:
Faith NightStarová dávno přivykla naprosté citové sterilitě Utišení, ale nyní je bez zjevné příčiny trýzněna temnými a krvavými představami o smrti. To nikdy nevěstí nic dobrého, ale u Faith je situace ještě horší, protože je to F-psyka, obdařená vysoce ceněnou schopností předvídat budoucnost. Pak se její vize promění v ještě nebezpečnější pocity – ve spalující touhu… a intenzivní rozkoš. Její jasnozřivost je tak mocná a její mysl tak křehká, že emoce, po kterých touží, ji mohou snadno zničit.
Měňavec Vaughn D’Angelo na sebe umí brát podobu člověka i jaguára, ale je to jeho zvířecí stránka, kterou to k Faith silně přitahuje. Jaguáří instinkty mu říkají, aby si tuto naprosto fascinující ženu přivlastnil, a lidská polovina nic nenamítá. Zatímco Vaughn prahne po pocitech a touží Faith po všech stránkách uspokojit, pro ni je chtíč nebezpečím, které by mohlo zpřetrhat poslední vlákna její příčetnosti.
A jsou tu ještě psyové, kteří chtějí Faithiny schopnosti využít k vlastním cílům. Musejí  ji proto všech pocitů zbavit – a od Vaughna ji držet co nejdál.

Ukázka z knihy:
Prolog

Šílenství

Klinické šílenství.

Před zavedením Utišení nejčastější příčina smrti J-Psyů.

Šílenství končící smrtí? Pro J-Psye každodenní krutá realita. Ztráceli se ve vizích budoucnosti, které jim ukazovala jejich vlastní mysl, a zapomínali při nich jíst, pít a v extrémních případech i udržovat v chodu své srdce. Každý Psy existuje právě a jedině díky své mysli, a jakmile o ni přijde, nedokáže dál fungovat ani jeho tělo.

Mrtví měli vlastně štěstí. Ti, kteří se pod tíhou svých vizí zhroutili, ale zůstali naživu, přestali však vnímat. Úplně. Jejich mysl byla uvězněna ve světě, kde se minulost, přítomnost a budoucnost rozbíjely jedna o druhou a sváděly spolu nikdy nekončící souboj. Roztříštěné vnímání času nakonec roztříštilo i jejich osobnost.

V názoru na zavedení protokolu Utišení se J-Psyové překvapivě neshodovali. Někteří považovali vymýcení emocí za cenný dar, který by je mohl uchránit před šílenstvím a před obludnými iluzemi v jejich mysli… byli by v bezpečí. Ale ostatní chápali Utišení jako zradu namířenou přímo proti jejich jasnozřivému daru. J-Psyové dokázali zabránit nespočetným krveprolitím, zachránili tisíce životů, vykonali mnoho dobrého, ale to vše právě díky svým emocím. Kdyby o ně přišli, získali by sice možnost ovládnout své schopnosti, ale z hlediska citů by byli zmrzačeni.

Válka milionů soupeřících myslí v PsyNetu trvala deset let, ale zastánci Utišení nakonec zvítězili. Po jeho zavedení J-Psyové přestali předpovídat temnou budoucnost lidstva a se svými vizemi se přesunuli mezi bezpečné stěny obchodního světa. Ze zachránců nevinných se proměnili v nejmocnější nástroje psyské podnikavosti. Rada Psyů prohlásila jejich služby za příliš cenné, než aby byly poskytovány i jiným rasám, a J-Psyové postupem času zmizeli z běžného společenského dění.

Říká se, že dnes dávají přednost životu v ústraní.

Jen málokdo ale ví, co Rada celých sto let skrývá, že se vinou nashromážděného bohatství a luxusu kdysi odolní J-Psyové proměnili v křehké a fyzicky slabé bytosti. Jejich vzácná schopnost vnímat spletená vlákna možných událostí jim znemožňuje normálně fungovat v běžném životě a každý z nich vyžaduje neustálý dohled a péči.

J-Psyové jen výjimečně cestují, výjimečně chodí do společnosti, výjimečně působí na jiné úrovni než čistě mentální. Někteří z nich jsou téměř němí.

Pokud komunikují, tak jedině o svých vizích, a činí tak v návalech neartikulovaných zvuků, či v některých vážných případech dokonce jen prostřednictvím nákresů a gest. Po zbytek času zůstávají uvězněni ve svém světě, kde vládne Utišení.

Rada nicméně tvrdí, že jejich místo je právě tam.

Kapitola 1

Faič Nightstarová z klanu NightStar si uvědomovala, že je považována za nejsilnějšího J-Psye své generace. V pouhých jednadvaceti letech už klanu vydělala víc peněz, než si většina Psyů vydělala za celý život. Na druhou stranu pracovala už od svých tří let, od chvíle, kdy začala mluvit. Nalézt hlas jí trvalo o něco déle než většině ostatních dětí, ale to se dalo čekat – byla vůdčím J-Psyem obdařeným neobyčejnými schopnostmi.

Nikoho by ve skutečnosti nepřekvapilo, kdyby nezačala mluvit nikdy.

Proto se Psyové sdružovali do psyských klanů – aby se jejich členové postarali o věci, které si jasnozřivci nedokázali zařídit sami: od investování vydělaných milionů přes kontrolu jejich zdravotního stavu až po pravidelnou stravu. Podobné praktické záležitosti J-Psyům moc nešly. Zapomínali na ně.

I po více než sto letech předpovídání trendů na trhu namísto vražd, nehod, katastrof a válek J-Psyové neustále na něco zapomínali.

Poslední dobou se to dělo i Faič. Naposledy například tři dny nejedla.

Tehdy zasáhli zaměstnanci klanu NightStar, které na to upozornil sofistikovaný počítač Tec 3, jenž měl na starosti Faičin dům. Tři dny byla povolená prodleva – J-Psyové totiž občas upadali do transu. V takových případech jim byly zavedeny infúze s výživou. „Děkuji,“ oslovila hlavního L-Psye. „Teć už to bude v pořádku.“

Xi Yun přikývl. „Snězte to všechno. Obsahuje to přesné množství kalorií, které potřebujete.“

„Samozřejmě.“

Dívala se, jak odchází v patách svého zaměstnaneckého doprovodu. V ruce nesl lékárničku, o které Faič věděla, že obsahuje jak chemikálie, které ji šokem proberou z katatonického stavu připomínajícího trans, tak ty, které ji uklidní v manické fázi. Dnes nebyly potřeba ani jedny. Pouze se zapomněla najíst. Když snědla tyčinky obsahující potřebné živiny a vypila energetické nápoje, které tu pro ni nechal, posadila se do velkého polohovacího křesla, v němž trávila většinu času. Křeslo bylo navržené tak, aby zároveň sloužilo jako lůžko, a bylo napojeno na Tec 3, jemuž neustále posílalo údaje o Faičiných životních funkcích. ýtyřiadvacet hodin denně sledoval její stav některý z L-Psyů, připravený kdykoliv přispěchat, kdyby ho potřebovala. Tak úzkostlivé péči se většina Psyů z kategorie J těšit nemohla, ale Faič nebyla jako většina. Byla jedinečná.

Byla nejlepší.

Všechny předpovědi, které Faič za celý život učinila, se naplnily, pokud nebyly ovlivněny zásahem zvenčí. Proto měla cenu milionů, možná dokonce miliard. NightStarové ji považovali za svůj nejcennější majetek a stejně jako o cokoliv takto cenného se o ni pečlivě starali, aby správně fungovala.

Kdyby se u ní vyskytla nějaká neopravitelná porucha, byla by stejně jako jakákoliv jiná cenná věc důkladně zkontrolována, rozebrána a použita na náhradní díly.

Při té podvědomé představě Faič zamrkala a otevřela oči. Zírala na světlezelený strop a snažila se ovládnout tep, který se jí náhle zrychlil. Pokud by se jí to nepodařilo, L-Psyové by se vrátili, a ona teć chtěla být sama. Netušila, jak moc by jim toho mohly prozradit její oči. Někdy dokázala i noční obloha v očích vůdčích Psyů vyjevit tajemství, která měla raději zůstat skryta.

„Na náhradní díly,“ zašeptala nahlas. Veškeré její výpovědi se samozřejmě nahrávaly. J-Psyové občas měli své vize i během transu. Nikdo nechtěl propást jediné její slovo. Možná proto dávali mnozí z kategorie jasnozřivých přednost mlčení, pokud mohli.

Rozebrána na náhradní díly.

Zdálo se, že to postrádá logiku, ale čím víc o tom přemýšlela, tím jasněji si uvědomovala, že ji její schopnosti právě vyjevily budoucnost, která by ji ani ve snu nenapadla. Většina porouchaných Psyů musela podstoupit rehabilitaci, vymytí mozku, po kterém jim v hlavě zůstalo tak málo, že mohli vykonávat jen naprosto podřadné práce. Pro J-Psye to neplatilo. Byli příliš vzácní, příliš cenní, příliš jedineční.

Pokud by zešílela mimo únosnou mez, do stavu, kdy by ale ještě stále mohla pracovat s předpověćmi, L-Psyové by se postarali, aby ji potkala nehoda, při které by její mozek zůstal neporušen. A ten by pak i s jeho vadou podrobili vědeckým experimentům a podrobné analýze. Každý chtěl vědět, kde se v J-Psyích berou jejich schopnosti. Ze všech psyských kategorií se toho o nich vědělo nejméně – nebylo snadné najít experimentální materiál k výzkumu, protože jasnozřivci tvořili pouze něco málo přes jedno procento celkové psyské populace.

Faič zabořila ruce do tlustého červeného potahu křesla, protože si až příliš
jasně uvědomovala, že se její zrychlený dech stává nepravidelným. Naštěstí pro ni se J-Psyové do podobných stavů dostávali poměrně často během svých předpovědí – a ten její zatím nepřerostl do fáze, kdy by L-Psyové považovali za nezbytné zasáhnout. Faič nicméně nemohla dopustit, aby její aktuální nevyrovnaný stav přerostl v záchvat.

Zatímco se snažila zklidnit fyzické tělo, hlavou se jí honily znepokojivé představy jejího mozku položeného na misce laboratorních vah, kde ho ze všech stran zkoumají chladné oči psyských vědců. Věděla, že ty vize jsou nesmyslné. K ničemu takovému by v laboratořích nikdy dojít nemohlo. To se její vědomí pouze snažilo dát smysl něčemu, co smysl nedávalo. Přesně jako snům, které jí narušovaly spánek během posledních čtrnácti dnů.

Zprvu šlo pouze o nejasné náznaky, o temnotu, která se jí snažila natlačit do mysli. Považovala to za předzvěst přicházející vize, ale temnota den ode dne nabývala na objemu, až ji nakonec drtivou tíhou zcela zahltila, aniž by něco konkrétního vyjevila. Faič nicméně díky ní něco cítila. Ačkoliv během svého bdělého života necítila nikdy nic, v těchto snech ji vždy zachvátil obrovský strach a mrazivá hrůza.

Ještěže si už dávno vyžádala, aby jí z ložnice odstranili všechna monitorovací zařízení. Něco v jejím nitru vědělo, co jednoho dne přijde. Něco v jejím nitru to vědělo od samého začátku. Tentokrát ale nebyla schopna vysvětlit, proč cítí čirou a odpornou zuřivost, která jí ukrádala dech. V prvních snech se jí zdálo, jako by ji někdo škrtil a rdousil, až se celé její tělo proměnilo v uzlíček nefalšované hrůzy.

Včera v noci to ale bylo jiné. Když se jí kolem krku znovu sevřely cizí ruce, už se neprobudila. Ať se snažila sebevíc, nedokázala se ze spárů děsu vymanit, nedokázala se ukotvit v realitě.

Včera v noci zemřela.

Vaughn D’Angelo seskočil z větve, po které se pohyboval, a ladně dopadl do lesního podrostu. Ve stříbřité noci, které proměnila tmu v soumrak, měla jeho oranžovo-černá srst zářit do okolí jako refl ektor, ale Vaughn byl neviditelný.

Byl to jaguár, který věděl, jak využít noční stíny a ukrýt se v nich, aby o něm nikdo nevěděl. Když Vaughn nechtěl být spatřen, nikdo ho nespatřil.

Nad hlavou mu visel měsíc, zářivý kotouč na obloze, viditelný i skrz husté koruny stromů. Dlouho jen stál a pozoroval ho přes tmavou změť propletených větví. Třpytivá krása zaujala člověka i zvíře, přestože ani jeden z nich nedokázal říct proč. To ale nebylo tak důležité.

Dnes v noci řídil tělo jaguár, který nechával všechny myšlenky své lidské polovičky volně plynout a jen je vstřebával.

Záchvěv pachu přineseného mírným větrem ho přiměl zvednout čenich a zavětřit. Smečka. Po chvíli pach rozeznal jako Claye, dalšího strážce. Vzápětí pach zmizel, jako by si levhartí samec uvědomil Vaughnův přednostní nárok na toto území. Vaughn otevřel tlamu, z níž vyšlo tiché zavrčení, a protáhl si silné kočičí tělo. Ostré, smrtící špičáky se mu leskly v měsíčním světle, ale dnes v noci nechtěl lovit kořist, nechtěl ji dostihnout a jediným drtivým stiskem čelistí jí poskytnout milosrdnou smrt.

Dnes v noci chtěl jen běžet.

V těle šelmy dokázal překonat značnou vzdálenost a obvykle dával přednost běhání v hlubokých lesích, které pokrývaly většinu Kalifornie. Avšak dnes se přistihl, že míří k sídlu známému jako jezerní město Tahoe. Pohybovat se mezi lidmi a Psyi nebylo složité, dokonce ani v kočičí podobě ne. Nestal se strážcem pro nic za nic – dokázal se vetřít i do těch nejchráněnějších pevností a neprozradit se.

Tentokrát ale nedošel až do samotného města, táhlo ho to na jeho okraj, kde zachytil něco neobvyklého, co ho k sobě vábilo. Jen několik metrů od temně zelené hranice lesa se rozprostíral menší ohraničený areál chráněný elektrickými ploty a kamerami s detektorem pohybu. V srdci toho všeho stál dům. Byl skrytý za několika řadami zeleně a zřejmě ještě jedním vnitřním plotem, ale Vaughn věděl, že tam určitě je. Překvapilo ho však, že z celého areálu cítí nezaměnitelný kovový pach Psyů.

Zajímavé.

Psyové dávali přednost životu ve stínu mrakodrapů uprostřed města, kde měl každý dospělý jedinec vlastní soukromou krabici, kterou nazýval byt.

Přesto se nějaký Psy nacházel i uvnitř tohoto areálu, a ať to byl kdokoliv, ostatní z jeho rasy ho dobře střežili a chránili. Takové výsady se dostávalo téměř výhradně Psyům, kteří působili v Radě nebo na ni měli vazby, málokdy někomu jinému.

Se zvýšeným zájmem oběhl Vaughn areál po celém obvodu, mimo dosah monitorovacích zařízení. Najít cestu dovnitř mu netrvalo ani deset minut – domýšlivost psyské rasy opět vedla k podcenění zvířat, s nimiž se dělili o planetu Zemi.

Nebo možná Psyové schopnostem ostatních ras prostě jen nerozumějí, pomyslel si muž v těle zvířete. Měňavci ani lidé pro ně nic neznamenali, protože jejich mysli zkrátka nedovedly to, co dovedly mysli Psyů. Psyové ale zapomínali, že mysl ovládá tělo, a každé zvíře umělo své tělo využívat naprosto dokonale.

Když vyšplhal na větev, po níž by se snadno dostal až za první plot areálu, rozbušilo se mu kočičí srdce očekáváním. Ale dokonce i jaguár si uvědomoval, že to nesmí udělat. Neměl jediný důvod tam chodit a vystavovat se nebezpečí. Nebezpečí nicméně člověka ani šelmu netrápilo, Vaughna zadržel hlubší cit – věrnost.

Vaughn byl strážce smečky DarkRiver a pocit pro povinnost, který tato role obnášela, zastiňoval všechny jeho ostatní potřeby. Dnes v noci měl jeho alfa samec Lucas schůzku v doupěti SnowDancerů a Vaughn měl na starosti hlídání jeho partnerky, Saschi Duncanové. Vaughn tušil, že to Sascha těžce nese, protože chtěla jít s ním, ale dobře věděla, že by Lucase svým pomalým tempem jen zdržovala. Lucas vyrazil sám, ale jenom proto, že svým strážcům bezmezně důvěřoval – věděl, že s nimi Sascha bude v bezpečí.

Vaughn věnoval přísně střeženému areálu poslední dlouhý pohled, pak se vrátil po převislé větvi, seskočil na zem a vyrazil k Lucasovu doupěti.

Nezapomněl, co tu viděl, a nehodlal to nechat jen tak být. Záhada Psye žijícího tak blízko hranic měňaveckého území bude vyřešena. Jakmile se jaguár jednou vydal po stopě, nikdo a nic mu nemohl uniknout.

Faič vyhlížela ven kuchyňským oknem, a přestože se na ni na oplátku dívala pouze tma, nedokázala se zbavit pocitu, že ji někdo sleduje. Kolem plotů, které ji udržovaly izolovanou od okolního světa, kroužilo něco velmi nebezpečného.

Rozechvěle se objala pažemi. A ztuhla. Byla Psy – proč takhle reaguje? Mohly za to ty temné vize? Ovlivňovaly nějak její mentální štíty? Zapojila veškerou sílu vůle, aby ruce opět svěsila podél těla, a měla v úmyslu otočit se k oknu zády.

Jenže zjistila, že nemůže.

Místo toho k němu přikročila ještě blíž a rukou se dotkla skla, jako by ji chtěla prostrčit až ven. Ven. To slovo téměř neznala. Odjakživa se zdržovala uvnitř budov a jejích stěn, nic jiného jí nebylo dopřáno. Venkovní svět pro ni znamenal nebezpečí, že se psychicky zhroutí – ta představa jí tepala ve spáncích jako varování, pulzující ozvěna, které se nedokázala zbavit. Venku na ni ze všech stran útočily emoce a viděla tam věci, které byly nelidské, ošklivé a bolestné. Mimo stěny svého domu byla příliš křehká, proto pro ni bylo lepší jejich bezpečí vůbec neopouštět.

Nyní se ale v těch stěnách začínaly objevovat praskliny. Věci zvenčí pronikaly dovnitř a ona věděla, že před nimi neuteče. Stejně jako věděla, že neuteče tvorovi číhajícímu za hranicemi jejího pozemku. Vyhlédl si ji dravec, který nepoleví, dokud mu Faič neskončí v drápech. Věděla, že by se měla bát, ale byla Psy – žádný strach necítila. Pouze ve spánku. Tehdy cítila a vnímala tolik věcí, až se obávala, že selžou štíty, které ji chránily před PsyNetem, a odhalí její pocity Radě. Dospělo to až do bodu, kdy měla strach usnout. Co když zemře znovu, a tentokrát už doopravdy?

Do nekonečného ticha, které v podobě Utišení prostupovalo celým jejím životem, se rozezněl komunikační panel. Nečekané vyrušení takhle pozdě v noci – od L-Psyů měla předepsaný přesný počet hodin spánku.

Konečně se od okna odtrhla. Když přecházela pokoj, zdálo se, jako by ji obestřelo tušení nějaké blížící se katastrofy, zlověstná předtucha spočívající na pomezí klasické předpovědi a nejasného náznaku budoucích událostí.

I tohle pro ni bylo nové: tíživé vědomí vznášející se nad ní jako něco okřídleného a záštiplného, co jenom vyčkává a číhá na okamžik, kdy nebude obezřetná.

Výcvik ji naučil nedat na sobě nic znát, potlačit zmatek, který zažívala, a jen zmáčknout tlačítko na klávesnici, kterým hovor přijala. Na obrazovce se objevila tvář, kterou nečekala. „Otče.“

Ančony Kyriakus byl hlavou jejich rodiny. Dokud ve dvaceti letech ofi ciálně nedosáhla plnoletosti, měli ji s Faičinou matkou, Zannou Liskowskou, ve střídavé péči. Její narození bylo výsledkem smlouvy o oplodnění, kterou spolu oba její rodiče uzavřeli před pětadvaceti lety. Oba měli možnost mluvit do její výchovy, přestože Faič neprožila nic, co by se dalo nazvat dětstvím v pravém slova smyslu. V pouhých třech letech ji rodičům za jejich plné spolupráce odebrali a umístili do řízeného prostředí, kde mohly být plně rozvíjeny a využívány její schopnosti.

A kde mohly být udržovány pod kontrolou sílící úponky jejího šílenství.

„Faič, mám pro tebe smutnou zprávu. Týká se naší rodiny.“

„Ano?“ Srdce se jí rozbušilo jako o závod. Musela použít veškerou sílu, aby tu reakci potlačila. Nejenže to nebylo obvyklé, ale znamenalo to předzvěst blížící se jasnozřivé vize. Právě teć ale žádnou vizi mít nesměla. Rozhodně ne jednu z těch, které mívala poslední dobou.

„Marina, tvůj sourozenec, už nežije.“

Faič v hlavě zavládla prázdnota. „Marina?“ Marina byla její mladší sestra, kterou vlastně vůbec neznala, jen ji bedlivě sledovala zpovzdálí. Byla vůdčím telepatem, kterému se podařilo vystoupat vysoko v rodinné hierarchii a společenském významu. „Jak zemřela? Tělesná anomálie?“

„Naštěstí nikoliv.“

Naštěstí proto, že Faič v té chvíli nehrozilo žádné nebezpečí. Klan NightStar získal díky dvěma vzácným vůdčím Psyům ve svých řadách značnou moc a vliv, ale nebylo pochyb, že jeho nejcennějším majetkem je Faič.

To její zásluhou byl nashromážděný dostatečný zisk a vznikly pracovní příležitosti, díky nimž se klan dostal na výsluní, odkud shlížel na ostatní. Jediné, na čem tak doopravdy záleželo, bylo Faičino zdraví – Marinina smrt znamenala pro klan pouhou nepříjemnost. Jak bezcitné, pomyslela si Faič, kruté a bezcitné; jenže věděla, že sama je bezcitná úplně stejně. Zajišťovalo jí to přežití. „Nehoda?“

„Byla zavražděna.“

V prázdnotě, která se jí rozprostírala v mysli, se rozezněl bílý šum, ale ona ho odmítla poslouchat. „Vražda? Takže člověk nebo měňavec,“ prohlásila, protože mezi Psyi žádní vrazi nebyli už sto let, od zavedení Utišení. Utišení mezi Psyi vymýtilo veškeré násilí stejně jako nenávist, zuřivost, hněv, žárlivost a závist. Vedlejším účinkem však byla ztráta všech ostatních emocí.

„Samozřejmě, ale zatím ještě nevíme, který z nich to byl. Represivní orgány zahájily vyšetřování. Běž si odpočinout.“ Ostře kývl, což neomylně znamenalo konec hovoru.

„Počkej ještě.“

„Ano?“

Přinutila se ho na to zeptat: „Jakým způsobem k té vraždě došlo?“

Ančony nehnul ani brvou, pouze pronesl: „Zardoušení holýma rukama.“

Info o knize:
Autor: Nalini Singh
Originální název: Visions of Heat
Nakladatel: FANTOM Print
Formát: 145×205 mm
Vazba: brožovaná
Počet stran: 256
Cena: 259 Kč

O autorce:
Nalini Singh
Narodila se v roce 1977 na Fidži, vyrůstala na Novém Zélandu, následně žila a pracovala tři roky v Japonsku, během nichž si udělala čas i na důkladné procestování Asie. V současnosti ji naleznete opět na ostrovech, na nichž se točila kultovní fantasy trilogie Pán prstenů režiséra Petera Jacksona.
Nalini Singh se živila jako právnička, knihovnice, učitelka angličtiny a pracovala také v cukrářském odvětví (ne nutně v tomto pořadí). Jakožto spisovatelka má na svém kontě pět románů z edice Harlequin (Desert Warrior, Bound by Marriage aj.), které ještě postrádají fantastické prvky. Prorazila až se sériemi paranormálních romancí Guild Hunter, která využívá tematiku andělských bytostí, a zejména s dosud třináctidílnými Psyi / měňavci, jež zahájil autorčin první česky vydaný román Otrokyně citu (2006).

Ze série PSYOVÉ / MĚŇAVCI již vyšlo:

Otrokyně citu
Ve světě bez emocí, v němž vládnoucí Psyové trestají jakékoliv tužby, musí Sascha Duncanová skrývat své pocity, které ji usvědčují z nedokonalosti. Odhalit je by znamenalo vystavit se hrůzné „rehabilitaci“ – kompletnímu vymazání duše a ztrátě všech vzpomínek na to, kým byla…
Lucas Hunter je měňavec, člověk i zvíře v jednom, hladový právě po těch zážitcích, kterými Psyové opovrhují. Po staletích křehkého soužití stojí nyní Psyové a měňavci na pokraji války, vyvolané brutálními vraždami několika měňaveckých žen. Lucas je odhodlán nalézt mezi Psyi vraha, který chladnokrevně zabil členku jeho smečky, a Sascha je jeho vstupenkou do pečlivě střežené psyské společnosti.
Brzy však zjistí, že je tato na první pohled chladná žena schopna intenzivních prožitků – což silně přitahuje zvíře v jeho nitru. Lucas a Sascha jsou lapeni mezi znesvářenými světy a musejí oba zůstat věrni tomu, kým jsou – nebo vše obětovat a okusit temné pokušení…